Opětovná volba zkorumpované a skandály opředené osoby do vedení EU nejlépe vypovídá o prohnilosti celého molocha

Otázky ohledně nedostatku bezúhonnosti VDL se poprvé objevily v roce 2015, kdy byla obviněna z plagiátorství své doktorské disertační práce.

Nakonec byla obvinění zproštěna, ale jak 9. března 2016 uvedla BBC, prezident lékařské fakulty v Hannoveru Christopher Baum připustil, že „diplomová práce paní von der Leyenové obsahovala plagiáty,“ ale dodal, že neexistoval žádný úmysl podvádět. Její první šťastný útěk.

Nedostatek bezúhonnosti VDL pokračoval i v době, kdy v letech 2013 až 2019 působila jako německá ministryně obrany. Během svého působení na ministerstvu se zapletla do skandálu ohledně plateb ve výši 250 milionů eur poradcům v souvislosti se zbrojními zakázkami.

Německý Spolkový kontrolní úřad zjistil, že z 250 milionů eur vykázaných na poplatky za poradenství bylo vynaloženo pouze 5,1 milionu eur. Kromě toho byla jedním z konzultantů společnost McKinsey & Company, kde byl syn VDL společníkem, což vyvolalo možný střet zájmů.

Ukázalo se rovněž, že zprávy týkající se smluv byly vymazány ze dvou mobilních telefonů  VDL. Přestože byla nakonec zproštěna obvinění z korupce, otázky ohledně její bezúhonnosti v tomto období přetrvávají dodnes.

Poté, co přežila dva skandály, nemohla uvěřit svému štěstí, když v červenci 2019 Macron spolu s Merkelovou obešel proces Spitzenkadidaten a nominoval ji jako nástupkyni Jeana-Clauda Junkera v čele Evropské komise.

Proces Spitzenkadidaten, z něhož vzejde vedoucí kandidát a který je následně ratifikován Evropským parlamentem, je sám o sobě poněkud tajemný. V případě VDL měla štěstí, že se EU nedokázala shodnout ani na jednom ze dvou tehdejších hlavních kandidátů, Martinu Weberovi a Fransi Timmermansovi.

Bylo tedy ponecháno na dokonalém prostředníkovi Macronovi a mentorce VDL, Merkelové, aby dospěli k dohodě za použití onoho velkého demokratického a transparentního nástroje zvaného „zákulisní dohoda.“ Její nominace byla přijata Evropskou radou a Evropský parlament dne 16. července hlasoval pro její jmenování.

Ale bylo to těsné hlasování. Z celkového počtu 747 poslanců EP hlasovalo pouze 383 pro ni, 327 hlasovalo proti, 22 se zdrželo hlasování a jeden hlas byl neplatný. Podle pravidel EU musí být předseda Komise zvolen více než 50 % hlasů poslanců EP. Získala tak pouze o 9 hlasů více, než je stanovená hranice. Srovnejme to s jejím předchůdcem Junckerem, který v roce 2014 získal 422 hlasů.

Poté, co byla jmenována předsedkyní Evropské komise, se VDL opět zapletla do kontroverze, tentokrát se týkala nákupu vakcíny Covid-19 od společnosti Pfizer.

Skandál, který média nazvala Pfizergate, se týkal nákupu 1,8 miliardy dávek vakcíny Pfizer pro použití v celé EU. Ukázalo se, že:

a) počet dávek byl mnohem větší, než bylo požadováno, což vedlo k tomu, že značný počet dávek musel být buď zničen, nebo darován;

b) přebytečné dávky stály EU 4 miliardy eur;

c) celková hodnota zakázky, kterou Politico uvedlo jako přibližně 20 miliard eur, byla nadsazená;

d) smlouva na vakcíny byla vyjednána přímo mezi VDL a Albertem Bourlou, generálním ředitelem společnosti Pfizer. Jednání probíhala pomocí SMS zpráv, o kterých VDL později tvrdila, že je smazala.

Deník The New York Times, který původně vedl vyšetřování Pfizergate, podal žalobu na Evropskou komisi za to, že neposkytla přístup k SMS konverzacím mezi VDL a Bourlou.

V Belgii podal lobbista Frederic Baldan trestní oznámení s odvoláním na korupci a ničení dokumentů. Belgickou žalobu nakonec převzal Úřad evropského veřejného žalobce, který zahájil trestní vyšetřování. Na výsledek těchto soudních řízení/vyšetřování se stále čeká.

Podle posledních informací bychom se jej měli dozvědět až v prosinci, do té doby bylo vyšetřování pozastaveno.

Člověk by si myslel, že nerozvážná VDL se ze všech těchto prohřešků poučí, ale zdá se, že Uršule a dobrému skandálu nic nestojí v cestě.

Což nás přivádí k její poslední nepřístojnosti, protekcionismu. V lednu tohoto roku VDL jmenovala svého kolegu, politika CDU, Martina Piepera, na nově vytvořený a lukrativní post zvláštního vyslance pro malé a střední podniky.

O jmenování informoval deník La Matinale Europeenne v únoru, ale až v dubnu se kontroverze kolem jmenování dostala do širších prostor v  médiích po celé Evropě.

Jmenování bylo kontroverzní ze dvou důvodů: 1) náborový proces byl chybný a 2) volba Piepera byla vnímána jako politicky motivovaná.

V prvním případě anonymní úředník EU odhalil, že v náborovém procesu byli další dva kandidáti, jeden ze Švédska a druhý z České republiky, kteří dosáhli lepších výsledků než Pieper.

Pokud jde o druhou otázku, existovalo silné podezření, že Pieper byl vybrán VDL, aby se zavděčila CDU a získala tak jejich podporu pro své opětovné jmenování do čela Evropské komise. Jmenování vyvolalo silnou odezvu jak ze strany ostatních členů Komise, tak ze strany poslanců Evropského parlamentu.

Čtyři vysocí komisaři, včetně Josepha Borrella a komisaře pro vnitřní trh Thieryho Bretona, zaslali dne 27. března společnosti VDL dopis, v němž vyjádřili své znepokojení nad nedostatečnou transparentností a nestranností jmenování.

Dne 11. dubna poslanci Evropského parlamentu hlasovali poměrem hlasů 382 ku 144 pro zrušení Pieperova jmenování. Přestože hlasování nebylo pro Komisi závazné, Pieperův post se stal neudržitelným a 16. dubna rezignoval.

Poslední – většinou zamlčovaná – kauza, ve které jde o jasný střet zájmů, je dohození dotací pro manžela VDL. Jeho firma, která byla v době přidělení dotací neaktivní, získala z EU bez výběrového řízení 320 milionů eur.

Není triviální, že opětovné jmenování VDL na dalších 5 let, navzdory všem výše zmíněným nepřístojnostem, by potvrdilo to, co mnozí již nějakou dobu vnímají: EU je netransparentní, nedemokratický a zkorumpovaný moloch…