Každý třetí člověk s nejtěžším postižením (konkrétně 32 procent) nepovažuje svou aktuální životní situaci za důstojnou. U lidí, kteří se bez pomoci jiných neobejdou ani při nejběžnějších úkonech, nejsou často naplněny ani nejzákladnější fyzické potřeby.ČTĚTE TAKÉ: Litr benzinu může být až za 50 korun, varuje Kovanda. Řekl, kdy ke zdražení paliv dojdeAž 27 tisíc lidí […]
Menej ako 1 min.
min.
Každý třetí člověk s nejtěžším postižením (konkrétně 32 procent) nepovažuje svou aktuální životní situaci za důstojnou. U lidí, kteří se bez pomoci jiných neobejdou ani při nejběžnějších úkonech, nejsou často naplněny ani nejzákladnější fyzické potřeby.
ČTĚTE TAKÉ: Litr benzinu může být až za 50 korun, varuje Kovanda. Řekl, kdy ke zdražení paliv dojde
Až 27 tisíc lidí s nejtěžším postižením žije v domácím prostředí a současně pobírá státní příspěvek na třetí či čtvrtý – tedy nejvyšší – stupeň závislosti. Téměř dva ze tří (60 procent) postižených by si přáli více rozhodovat o svém životě. To je jen několik výsledků prezentovaných v rozsáhlém výzkumu, který představili zástupci společnosti Asistence a analytické organizace PAQ Research během tiskové konference na půdě MPSV.
„Třeba až 40 procent nejvíce postižených volí nějaké kompromisy mezi jídlem a pitím a potřebami. Omezují tak například příjem tekutin, aby nemuseli na toaletu, jelikož se tam nemají jak dostat,“ popsal ředitel Asistence Erik Čipera.
I když uznává, že od roku 1989 se některé věci v tomto ohledu zlepšily, situace se podle něj dlouhodobě nemění: „Pokud se narodíte s těžkým zdravotním postižením, nelze žít v naší zemi důstojně. Není vůbec jednoduché sehnat pomoc od terénních sociálních služeb. Čekací doby jsou mnohaleté,“ upozorňuje.
Pečují hlavně ženy
„Zásadní změna dosud nepřišla. I proto chceme apelovat na nové vedení MPSV,“ vysvětlil Čipera. Stávající výše příspěvku ve čtvrtém stupni závislosti činí 27 tisíc korun, což (pokud na hodinu budeme počítat 145 korun) zajistí asi šest hodin přítomnosti osobního asistenta denně. Jenže taková časová dotace je pro většinu lidí s nejtěžším postižením zcela nedostatečná. Podle Čipery je tak současný systém „nastavený pod hranicí reálných potřeb“.
Péče o postižené tak stojí a padá na neformálních pečujících, tedy na rodinných příslušnících. Celkem 82 procent respondentů má zajištěnou péči od člena domácnosti – z tohoto množství tvoří 80 procent ženy. „Péče tak leží na ženách, zpravidla matkách postižených, přičemž mnoho z nich je i ve věku nad 70 let. Starají se po celý den o někoho, kdo potřebuje intenzivní péči. Pokud již nemohou, situace nemá řešení,“ popsal ředitel Asistence.
Neustále se střídajícím vládám tak vytýká, že závazky týkající se zajištění důstojného a samostatného života pro všechny zůstávají jen na papíře. „Není to otázka posledních dvou volebních vedení ministerstva. Takové politiky se nerealizují již dlouhá léta. V nečinnosti zůstáváme na stejném místě, zatímco postižení lidé se dnem za dnem stále nemohou napít ani najíst a jejich pečovatelé jsou vyčerpaní,“ upozorňuje.
Zavedení pátého stupně závislosti
Podle analytičky a socioložky Jany Duarte z PAQ Research neformální péče zcela nahrazuje nedostatečné kapacity příslušných služeb. „Dlouhodobě je to neudržitelné. Je nutná větší systémová podpora a zlepšení dostupnosti profesionální osobní asistence,“ uvádí.
Asistence proto nabízí řešení – vytvoření pátého stupně závislosti a od toho odvislý příspěvek. Ten by byl individualizovaný a odrážel by skutečné potřeby. Představitelé společnosti připomínají například sociální systém ve Švédsku, kde podobné vyměřování příspěvku funguje desítky let a týká se asi 15 tisíc lidí. S výzkumem souvisí i osvětová kampaň Co bude dál?, která ve fotografiích od Jana Šibíka, Tomáše Třeštíka či Milana Jaroše zachycuje dění v domácnostech, kde péče nikdy nekončí.
Za ministerstvo vystoupil Trpkoš, který uvedl, že otázka zajištění kvalitní dlouhodobé péče o lidi s nejtěžším postižením je jednou z klíčových témat ministra Aleše Juchelky (ANO).
„V řadě věcí navazujeme na práci předchozího vedení ministerstva. Rádi bychom v rámci strategických priorit tuto otázku dotáhli do konce,“ poznamenal ředitel IT sekce Trpkoš. Podle něj je nutné nastavit takový systém, který bude udržitelný v následujících desetiletích. „Tedy v době, kdy budou kulminovat všechny demografické překážky,“ popsal.
Trpkoš dodal, že implementaci takového systému chtějí představitelé MPSV rozpracovat v rámci zákona o dlouhodobé péči. „Bereme to jako závazek,“ dodal.
Sociální služby jsou nezbytnou kapitolou v programovém vládním prohlášení. Vláda ANO, SPD a Motoristů v něm slibuje „moderní a efektivní“ sociální služby. „Ty propojí zdravotní a sociální péči potřebnou pro zdravotně postižené i seniory,“ stojí v dokumentu s tím, že kabinet se zasadí o vytvoření „centrálního registru žadatelů o sociální služby“. Trpkoš na dotaz novinářů během pondělní tiskové konference oznámil, že sekce ministerstva „jednoznačně dodá“ systém evidence péče do konce současného volebního období, tedy do podzimu 2029.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Just o životě v Rusku. Po vpádu na Ukrajinu chyběly potraviny, na kobereček jsem nikdy nemusel
