Příběhy z finále NHL: Bruslící smůla, trenér-čekatel, rodinná kletba i velké finské poprvé

Smolař roku? Spíš posledních pěti let

V průběhu sezony se k Olejářům připojil velezkušený útočník Corey Perry. Měl za sebou krátké a kontroverzní angažmá v Chicagu, kde mu zrušili smlouvu. Zprvu se spekulovalo, že měl mít pletky s matkou mladičké hvězdičky Connora Bedarda, později se hovořilo o problémech s alkoholem.

ČTĚTE TAKÉ: Světová smetánka proti krysám na ledě. Finále hokejové NHL slibuje úžasnou podívanou

Perry nicméně po krátké pauze mimo hokej zakotvil v kanadském Edmontonu. Podepsaná smlouva dávala smysl pro obě strany. Sám hokejista potřeboval svěží start a ideálně v týmu, který má potenciál dostat se až na vrchol, neboť mu je už 39 let a další šance přijít nemusí. Oilers na oplátku získali namotivovaného borce s tunou zkušeností z vyřazovacích bojů, a navíc za málo peněz.

Edmontonská cesta do finále znamenala pro samotného Perryho již čtvrtou účast v závěrečných bojích během posledních pěti let. Naprosto neuvěřitelná bilance. Bohužel pro něj však všechny tyto pokusy k zisku Stanley Cupu nevedly.

V roce 2020 Perry v dresu Dallasu Stars smutnil po porážce s Tampou Bay. O rok později hrál za Montreal Canadiens, ale znovu mu to proti Tampě nevyšlo. Tak se Perry rozhodl, že si pro sezonu 2022-23 plácne právě s Tampou. Ta sice potřetí za sebou prošla do finále, ale s Perrym v kádru nedokázala proti Coloradu hattrick dokonat. Loni se pak finále neúčastnil.

Nevyšlo mu to ani letos s Edmontonem. Může jít přitom o jeho poslední zápasy v NHL, což by znamenalo smutné loučení. Na druhou stranu, Perry nemusí smutnit kvůli tomu, že mu chybí prsten prstenu pro vítěze stříbrného grálu. Je to sice už trochu vousaté, ale Stanley Cup vyhrál v roce 2007 s Anaheimem.

Trenér-čekatel se konečně dočkal

Kdo naopak tentokrát smutnit nemusel, byl trenér Floridy Paul Maurice. Triumf mu nelze nepřát. Maurice je totiž navzdory poměrně nízkému věku (je mu 57 let) na druhém místě všech trenérů NHL v počtu odkoučovaných utkání. Před ním už je pouze legendární Scotty Bowman. Na rozdíl od něj však Maurice prsten pro vítěze Stanley Cupu dosud neměl.

Do finále se dokázal protlačit v roce 2002, kdy jeho Carolina podlehla právě Bowmanově Detroitu, který tehdy prožíval svá snad nejlepší léta v moderní historii. Poslední krůček nezvládl ani loni, když už koučoval právě Floridu.

Letos se už ale konečně dočkal a bylo znát, že je tento běžně filosofující trenér absolutně naměkko. „Hej tati, tvé jméno bude na Stanley Cupu vedle tvých hrdinů – (Jeana) Beliveaua, (Maurice) Richarda, (Gordie) Howea a teď Maurice,“ vzkázal dojatý trenér v televizním rozhovoru otci přímo do kamery.

Bylo veselo. „Dnes jsem viděl Sama Bennetta (útočníka Floridy) se poprvé za dva roky smát,“ zmínil vítězný kouč. Zatímco se chechtal, věnoval triumf nejen svým příbuzným, ale také „všem lidem, kteří trpěli při poslouchání jeho výmluv, proč nevyhrál, za posledních 30 let“.

První Evan na Stanley Cupu

Představte si, že máte takové jméno, které na poháru, o který usilujete celou svoji kariéru, ještě není. To je příběh útočníka Floridy Evana Rodriguese. Žádný jiný Evan totiž Stanleyův pohár za celou historii ještě nevyhrál. Sám však tuto zajímavost nijak nevnímá. Stejně tak skutečnost, že se mu v play-off vedlo i individuálně.

„Vůbec mě nezajímají osobní statistiky. Vyhráli jsme. Vyhráváme jako tým, prohráváme jako tým. Neudělali jsme si to lehké, ale jak říkám, nijak jinak bychom si to nepřáli,“ komentoval triumf Floridy sám Rodrigues ve svém blogu pro NHL.

Rovnou zmínil i některé plány, které Stanley Cupu chystá. Každý z vítězů totiž v průběhu léta dostane pohár na jeden den, kdy je jenom jeho. „Musím do něj dát svoji dceru Ellu Grace (narodila se loni v srpnu; pozn. red.). Žádné další plány nemám. Možná do něj naleju margaritu,“ uvedl hokejista.

Legenda se dočkala až jako funkcionář

V dresu Floridy řadu let válel legendární brankář Roberto Luongo. Někdejší kanadský gólman s italskými kořeny má hned dvě zlaté medaile z olympijských her, dvě placky stejného kovu z mistrovství světa, ale Stanley Cup mu unikal. Sahal po něm jen jednou, ale v roce 2011 s Vancouverem nedokázal zdolat vítězný Boston.

Slavný brankář dnes působí jako speciální asistent generálního manažera Floridy Billa Zita. Tím, že Panthers vybojovali svůj první Stanley Cup, se tak jeho držitelem stal i on sám. Škoda, že mu to nevyšlo už během hráčské kariéry.

Slavný rod poprvé na stříbrném grálu

Mezi vítězi je i tahoun Panterů Matthew Tkachuk. Pro něj byl triumf velmi emotivní nejen kvůli loňské porážce, ale také kvůli tomu, že pochází ze slavné hokejové rodiny, která ovšem na Stanley Cup dosud nedosáhla.

Jeho mladší bratr Brady táhne Ottawu, ale s tamními Senátory se do finále NHL (nejspíš) jen tak nedostane. Jejich otec, legendární útočník Keith Tkachuk, během své kariéry táhl Phoenix, St. Louis a na mezinárodní scéně americkou reprezentaci, ale stříbrný grál mu stále unikal.

Rodinnou kletbu utnul až jeho starší syn. Ačkoliv jsou všichni Tkachukové v hokeji známí svoji tvrdostí a zákroky kolikrát na hraně, neubránili se slzám, a to včetně otce rodiny.

Nejlepší hokejista světa smutní

Kdo je dnes nejlepším hokejistou planety? Nenajdete moc hlasů, které by nevyřkly jméno kapitána Edmontonu Connora McDavida. Plejerovi, kterému se pro jeho až neuvěřitelné dovednosti přezdívá „McJesus“, má kanadský klub dotáhnout k jeho první výhře v NHL od roku 1990.

Nyní jej dotáhl až do finále a jakého. Olejáři prohráli první tři zápasy a kdekdo čekal poslední ránu z milosti. McDavid a spol. se však zmátořili a třemi výhrami v řadě vyrovnali finálovou sérii, čímž si vynutili poslední rozhodující duel.

V něm se nakonec museli poklonit floridským Panterům. Přestože McDavid skončil jako poražený, NHL jej ocenila Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče vyřazovací části. Lídr Edmontonu, který si ve 25 zápasech play-off připsal skvělých 42 bodů, si však pro trofej na ledovou plochu po posledním zápase nedošel. Jeho smutek byl natolik velký, že se nedokázal vrátit na led ke křepčícím Panterům.

Poprvé finský kapitán

Kapitán Floridy Aleksander Barkov na nějaké bujaré slavení podle všeho příliš není. Přitom tentokrát měl hned několik důvodů. Nejenže vyhrál svůj první Stanley Cup, který zároveň znamená premiérový triumf pro Floridu, jde navíc o vůbec prvního kapitána týmu NHL pocházejícího z Finska, který dovedl svůj klub až ke Stanley Cupu.

Finských kapitánů již NHL viděla řadu. Bratři Saku a Mikko Koivuové vedli Montreal, respektive Minnesotu. Teppo Numminen kapitánoval ve Phoenixu, legendární Teemu Selanne si jeden rok vyzkoušel písmeno „C“ na hrudi v Anaheimu, Kimmo Timonen šéfoval Nashvillu a Olli Jokinen pro změnu táhl coby kapitán právě Floridu. Ani jeden z nich však svůj tým nepřivedl až k zisku Stanley Cupu.

To za Finy napravil až Barkov. Byť jde o Fina s ruskými kořeny. „Je to obrovská čest. Finsko je velká hokejová země a pochází z ní mnoho skvělých kapitánů,“ vzdal hold svým finským předchůdcům kapitán Floridy.

Za zmínku stojí, že Češi žádného hráče, který by získal Stanley Cup coby kapitán týmu NHL, zatím nemají. Jaromír Jágr, Patrik Eliáš nebo Milan Hejduk sice nějaký čas vedli týmy, se kterými získali stříbrné grály, ale povedlo se jim to v době, kdy jim šéfoval někdo jiný.

Slováci svého vítězného kapitána již mají díky Zdenu Chárovi, za Rusy svůj tým dotáhl k triumfu Alexandr Ovečkin, Švédi pak mají dokonce dvě takové postavy v Nicklasi Lidströmovi a Gabrielu Landeskogovi. Američané mají rovněž dva vítězné kapitány – Deriana Hatchera a Dustina Browna. Zbytek jsou Kanaďané.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ivanu Hlinkovi jsem dlouho odolávala, popsala manželka Liběna. Po tragédii si prošla krizí