Proč automobilové korporace, které tím páchají sebevraždu, tlačí na vlády, aby zrychlily zelenou agendu?

Možná jste také v našich médiích četli o intervenci některých korporací na Fialovu vládu, aby urychleně začala řešit zelenou agendu. Mezi nimi však nebyly jen firmy zabývající se výstavbou větrných či solárních elektráren, případně jinými zelenými projekty. U těch bychom to mohli očekávat, neboť bez zelené ideologie by šly rovnou do bankrotu.

To, že se mezi propagandisty objevily zahraniční banky, pojišťovny či jiné finanční instituce, také nikoho nemůže udivit, propagandu zelené ideologie mají v EU doslova v „popisu práce.“

Nicméně mezi těmito šílenci byli také „sebevrazi“ například v podobě Škodovky, která tak jde zcela proti vlastním zájmům. Totéž lze říci například o společnostech Orlen Unipetrol nebo Sigma group.

Ovšem nejde o nějakou ojedinělou akci zaměřenou čistě na Fialovu vládu. Úplně stejně aktivisticky se totiž projevily korporace také v Německu – a to včetně těch automobilových.

Falešná zelená politika a woke ideologie je pro tyto propagandisty zřejmě mnohem důležitější než výdělky či spokojenost zákazníků, která se již dávno přesunula někam na poslední místo.

Body ESG je to, oč se dnes hraje především…

To, že se nyní stejný tlak na vládu rozjel v Německu, může naznačovat, že jsme skutečně považováni jen za další spolkovou zemi.

Přitom Německo je – co se Green Dealu týká – „papežštější než papež,“ když prosazuje zdaleka nejtvrdší zelenou politiku z celé EU – a to i za cenu totální likvidace vlastního průmyslu a tedy i životní úrovně obyvatel.

Ale jak je vidět, tak ani to nestačí. Hegemon musí jít všem ostatním příkladem. A korporace, často pod vlastnictvím BlackRocku, Vanguardu a podobných investičních gigantů, které jsou jen krytím zájmů globálních zločinců, jsou samozřejmě v popředí.

Sdružení automobilového průmyslu v Německu (VDA) volá po zákazu prodeje nafty a benzinu na německých čerpacích stanicích. Pro modlu „ochrany klimatu“ musíme udělat více, než EU oznámila s koncem spalovacích motorů.

Nyní se vše řídí podivnými ideologiemi a sny o zeleném šílenství. To dokazuje i poziční dokument, ve kterém německé Sdružení automobilového průmyslu (VDA) vyzývá k politickým opatřením, která jdou daleko nad rámec Zelené dohody EU.

Co je to vlastně za sdružení?

Svaz automobilového průmyslu je zastřešující sdružení německých výrobců a dodavatelů automobilů v právní formě registrovaného sdružení se sídlem v Berlíně. Je jednou z nejvlivnějších zájmových skupin ve Spolkové republice Německo a zastupuje více než 650 členských společností.

To samozřejmě zahrnuje také již zmíněnou Škodovku, která se pod taktovkou Volkswagenu pouze přidává k ostatním sebevražedným společnostem.

A co tedy Svaz automobilového průmyslu žádá?

Popis příspěvku obsahuje všemožné matoucí teze, které odporují všemu, co lze v praxi pozorovat:

„Faktem je: Náběh elektromobility – včetně vodíkových vozidel v sektoru užitkových vozidel – umožní v nadcházejících letech výrazné úspory CO2. To přitom nestačí, protože v Německu budou ještě dlouho vozidla se spalovacími motory.“

Samotný poziční dokument uvádí na straně 7:

Jako prozatímní cíle požaduje VDA snížení emisí skleníkových plynů prostřednictvím obnovitelných paliv v silniční dopravě o 60 procent do roku 2035, 90 procent do roku 2040 a 100 procent do roku 2045. V zájmu ochrany klimatu by již od roku 2045 neměl být povolen prodej fosilních paliv na německých čerpacích stanicích.

To znamená, že německý automobilový průmysl, který kdysi udával mezinárodní tón technologiím a inovacím a vyráběl jedny z nejlepších motorů na světě, páchá sebevraždu. Touha po státní regulaci – místo toho, aby se rozhodovalo obyvatelstvo – ukazuje, že i zde je ideologie důležitější než spokojený zákazník nebo prosperující podnik:

Od politiků se požaduje, aby zajistili absolutně nezbytný nárůst obnovitelných paliv právně bezpečným způsobem. Aby bylo do roku 2030 dosaženo skutečného snížení emisí skleníkových plynů o 30 procent v sektoru paliv, existují – kromě regulačních a daňových požadavků – různé možnosti, jako je státem podporovaný pobídkový mechanismus pro obnovitelná paliva (zejména pokročilá biopaliva a RFNBO).

To by mohlo vycházet z procesu „H2 Global“ a Evropské vodíkové banky a mělo by to umožnit nediskriminační účast národních a mezinárodních poskytovatelů. Cíl všech politicky myslitelných nástrojů: rychlá a škálovatelná technologie a nárůst trhu. Vždy je kladen důraz na ochranu klimatu a životního prostředí.

Všude jinde na světě si lidé již nad idiocií zemí EU mnou ruce, zejména v zemích  jako Čína a Indie, které chtějí převzít technologickou nadvládu. Německo je světu pro smích – a nikdo nechápe, jak se automobilový průmysl může podílet na tomto šílenství.

To samozřejmě platí i pro idioty ze Škodovky.