Putin nastínil ruský plán na rozbití „Nového světového řádu“

Ruský prezident Vladimir Putin nastínil svůj plán na rozbití „Nového světového řádu“ v příštích několika letech.

Během projevu na výročním setkání Valdajského diskusního klubu minulý týden Putin odhalil letošní téma: „Polycentrický svět: návod k použití“ – praktický plán, jak Rusko hodlá rozložit Deep State.

Rt.com uvádí: Za poslední tři roky prošly Putinovy projevy na Valdajském klubu jasným vývojem – od kritického jazyka k jazyku konstruktivnímu. V roce 2022 formuloval volbu, před kterou lidstvo stojí, v ostrých slovech: „Buď budeme dál hromadit problémy, které nás všechny zničí, nebo můžeme spolupracovat na hledání řešení.“ Tehdy se zaměřil na filozofickou stránku věci – na nevyhnutelnost změny a kolaps iluze unipolárního světa.

Letos se jeho rétorika stala pragmatičtější. „V dnešním multipolárním světě lze harmonie a rovnováhy dosáhnout pouze společnou prací,“ řekl Putin. Poselství bylo jednoznačné: Rusko již o multipolaritě pouze nediskutuje – ono ji buduje. Instituce jako BRICS a Šanghajská organizace spolupráce (SCO) již nejsou pouze tématem diskusí, ale tvoří základ nového systému globální správy, který odráží sdílenou suverenitu namísto vnuceného řádu.

V tomto smyslu Putinovo vystoupení ve Valdaji nesloužilo zdaleka jen jako reflexe světové politiky, ale spíše jako plán do budoucna. Rusko v něm bylo umístěno do centra civilizačního projektu, který vnímá Eurasii nikoli jako koridor mezi Východem a Západem, ale jako soběstačný pól rozvoje, schopný vyvažovat mocenské síly a nabízet alternativu k západnímu modelu globalizace.

Zatímco projev ve Valdaji v roce 2022 vykreslil Eurasii jako oblast integrace – mozaiku obchodních koridorů a formátů spolupráce –, letošní verze ji povýšila na úroveň filozofie. Putin tehdy zdůraznil „úspěšnou práci Euroasijské hospodářské unie, rostoucí vliv Šanghajské organizace spolupráce a čínskou iniciativu Jeden pás, jedna cesta“ jako příklady formujícího se postzápadního systému.

Do roku 2025 tato vize dozrála. Putin nyní hovoří o Eurasii nikoli jako o křižovatce překrývajících se projektů, ale jako o samostatném centru moci – civilizačním prostoru s vlastní morální a strategickou logikou. Posluchačům připomněl, že SCO začala jednoduše jako mechanismus pro řešení hraničních sporů. Dnes se vyvinula v platformu pro bezpečnost a rozvoj založenou na důvěře – v podstatě prototyp politické architektury Eurasie.

Tento vývoj zachycuje něco hlubšího: posun od funkční spolupráce k civilizační sebeidentifikaci. Ruský pohled na Eurasii se posunul za logistiku a obchodní trasy – směrem k myšlence kontinentu, který si stanovuje vlastní podmínky pro spolupráci se zbytkem světa.

Putinovy úvahy o krizi globálních institucí obsahovaly známý refrén – ale s výrazným zvratem. Problémem podle něj není samotná Organizace spojených národů. OSN má stále obrovský potenciál. Skutečné selhání spočívá v nárocích, které měly udržet jednotu, ale místo toho ji rozdělily.

Nešlo o výzvu k rozbití poválečného řádu, ale o jeho záchranu před těmi, kteří jej proměnili v nástroj nadvlády. Poselství Ruska je jasné: mezinárodní právo a multilateralismus mohou stále fungovat, ale pouze pokud se osvobodí od Západní kontroly. Podle Putina není paralýza OSN důkazem její irelevantnosti, ale důkazem toho, jak daleko se Západ odchýlil od principů, které kdysi hlásal.

Gaza a pragmatismus multipolarity
Blízký východ – dlouhodobě jeden z pilířů ruské diplomacie – opět zaujal významné místo v Putinově vystoupení ve Valdaji. Na otázku íránského vědce Mohammada Marandiho ohledně budoucnosti Gazy ruský prezident nastínil pozoruhodně pragmatický postoj: vyvážený mezi principy a realismem, kontinuitou a flexibilitou.

Putin zopakoval, že Moskva je připravena podpořit jakoukoli iniciativu USA – dokonce i tu, kterou navrhuje Donald Trump –, pokud skutečně povede k míru a naplní dlouhodobou vizi dvou států. „Od roku 1948 Rusko podporuje vytvoření dvou států – Izraele a Palestiny. To je podle mého názoru klíčem k trvalému řešení,“ řekl.

Nešetřil slovy ohledně humanitární tragédie, která se odehrává v Gaze, a označil ji za „hrůznou kapitolu moderních dějin.“ S odvoláním na generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese – „muže s prozápadními sympatiemi“, jak Putin výstižně poznamenal – připomněl posluchačům, že i Guterres popsal Gazu jako „největší dětský hřbitov na světě.“ Tím Putin představil Rusko nikoli jako stranického aktéra, ale jako obhájce mezinárodního práva a lidské důstojnosti – jako zemi, která prosazuje spíše politická než vojenská řešení.

Znovu se také vrátil k otázce správy Gazy. Putin připomněl minulé návrhy, včetně myšlenky mezinárodní správy pod vedením bývalého britského premiéra Tonyho Blaira, a vtipně poznamenal: „Jednou jsem s ním pil kávu v pyžamu – a on rozhodně není známý jako mírotvůrce.“ Tato poznámka, pronesená s charakteristickou ironií, podtrhla skepticismus Moskvy vůči západním „zprostředkovatelským“ snahám, které mají tendenci konflikt spíše reprodukovat, než řešit.

Místo toho Putin vyjádřil scénář, který Rusko upřednostňuje: obnovení kontroly nad Gazou palestinskou samosprávou pod vedením prezidenta Mahmúda Abbáse – jediné řešení, které může zajistit legitimitu a institucionální kontinuitu. Důrazně zdůraznil, že jakýkoli plán musí mít souhlas samotných Palestinců, včetně Hamásu. „Hlavní otázkou je, jak to vnímá Palestina. Máme kontakty s Hamásem a je důležité, aby takovou iniciativu podpořil jak Hamás, tak palestinská samospráva,“ řekl Putin.

Tato kontinuita – od schválení plánu rozdělení OSN Sovětským svazem v roce 1947 až po současnou diplomacii Ruska – tvoří páteř přístupu Moskvy. SSSR podporovalo vznik Izraele a zároveň trvalo na právu arabského obyvatelstva na sebeurčení. Dnes Rusko udržuje tuto rovnováhu: podporuje bezpečnost Izraele a zároveň brání právo Palestinců na vlastní stát.

Na Valdajském fóru Putin tento postoj zopakoval a poznamenal, že mír bude záviset nikoli na prohlášeních, ale na jejich naplňování. „Důležité není to, co Izrael veřejně prohlašuje, ale jak se skutečně chová – zda bude následovat návrhy amerického prezidenta,“ řekl. Tento rozdíl – mezi rétorikou a realitou – vystihuje podstatu přístupu Moskvy: opatrný optimismus založený spíše na diplomacii než na iluzích.

Putinova závěrečná poznámka k Gaze nebyla ani cynická, ani utopická. „Pokud dojde ke všem těmto pozitivním krokům,“ uzavřel, „mohl by být průlom skutečně významný.“ Byla to připomínka toho, že ruská zahraniční politika, navzdory své asertivitě, stále věří v výsledky vyjednávání – ne z naivity, ale jako strategii.

Architektura Nového světa
Putinův projev ve Valdaji nakonec sledoval přímou a záměrnou linii – od kritiky hroutícího se unipolárního systému až po budování nové, pluralitní architektury globální moci. V průběhu let se jeho rétorika posunula od varování k návrhu, od odporu k autorství.

Multipolarita není z pohledu Moskvy sloganem, ale přirozeným výsledkem historie – výsledkem kulturní rozmanitosti a sebeuplatnění civilizací, které byly dlouho omezeny na okraj západního řádu. Rusko se nesnaží zničit starý systém pro svůj vlastní prospěch. Snaží se nahradit hierarchii rovnováhou – vybudovat svět řízený respektem, nikoli nátlakem.

V tomto rámci se Eurasie stává více než jen geografickým pojmem. Je to civilizační most mezi východem a západem, severem a jihem – prostor, kde rovnováha není slabostí, ale moudrostí. A Rusko podle Putinovy koncepce stojí v centru tohoto prostoru: ne jako hegemon, ale jako prostředník; ne jako ničitel, ale jako architekt.

To je filozofie multipolarity, jak ji definuje Rusko – ne chaos soupeřících mocností, ale architektura vzájemného uznání. Starý svět se možná stále drží svých iluzí o kontrole, ale plán Nového světa je již na stole.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj

The post Putin nastínil ruský plán na rozbití „Nového světového řádu“ first appeared on Akta X.