„Polární záře právě teď. Kdo máte jasnou oblohu, zkuste na temné obloze pohled k severu. Můžete použít i mobilní telefon,“ napsal ČHMÚ. Na sdílené fotografii jsou vidět zelené stíny nad Pecí pod Sněžkou. K vidění je ale například i na Rakovnicku, jak ukazují snímky z místa.ČTĚTE TAKÉ: Sníh, jak ho neznáte. Jak rychle padá i […]
Menej ako 1 min. min.
„Polární záře právě teď. Kdo máte jasnou oblohu, zkuste na temné obloze pohled k severu. Můžete použít i mobilní telefon,“ napsal ČHMÚ. Na sdílené fotografii jsou vidět zelené stíny nad Pecí pod Sněžkou. K vidění je ale například i na Rakovnicku, jak ukazují snímky z místa.
ČTĚTE TAKÉ: Sníh, jak ho neznáte. Jak rychle padá i z čeho se skládá. A vločky nejsou bílé
Kolem 11. hodiny večer meteorologové doplnili, že i nadále je polární záře velmi silná, dynamická. „Přechodně je viditelná i z větších měst,“ uvedl ČHMÚ.
Naposledy mohli Češi nebeské divadlo spatřit v polovině listopadu. Velmi silnou polární záři bylo možné spatřit na mnoha místech po republice. Astronomové tušili, co se na obloze chystá, protože sledují dění na povrchu Slunce. „Teď docházelo k velmi silným erupcím, které vyvrhly oblaka plazmatu. To je hmota, která, když zasáhne polární magnetosféru, tak jsou vidět polární záře,“ popsal tehdy pro CNN Prima NEWS fotograf a astronom Daniel Cervan.
Polární záře byla podle astronomů jednou z nejvýraznějších za posledních 20 let.
Zdrojem je aktivita Slunce
Polární záře patří mezi nejkrásnější přírodní úkazy na obloze. Celkem běžné jsou v polárních oblastech, kde jsou viditelné po celé obloze. V Česku bývají naopak obvykle velmi slabé. Nezkušení pozorovatelé si je mohou splést se světelným znečištěním nebo červánky.
Zdrojem polární záře je aktivita Slunce, konkrétně reakce molekul a atomů zemské atmosféry s částicemi ze slunečního větru, který přichází po silných slunečních erupcích. Díky magnetickému poli Země se tok nabitých částic usměrňuje k zemským pólům.
Barva polární záře závisí na výšce, respektive na hustotě atmosféry v místech, kde částice v atmosféře reagují. V nejvyšších výškách okolo 200 kilometrů dominuje červená barva ionizovaného kyslíku. Níže až do výšky 100 kilometrů převládá zelená barva téhož plynu, vyzařovaná ovšem na jiné vlnové délce. V nejnižších výškách se začínají uplatňovat emise dusíku, které mohou mít modravý nádech.
