Podivné iniciativy Stropnického neřeším, tvrdí Nejedlová. Piráti podle ní zelená témata obětovali

V případě odsouzeného exposlance Dominika Feriho jste uvedla, že rozsudek může být zlomový v otázce sexuálního násilí. Vnímáte v tomto ohledu výrazný posun v tuzemské společnosti?
Od roku 2016, kdy jsem stála u zrodu organizace Konsent, pozoruji výrazný posun v celkovém vnímání této problematiky. Ještě před 16 lety šlo spíše o okrajové téma, případy s tímto podtextem se objevovaly v sekci krimi a téměř nikdo o nich nemluvil. Za tu dobu se to ale změnilo. Myslím, že je to i díky naší práci, a stalo se to také jednou z našich politických priorit.

ČTĚTE TAKÉ: Nerudová se stala oficiálně členkou STAN. Nejsi v tom sama, vzkázal jí Rakušan

Poslanecká sněmovna jednohlasně schválila změnu definice znásilnění, což by se před 10 lety rozhodně nestalo. Feriho kauza k tomu samozřejmě přispěla, jelikož o této problematice mluvila celá společnost. Tento verdikt může mnoha ženám dodat odvahu jít svou negativní zkušenost nahlásit, jelikož viděly, že se mohou domoci spravedlnosti i v případě, že je pachatel někdo mocný.

Zmínila jste, že jde o jednu z vašich politických priorit. Jak ji hodláte prosazovat na půdě Evropského parlamentu?
Otázce práv žen i mužů bych se v tomto zákonodárném orgánu chtěla určitě věnovat. Evropským parlamentem prošla směrnice ohledně násilí na ženách, jejíž součástí byl paragraf ohledně sexu bez souhlasu. Tato část však byla i kvůli nesouhlasu české strany odstraněna. V Evropě tak stále neplatí jednotné sjednocení legislativy ohledně toho, co je znásilnění. Musíme se více zasadit o obranu práv, která už ženy získaly, jako je třeba právo na potrat. Až 20 milionů žen v Evropě stále nemá přístup k bezpečné interrupci, což vnímám jako skandální na kontinentu, který se považuje v této oblasti za nejprogresivnější.

Existují cesty, jak se posouvat v těchto otázkách dopředu. Týká se to i spojení rodinného a pracovního života. EU představila takzvané Barcelonské cíle, které pro jednotlivé státy nastavují, kolik míst by se mělo otevřít v předškolní péči. V našich školkách je tragický nedostatek míst, což dopadá hlavně na ženy, které prostě musí zůstávat doma. Ne vždy jde ale o snahu budovat kariéru, protože v mnohých případech jde o finanční nezbytnost pro rodinu. V evropském prostoru se dá řešit možnost, aby mohli pracovat oba rodiče.

Budete znovu iniciovat diskuzi o Istanbulské úmluvě, kterou Česko neratifikovalo?
Je nutné připomenout, že s ní nepřišla Evropská unie, ale Rada Evropy, přičemž EU jako celek k této úmluvě přistoupila. Zatímco česká veřejnost je pro ratifikaci dokumentu, ve Sněmovně i Senátu sedí lidé, kteří jsou konzervativnější a takto to nevidí. V tomto ohledu výrazně nereprezentují naši společnost. Kvůli státům s odmítavým postojem vznikla i zmíněná směrnice, která si kladla za cíl, aby tyto země přijaly alespoň část znění Istanbulské úmluvy. Jako europoslankyně mohu maximálně apelovat na vládu a dolní komoru Parlamentu, aby se v tomto ohledu něco změnilo. Křeslo v Evropském parlamentu může být pro Zelené odrazovým můstkem k tomu, aby prošla tuzemská politika proměnou, a i dalším pokrokem v otázce rovnosti žen a mužů. Stále také neprošlo manželství pro všechny, což se stranami zastoupenými ve Sněmovně jen tak nebude.

Mezitím, co Zelení nebyli vidět, některé strany převzaly část jejich stěžejních témat, což nazývám politickým „greenwashingem“ a „pinkwashingem“. Tyto otázky pro ně nejsou zásadní, a když přijde na vyjednávání, opustí je, jelikož mají priority jinde.

Pojďme se vrátit k bývalým tvářím Zelených. Jak hodnotíte dnešní aktivity bývalých předsedů Martina Bursíka nebo Matěje Stropnického?
Nepřísluší mi hodnotit jejich působení, od jejich předsednictví utekla dlouhá doba. Zelení prošli vnitřním přerodem, takže se rozhodli vyslat do politiky novou generaci. Nemá smysl se bavit o podivných iniciativách Stropnického, s kterými rozhodně nesouhlasím.

Bude pro vás případný úspěch v eurovolbách impulz do dalších voleb, ať už krajských nebo sněmovních?
Byl by impulzem nejen pro nás, ale i ukázkou, že je v Česku poptávka po nové politické generaci, která vidí věci jinak, hledí do budoucnosti, nestraší, ale místo toho hledá řešení na problémy. Doufám, že nám eurovolby pomohou uspět i v těch krajských a senátních, ale také i v parlamentních, které jsou za rohem. Česká politika potřebuje nové podněty, a proto jsem se rozhodla do ní vstoupit z neziskového prostředí.

Vaším heslem je apel na mladé tváře. Máte v rukávu i nějaké známé jméno?
Jsem sice lídryní kandidátky pro eurovolby, ale současně nejsem členkou strany, takže se necítím povolaná komentovat strategii Zelených pro nadcházející volební klání.

V předvolebních průzkumech zaznamenáváte růst preferencí, přesto se držíte v sousedství menších stran. Co podle vás stojí za tímto – ve srovnání s minulostí – menším volebním potenciálem?
Jako nestranná kandidátka mohu říci, že strana Zelených po nějakou dobu nedělala nejlepší rozhodnutí, co se týče vedení, a to třeba v případě Matěje Stropnického. Nevím však, jestli mi to přísluší hodnotit. Mezitím, co Zelení nebyli vidět, některé strany převzaly část jejich stěžejních témat, což nazývám politickým „greenwashingem“ a „pinkwashingem“. Tyto otázky pro ně nejsou zásadní, a když přijde na vyjednávání, opustí je, jelikož mají priority jinde. Osobně jsem si dala za úkol ukázat, že Zelení jsou správnou volbou a mohou být vidět i slyšet. Zaznamenáváme, že značná část veřejnosti s našimi hodnotami souzní, podle různých dat jde až o 11 procent. Problém spíše vězí v tom, dokázat jim, že se vyplatí nám dát svůj hlas.

Mohli vaši voliči přejít například k Pirátům? Vaše politické programy jsou si blízké.
K Pirátské straně ten elektorát částečně přešel. S růstem preferencí vidíme, že se nyní vrací zpět k nám. S Piráty se v mnoha záležitostech shodneme, ale již z názvu je jasné, že priority máme každý jinde. Zatímco tato vládní strana řeší svobodu na internetu, my se zabýváme environmentálními a ekologickými tématy. Pokud je vaší prioritou digitalizace a účastníte se politických jednání, pak musíte od některých témat upustit, třeba i těch spojených s ekologií. U nás je to naopak – zelená témata bychom neobětovali. 
Piráti sice tvrdí, že je pro ně klimatická politika důležitá, ale ve vládě si nevyjednali místa, na nichž se tyto změny skutečně řeší. Nemají ministerstvo životního prostředí ani resort zemědělství, což dokazuje, o čem jsou jejich priority. Není to žádné výrazné pochybení, ale nemůžeme od nich očekávat, že v této oblasti splní všechno, co je třeba. U jiných stran toho moc k nabídnutí není. Stačí se podívat, jak hlasují v europarlamentu nebo co předvádějí ve Sněmovně. Jde jen o hezká a líbivá slova.

Zatímco Piráti řeší svobodu na internetu, my se zabýváme environmentálními a ekologickými tématy. Pokud je vaší prioritou digitalizace a účastníte se politických jednání, pak musíte od některých témat upustit, třeba i těch spojených s ekologií.

Ochrana klimatu vyvolává velkou společenskou diskuzi a občas se dostane i do radikálnějších rovin. Vidíme to na některých protestech na pozemních komunikacích nebo akcích aktivistů, kteří například poškozují známá umělecká díla. Je podle vás legitimní vyjadřovat frustraci z rostoucí klimatické krize tímto způsobem?
Nepřísluší mi hodnotit, jak tito lidé vyjadřují svůj aktivismus. Já osobně bych pro tento způsob nebyla, protože si nemyslím, že vede k oněm cílům. Podstata toho problému ale není v činech aktivistů, kteří se snaží radikálními kroky upozornit na urgenci klimatické změny, ale spíše v tom, že politici tento problém dostatečně neřeší. Raději odvedou pozornost tím, že se rozčílí, že někdo házel dorty, místo aby se bavili o tom, co s touto krizí chtějí dělat. Většina veřejnosti si naléhavost tohoto problému uvědomuje a ví, že je to důsledek lidské činnosti. Máme ještě čas s tím něco udělat, ale nesmíme zavírat oči a tvářit se, že můžeme dělat bez problémů byznys.

Zelení jsou vnímáni spíše jako strana, která se těší podpoře ve větších městech. Co můžete nabídnout těm, kteří mají pocit, že jim nic nabídnout nemůžete?
Zelení jsou silní i v některých menších obcích, třeba v Horním Jiřetíně (v obci na Litvínovsku, které za vlády Jiřího Paroubka hrozil zánik kvůli limitům těžby hnědého uhlí, mají Zelení silnou podporu, pozn. red.) nebo v Litoměřicích. Ochrana přírody a krajiny musí být nastavena tak, aby z toho benefitovali běžní lidé a malé podniky, nikoliv korporace. Pokud mnozí kritizují Green Deal kvůli některým sporným bodům, je to proto, že ho nenastavovali Zelení, kteří by apelovali nejen na to, aby byl klimaticky ambiciózní, ale aby také pomáhal zlepšovat životní podmínky lidí.

V našich řadách jsou i zemědělci, kteří pozorují, co se děje s jejich půdou. Problémem tohoto sektoru je přerozdělování dotací z EU. V Česku stále nejsou zastropovány tak, aby nešly z velké části hlavně velkým agrobaronům. Až 80 procent z celkové sumy míří k největším zemědělcům, jakým je třeba Andrej Babiš, a nedostává se na menší farmáře. To považuji za velké selhání vlády, jelikož hlásala, že chce mimo jiné omezit čerpání peněz šéfa ANO z EU, a nakonec tento způsob, jak pomoct českým zemědělcům, odmítla. Před několika týdny se v europarlamentu hlasovalo rovněž o zastropování dotací, jenže většina českých zástupců návrh nepodpořila.

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 7. a 8. června. CNN Prima NEWS nabízí pravidelně rozhovory s jednotlivými kandidáty. Přečtěte si některé z nich:

Vondra: Nevolte Putinovy užitečné idioty. Hnutí ANO jsme na dostřel, stačí dostat puk do brány

Nerudová: Babiš a ANO jsou zhoubou pro společnost. Hnutí STAN mi přirostlo k srdci

Zaorálek: Bezpečnostní hrozbou je Lipavský. Prezidenta Pavla dosadili na Hrad oligarchové

Konečná: Ohledně míru na Ukrajině musíme Putinovi věřit, jen brání svou zemi před ohrožením

Podíleli jsme se na jednom z nejtragičtějších zákonů, uvedl Turek. Navrhl možnou cestu

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Ostuda a hřebíček do rakve důvěry v české politiky, říká Valeš o testování poslanců na drogy