Poslední rozloučení se vzpěračem Otou Zarembou: Na pohřeb dorazily desítky lidí

Poslední rozloučení s olympijskou legendou odstartovalo ve dvě hodiny odpoledne v havířovské obřadní síni. Přítomny byly desítky smutečních hostů.

ČTĚTE TAKÉ: Rána pro český sport. Zemřel fotbalista Marchevský, s Baníkem slavil dva tituly

Zaremba naposledy vydechl 23. ledna. Zprávu o jeho úmrtí jako první sdílel Český svaz vzpírání. „Patřil k absolutním legendám československého vzpírání a navždy zůstane součástí jeho historie,“ připomněl svaz.

Překvapivý úspěch v Moskvě

Rodáka z Karviné přivedl ke vzpírání v 15 letech jeho bratr Miloš. Po vojenské službě v Rudé hvězdě Praha se vrátil do Baníku Havířov, kde se ho ujal trenér Emil Brzóska. Výrazněji na sebe Zaremba poprvé upozornil na mistrovství světa 1979 v Soluni, kde v kategorii do 100 kilogramů získal stříbro v trhu a ve dvojboji obsadil čtvrté místo. Přesto s ním následující rok na hrách v Moskvě – které ovšem poznamenal bojkot západních států – nikdo příliš nepočítal.

Favoritem celé soutěže byl domácí borec a původní sovětská dvojka Igor Nikitin, jenž v nové olympijské hmotnostní kategorii do 100 kilogramů nahradil Davida Rigerta. Zaremba získal už v trhu na Nikitina výkonem 180 kg dvouapůlkilogramový náskok a ve vítězném tažení pokračoval i ve své jinak slabší disciplíně – nadhozu. Postupně dostal nad hlavu 205, což byl v tu chvíli jeho osobní rekord, 210 i 215 kilo. A protože Nikitin na 220 kg selhal, senzace byla na světě.

Konec kariéry a pád na dno

V roce 1981 Zaremba čtyřikrát překonal světový rekord, ale na MS v Lille si vykloubil pravý loket a musel na operaci. Na pódia se vrátil až o tři roky později na ME ve Vitórii, kde skončil čtvrtý ve dvojboji a v trhu vybojoval bronz. Kariéru ukončil kvůli zdravotním problémům v roce 1987 a přes pozdější přiznání k užívání steroidů ale odmítal, že by za potížemi stál doping. „Když o něco šlo, trénoval jsem až do úmoru. Dal jsem do toho všechno. Je to obrovská dřina a nese to s sebou i následky,“ řekl.

Po konci kariéry nastoupil vyučený důlní zámečník na šachtu, po odchodu z dolu zasklíval okna, pracoval v bezpečnostní agentuře a pustil se i do podnikání, avšak neuspěl. Po vážné autonehodě v půli 90. let žil jako nezaměstnaný jen z částečného invalidního důchodu, takže musel prodat olympijské zlato. Po dopingovém přiznání se rozhádal s trenérem Brzóskou, během krátké doby přišel o oba rodiče a těžce nesl i to, že ho stát nechal v těžké chvíli na holičkách.

Politická kariéra

„Když člověka něco bolí a je ze života zklamaný, tak řekne i věci, které nechce. Přijdou novináři a chtějí toho využít. Byl jsem tehdy psychicky na dně, ocitl jsem se v podstatě skoro na ulici,“ zdůvodňoval své bezprostřední komentáře. V roce 2010 vstoupil do Dělnické strany sociální spravedlnosti, za níž neúspěšně kandidoval v senátních volbách. Nějaký čas také vedl v Horní Suché vzpěračskou školu.

Zaremba byl jedním ze tří českých vzpěračů, kteří vybojovali olympijské zlato – a navíc posledním. Prvním olympijským vítězem se v roce 1932 stal na hrách v Los Angeles Jaroslav Skobla, který v kategorii nad 82,5 kilogramu získal zlatou medaili. V roce 1964 na něj navázal Hans Zdražila, který vybojoval zlato ve střední váze do 75 kilogramů v Tokiu. A pak už jen Zaremba. Když se pak na sklonku milénia volil nejlepší český vzpěrač 20. století, bylo zřejmé, že se jím stane jeden ze tří olympijských vítězů. Nakonec volba padla na Zdražilu.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Strach o dva klíčové hokejisty. České hvězdy NHL trápí před olympiádou zranění