Poslankyně Jílková: Lidovci nekradou. Ve Sněmovně mají sedět samoživitelky i hlupáci

Byla jste jednou ze tří lidoveckých poslanců, kteří v rámci hlasování o manželství pro všechny zvedli ruku pro nejliberálnější návrh. Tedy aby bylo manželství skutečně pro všechny, aby byly možné společné adopce a nastala plná rovnoprávnost. Jste zklamaná z toho, co nakonec prošlo?
Jsem realista a výsledek odpovídá mým očekáváním. Takže ne, nejsem zklamaná. Myslím, že jsme jako společnost udělali obrovský krok dopředu v tom smyslu, že gayové a lesby už nemají samostatný zákon, ale jsou součástí občanského zákoníku. To je za mě obrovský posun dopředu.

ČTĚTE DÁLE: Kokain se ve Sněmovně užívá po kilech, říká Hollan. Poslance nález drogy nepřekvapil

Jak to máte uvnitř lidovců? Po hlasování jste na Instagramu zveřejnila konverzaci s dcerou, která se vás ptala, jestli vás za váš postoj vyhodí? Tak jak?
Ne, určitě mě kvůli tomu nevyhodí. Na začátku volebního období jsme si řekli, v kterých otázkách je volné hlasování.

Někteří by někdy byli raději, aby ta vnitřní debata nebyla moc vidět a já byla míň slyšet

Jak to vlastně uvnitř strany máte? Jste černou ovcí lidovců?
Necítím se tak. Vím, že reprezentuji názor mnoha lidí v členské základně, tudíž je za mě ok, aby i jejich hlas byl v poslaneckém klubu slyšet. Určitě to není většinový názor KDU-ČSL, ale je u nás hodně lidí mladšího věku nebo uvažování, kteří právě zmíněný většinový postoj lidovců nechápou.

Cení si vás kolegové za váš názor nebo by byli raději, abyste mlčela?
Je to uvnitř velmi citlivé téma a myslím, že někteří by někdy byli raději, aby ta vnitřní debata nebyla moc vidět a já byla míň slyšet. Vedeme aktuálně diskuze o tom, zda pro zisk voličů je lepší být spíš konzervativní nebo naopak otevření nebo jestli to lze integrovat tak, abychom mohli čerpat z obojího. Debata není uzavřená a směrem k říjnovému sjezdu určitě bude sílit.

Jsou lidovci stranou jen pro věřící?
Ne, vůbec. Naopak i v KDU-ČSL je spousta nevěřících lidí, ale hrozně těžko se nám daří překonat ten stereotyp, že jsme stranou jenom pro věřící. To je výzva, kterou si ještě musíme vnitřně probrat. Ráda bych připomněla to, co v dubnu předvedl kardinál Dominik Duka, když šel na akci dezinformační scény…

Lidovci jsou lidé, kterým v obci věříte a víte, že nekradou a obecní majetek spíš spravují, než ho používají ve svůj prospěch

Myslíte podpisovou akci knihy prezidenta Miloše Zemana.
Ano. Duka tím dal najevo, že církev nemá s těmito dezinformátory problém. A musím říct, že lidovce to hodně překvapilo.

Překvapilo? Vždyť jejich spojení a vztahy byly zřejmé už během výkonu prezidentské funkce.
V době, kdy byl Miloš Zeman prezident, byla komunikace nadstandardní. Vy zvenku ale nevíte, jestli je to pragmatický postoj kardinála nebo jestli je to přesvědčení. A tímto krokem potvrdil, že je to přesvědčení.

Proč jste se před 29 lety rozhodla do KDU-ČSL vstoupit?
Moji rodiče byli v KDU-ČSL a politika mě vždy zajímala. Tatínek byl starostou hasičů, lidé za ním často chodili, radili se a v podstatě hrál roli politika, byl takovou lokální autoritou. Přirozeně jsem do toho vplula. Jsem v KDU-ČSL ráda, mám tam spoustu lidí, se kterými jsem si hodně blízká, máme stejný pohled na svět.

Co by tedy za vás mělo být tím ideovým ukotvením lidovců a tou autentickou politikou?
Často přemýšlím o tom, co nás odlišuje od jiných stran. Není to kostel, byť se to často překrývá. Lidovci jsou většinou lidé, kterým na obci věříte a víte, že zastávají určité hodnoty – že nekradou a že obecní majetek spíš spravují, než ho používají ve svůj prospěch. Skoro bych si dovolila říct, že mezi lidovci najdete opravdu malé procento zkorumpovaných politiků, ale exaktní výzkum na tomto poli pochopitelně neexistuje.

To je hodně odvážné tvrzení.
Vím. Vycházím ale ze své dlouhodobé zkušenosti.

Takže lidovci prostě nekradou.
Vím, že to zní hloupě, ale to prostě vychází už z desatera. U lidovce byste měla mít vysokou pravděpodobnost toho, že do vysoké politiky nejde za svým osobním prospěchem, ale za veřejným blahem a službou, což není v politice vlastně úplně obvyklé, ale mělo by to být samozřejmostí.

Esencí lidovce je pro mě skaut, který nemusí chodit do kostela, váží si přírody, rodiny, nebude nevěrný, protože to se prostě nedělá a má rád komunitu

Trochu jste mě tím zaskočila. Na první dobrou mě ale napadne argumentovat večírkem Mariana Jurečky na MPSV, který byl samozřejmě úplně mimo, ale navíc se časem provalilo, že catering a víno dodával známý ministra. Není to, řekneme, úplně krádež, ale obcházení systému určitě.
Nevím, jak přesně to bylo, ale souhlasím, že v tomto by lidovecká DNA měla být jiná. Byť jsem v politice dlouho, tak jsem přesvědčená, že lidovecký politik by měl držet slovo, nebude krást a bude čestný. Pro mě je vlastně esencí lidovce skaut, který nemusí chodit do kostela, váží si přírody, rodiny, nebudeme nevěrný, protože to se prostě nedělá, má rád komunitu a je člověkem, který se stará.

Takový Jan Čižinský?
No… třeba takový Jan Čižinský, který už ale není naším členem. Mám ale kolem sebe přesně takové lidi v Brně. Tím chci říct, že opravdu existují.

Je to strašně idealistické a politická realita je úplně jinde. Vždyť lidovci jsou politicky tak nějak známí tím, že jdou s každým, dělali jste třeba stafáž ve vládě Andreji Babišovi.
To je ale nastavením politického systému. I Babiš byl tehdy trochu jiný, ale nechci to omlouvat. Jednoduše jsem idealista a vlastně si myslím, že je to dobře. Pokud v politice ztratíme ideály a hodnoty, pak můžeme rezignovat na pěstování morálky a dodržování zákonů i v obecné rovině.

Rozumím. Kdo by za vás tedy v takovém případě byl  dobrým předsedou strany.
Za mě by zajímavým kandidátem byl Jan Grolich (hejtman Jihomoravského kraje, pozn. red.), který dokázal oslovit elektorát na jižní Moravě, tak proč by se mu to nemohlo podařit v celé zemi. Vystoupil z tradiční škatulky lidovce a i na té Moravě nás volilo širší spektrum lidí, než typičtí lidovečtí voliči.

Co Petr Hladík? Pochopila jsem, že s vyjádřením o ukončení členství Cyrilu Svobodovi si to dost zkomplikoval a řadu lidí naštval.
Je to zajímavé, protože hlasy po odvolání Cyrila Svobody byly už dřív, ale tentokrát to asi sedlo do nějaké atmosféry, která není jeho vyloučení nakloněná. Rozumím Petrovi Hladíkovi, proč to takhle řekl. Přišlo mu, že Cyril svým vystupováním může ohrožovat bezpečnost České republiky. Je ale pravda, že mu to situaci ve straně zkomplikovalo.

Budete do předsednictva strany kandidovat vy sama? Řada členů vás k tomu vyzývá.
Ne, nezvládnu to dohromady s rodinou. Jinak by to pro mě určitě byla zajímavá výzva, ale dětem to prostě neudělám. Nechci, protože bych s nimi vůbec nebyla. A netrápí mě to, teď mě potřebují a já s nimi chci být. Politika je skvělá v tom, že ji můžete dělat, i když jste pokročilého věku. Takže mám spoustu času.

Blíží se konec éry Mariana Jurečky. Jak byste ji zhodnotila a kdo byl za vás za dobu vašeho členství nejlepším předsedou?
Marian Jurečka vstoupil do vedení KDU-ČSL s velkým elánem, dokázal spolupracovat napříč stranami na vybudování koalice SPOLU. V politice, která je často soubojem eg, to byl velmi silný signál, že je možné kooperovat. Dokázal vyjednat velmi silný resort MPSV, kde dělá kroky, k nimž se řada předchozích ministrů neodhodlala: reformu penzí, reformu dávek, digitalizaci. Je to něco, co stojí za ocenění. Bohužel to ale také znamená, že v posledních měsících neměl tolik času na řízení strany, jak by bylo žádoucí. Co se předsedů týče, tak pamatuji i Josefa Luxe, ale to už je dávná historie. Z těch současnějších je to určitě Pavel Bělobrádek, který dokázal KDU-ČSL vrátit zpět do Sněmovny.

Ideje jsme nastínily. Jaká by měla být ta konkrétní témata, kterými lidovci zaujmou a získají voliče, aby se zvedli z hranice kolem tří procent.
Hodně nás podle mě stahuje to, jak je strana aktuálně vnímaná a že ve vládě nehraje roli, jakou by měla hrát.

Jakou by měla hrát?
Měli bychom být trochu sociálnější.

Řekněme to sociální svědomí, o kterém se často debatuje?
Ano.

Proč nejsou lidovci vnímáni jako sociální svědomí vlády, když jejich předseda je ministrem práce a sociálních věcí a většina odborné veřejnosti se shoduje, že svou práci dělá dobře, ne-li nejlépe ze všech ministrů, které jsme od revoluce na MPSV měli?
Někdy děláme bohužel zmatené kroky. Hodně přízně nás stála valorizace důchodů (zpomalení růstu důchodů na třetinu růstu reálných mezd, nikoliv na polovinu – pozn. red.). I když je nutné ji udělat, tak nevím, jestli je správné, že ji navrhujeme zrovna my. Je to téma úspor ve státním rozpočtu a to by MPSV nemělo primárně komunikovat.

Měli jste to nechat ODS a ministrovi financí?
Ano, to je jeho téma. Lidé by mu to věřili, je to jeho role a obecně ODS je v té roli, že chce brzdit státní dluh. Lidé si proto ODS zvolili, očekávají to od ní a akceptovali by to od ní – a my bychom se nedostali do role, kde jsme ti, kdo škrtá.

S návrhem vyššího zdanění bezdětných nesouhlasím

Zpět k tématům.
Za mě by to měly být jednoznačně rodiny, rodičovství a vše s tím spojené. Otázkou je, jestli máme slibovat nebo prodávat to, co jsme udělali. Určitě se povedla sleva na zkrácené úvazky. To je něco, o čem se 20 let mluvilo a nikdo to neudělal.

Když jsme u podpory rodičů, souhlasíte s návrhem na vyšší zdanění bezdětných? Co ti, kteří děti mít nemohou? Velmi podobně to takhle bylo za minulého režimu.
Nejsem s tím ztotožněná a budeme o něm v KDU-ČSL ještě debatovat. To, co chceme a co podporuji, je zvýšení slev na dani pro rodiny s dětmi. To už je samo o sobě v principu nevýhodou pro bezdětné. Přidávat další znevýhodnění v sociálním pojistném u bezdětných není dobrý nápad. Řada lidí svoji – často nedobrovolnou – bezdětnost vrací společnosti jiným způsobem.

Co valorizace „rodičáku“?
Podle mě to není téma. Skoro si myslím, že by se konstrukce rodičáku měla změnit úplně, aby víc odpovídala předešlé mzdě a byla motivační i pro otce.

Co propojení mateřské a rodičáku dohromady?
Ano, něco v tomto smyslu a udělat z toho třeba jen jednu dávku a tu víc navázat na předchozí výdělek. No, a druhé velké téma je životní prostředí. Tam se podle mě Petrovi Hladíkovi podařil obrovský kus práce v tom, že se mu toto téma podařilo spojit s lidovci a integrovat ho dovnitř strany.

Ve Sněmovně jste něco přes dva roky. Jak byste je zhodnotila? Přijdou vám jako smysluplně strávené roky života?
Není to černobílé. Podařilo se mi pomoct konkrétním lidem v těžkých životních situacích a třeba jen drobně změnit legislativu tak, aby došlo k velké pomoci. Zmíním třeba prosazení dvoutýdenní otcovské pro rodiče, kterým zemřelo miminko po porodu. Z hlediska celé populace je to drobnost, ale pro rodiny, které si musí touto těžkou životní situací projít, je to obrovská pomoc. Takže ano, práce poslankyně mi dává smysl.

Zeptám se trochu jinak. Fungování Sněmovny vypadá navenek chaoticky, jedna obstrukce střídá druhou, trávíte tu noci ve spacácích a berete za to zhruba 100 tisíc měsíčně. Opravdu se v tomhle systému dá dělat smysluplná práce?
Určitě ano. Hodně věcí odpracujeme v pozadí. Není to vůbec vidět ani se to nedá moc efektivně prezentovat. To, co se děje na plénu, už je vlastně jenom divadelní představení – show. Ta opravdová práce se ale děje za tím.

Hodně bojujete za změnu jednacího řádu. Vím, že jste dali dohromady něco jako rodinný klub poslanců, kteří nechtějí být víkendovými rodiči. Podařilo se vám nějaké změny prosadit?
Iniciativa vznikla především na popud nás nových poslanců. Přišlo nám nepochopitelné, jak moc nepředvídatelné je, kdy se bude jednat, kdy hlasovat, kdy bude mimořádná schůze – a že v tomhle systému dokáží někteří poslanci léta fungovat. Usilovat o změnu jednacího řádu dává smysl, což ale předsedové poslaneckých klubů kategoricky odmítli. Snažili jsme se vytipovat věci, které se nemusí měnit v jednacím řádu, ale usnadnily by jednání: třeba skladba a harmonogram jednacích týdnů. Pravidelnost a předvídatelnost by pomohla třeba rodičům, kteří mají střídavou péči.

Ve Sněmovně by měli být lidé s handicapem, menšiny, samoživitelky a samoživitelé i pečující ženy, protože takto společnost vypadá.

Velmi by také pomohlo stanovit pevné časy hlasování. Právě tohle je věc, jejíž absence způsobuje nekonečné obstrukční schůze. Aktuální režim znamená být neustále v pohotovosti kvůli hlasování; dochází pak k nedůstojným běhům poslankyň v lodičkách a obtížným přesunům kolegů se zdravotními obtížemi. Někdy mám až obavy o jejich zdraví. V rámci nočních hlasování jsme měli služby, abychom si odpočinuli. A když se najednou opozice rozhodla hlasovat o nějakém procedurálním návrhu, tak jsme během tří minut od probuzení museli doběhnout na hlasování. Skoro jako když má hasič pohotovost. A v takové atmosféře a bdělosti hlasujeme o zákonech. Nedává to smysl a není to v pořádku.

Proč je vlastně takový problém jednací řád změnit?
Je to síla zvyku. A některým lidem to i vyhovuje

Třeba předsedovi klubu ODS Marku Bendovi, našemu nejdéle sloužícímu poslanci, který má ve Sněmovně velký vliv?
Ano. Nahlíží na to skrze svoje konzervativní hodnoty. Tedy čím míň zákonů přijmeme, tím lépe, takže čím míň změn, tím lépe. Podle něj tento systém funguje a není ho třeba měnit.

Jste maminkou dvou dospívajících dcer, poslankyní z Brna. Téma rodičovství a mateřství hodně akcentujete. Jaké je to být pravidelně pryč od dětí tak daleko?
Na děti jsem z velké části sama a řešením je jezdit za nimi tak často, jak je to možné. Snažím se v polovině jednacího týdne otočit do Brna a zpět. Je to dost náročné, jak pro ně, tak pro mne. Řeší to ale hodně poslanců, bolí je to – děti nám chybí.

Je to trochu jako na kolejích, Sněmovna vás během týdne úplně pohltí a když nechcete, nemusíte její stěny vlastně vůbec opustit. Jsme zavření v sále, kde není denní světlo, a často ani nevím, jestli venku sněží, prší nebo svítí slunce. Dostali jsme se do situace, kdy se tady ujednáme k zbláznění. Dostat se přitom mezi lidi je nejdůležitější, a to se nám vůbec nedaří.

Jak to změnit, aby poslanci byli skutečně jedni z nás a nestali se z nich kreatury odtržené od lidí?
Pokud nemáme být odtrženi od reality, musíme mít možnost žít reálný život. Stačilo by určitě mnohem méně jednacích dnů, tedy méně mimořádných schůzí. Pevná hlasování, omezení času na vystoupení. V zahraničí třeba funguje, že máte podle velikosti klubu určený počet minut na vystoupení. Když ho samotný vyčerpá předseda, smůla.

Není to trochu i střet mužského a ženského vidění světa? Myslím to tak, že ženy mají  rodičovskou povinnost zakořeněnou intenzivněji a chtějí s dětmi být a nedokážou si to, v dobrém slova smyslu, odepřít. Zatímco muži řeknou rodině, teď makám „24/7“, uvidíte mě za týden?
Myslím, že to je spíš generační, protože mezi mladšími a novými  poslanci je spousta tátů, kteří nechtějí být jen víkendoví tátové. Chtějí být mnohem víc v kontaktu s dětmi. Hodně slýchám argument, že když si to neumím zařídit, tak proč jsem se nechala zvolit. Jde ale o to, že reprezentujeme jistou skupinu obyvatel, která nás sem s nějakou vizí vyslala. Nežijeme v meritokracii, ale v demokracii, a když to vezmu do extrému, tak ve Sněmovně by měli mít prostor i hloupí lidé, protože i oni by měli být ve společnosti reprezentovaní. Měli by tu být lidé s handicapem, menšiny, samoživitelky a samoživitelé i pečující ženy, protože takto společnost vypadá.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Vondra je buldozer, Nerudová se podkopává. Jak experti hodnotí debatu lídrů kandidátek?