Pokud výmol poničí auto, dostane majitel peníze zpět. Málokdo však ví, jak na to

Díry, výmoly nebo výtluky. České silnice jsou jimi typické a zejména teď po zimě se vyskytují i v místech, kde ještě před zimou nebyly, protože k jejich vzniku nepřispívá pouze namáhání vozovky, ale také chemická reakce posypové soli při eliminaci námrazy. Výtluky jsou v tuzemsku dlouhodobým problémem a při řízení stačí jen krátká chvíle nepozornosti, aby skrytý výmol mohl poškodit pneumatiku, disk kola nebo podvozek. V takové chvíli se řidiči logicky ptají, zda vůbec existuje nárok na náhradu škody a kdo za ni vlastně odpovídá.

Za stav silnice nese odpovědnost její správce

Česká legislativa to samozřejmě neopomíná – základním právním předpisem je zákon o pozemních komunikacích. Ten ukládá vlastníkům a správcům dopravních komunikací povinnost zajišťovat jejich sjízdnost a udržovat je ve stavu bezpečného používání způsobem obvyklým pro daný typ silnice.

ČTĚTE TAKÉ: Výkon Lamborghini za cenu Kodiaqu a k tomu spousta místa. Takové SUV tu ještě nebylo

Bohužel to však neznamená, že každá nerovnost nebo poškození vozovky dává řidičům právo na odškodnění. Vždy je rozhodující, zda šlo o takzvanou závadu ve sjízdnosti, neboli stav či změna komunikace, která je pro řidiče nepředvídatelná, neobvyklá a není řádně označena.

„Typickým příkladem může být hluboký výtluk vzniklý náhle, který není viditelný při běžné jízdě a na místě chybí upozornění v podobě dopravního značení. Naopak dlouhodobě špatný, ale zjevný stav vozovky nebo běžné opotřebení silnice zpravidla jako závada ve sjízdnosti posouzeny nebývají. Právě tento rozdíl je v praxi klíčový a často rozhoduje o tom, zda správce komunikace odpovědnost uzná,“ sdělil Martin Thienel ze společnosti Kalkulátor.cz.

Jak postupovat ve snaze o odškodnění v praxi

Odpovědnost za škodu se zpravidla odvíjí od toho, kdo danou komunikaci spravuje – dálnice a silnice I. třídy mají na starosti stát, silnice II. a III. třídy mají na starosti kraje a místní komunikace mají na starosti obce. Nárok na škodu se přitom neuplatňuje u pojišťoven, avšak u správce konkrétního úseku silnice nebo dálnice. Řidič však nese důkazní břemeno a musí prokázat, že ke škodě na vozidle došlo právě v důsledku závady ve sjízdnosti. V praxi je nejdůležitější ihned po události vše důkladně zdokumentovat – poškození vozidla i samotný výtluk na vozovce.

ČTĚTE TAKÉ: Za každým litrem paliva je náročná cesta. Kvalitu ovlivňuje hned několik faktorů.

Šanci na úspěšné odškodnění navíc zvyšuje i záznam přesného místa, času a okolností jízdy, přičemž u škod většího rozsahu pomůže i přivolání policie kvůli sepsání záznamu o události. Ne vždy ale mají řidiči vyhráno. Správce komunikace může nárok odmítnout, například se odkázat na to, že o závadě nevěděl nebo že vznikla krátce před nehodou či byla dostatečně označena.

„Z tohoto důvodu řada řidičů volí cestu přes havarijní pojištění, které představuje pohodlné a osvědčené řešení. Pojišťovna v takovém případě zajistí úhradu opravy podle pojistných podmínek a zároveň převezme komunikaci se správcem komunikace v rámci regresu. Pro řidiče to znamená především rychlé vyřízení škody, minimum administrativy a jistotu, že se nemusí pouštět do složitého dokazování nebo zdlouhavého vymáhání náhrady,“ doplnil Thienel.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Hrůzné záběry z Bajkalu: Minibus s turisty zmizel v ledové vodě. Svědci jen přihlíželi