Ředitelka německého pohřebního ústavu: Hlavní příčinou úmrtí je rakovina, od roku 2021 máme mnohem víc práce než dřív (video)

Nedávno jste zde mohli shlédnout video majitele britského pohřebního ústavu, který od roku 2021 upozorňuje na neobvyklé sraženiny, které se objevují v tělech zemřelých, ale hovořil například i o vyšší úmrtnosti a stále mladších zemřelých.

Podobné zkušenosti má i německá ředitelka pohřebního ústavu, která mimo jiné svědčila i pro „velkou porotu“ v rámci „Corona Comitee“ založeného Reinerem Füllmichem.

Umírání se změnilo. Od roku 2021 řada pohřebních ústavů hlásila kvalitativní a kvantitativní odchylky od rutiny, na kterou byli tamní pracovníci dlouho zvyklí. Marlies Spuhler je jednou z nich.

„Velmi zřídka máme lidi, kteří zemřeli za normálních okolností,“ říká a dodává: Zatímco před časem to byly „náhlé a nečekané“ případy, které dominovaly obrazu, nyní je v popředí rakovina.

Často dojde k několika úmrtím ve stejné rodině během krátké doby. Spuhlerová má konkrétní představy o tom, kdo je za tyto okolnosti zodpovědný. V rozhovoru pro Corona Committee vysvětluje, jak jí poslední tři roky přinesly spoustu nové práce.

Marlies Spuhler je šéfkou pohřební služby s mnohaletou praxí. Je zapojena do rodinného podniku Spuhler a pracuje v Bellheimu, malé komunitě v Porýní-Falcku. V návaznosti na krizi Covidu se nebála zveřejnit své postřehy.

Stejně jako její kolegové John O’Looney (GB) a Richard Hirschman (USA) informovala o řadě neobvyklých věcí a změn, které charakterizují úmrtnost od roku 2021. V listopadu předchozího roku opět přijala pozvání od Corona Committee.

Její výpověď si můžete poslechnout ve videu níže:

Marlies Spuhler byla hostem Corona Committee poprvé v březnu 2022. Tehdy referovala o lidech v popředí, kteří „náhle a nečekaně“ zemřeli.

Takové případy se podle ní stávají dodnes – v den rozhovoru například muž, který nebyl až tak starý, usnul na pohovce a už se neprobudil. 

Mezitím se ale umírání změnilo – pohřebačka nově popisuje nárůst úmrtí na jedné straně a rakovinu jako primární příčinu na straně druhé:

„To, co právě zažíváme, mi připadá, jako by počet úmrtí stále přibýval. Pomalu, ale opravdu v nepřetržitém nárůstu po celou dobu. Když se nyní podívám čistě na naši úmrtnost, pravděpodobně skončíme s dvakrát tolika mrtvými, než před vypuknutím pandemie. (…) 

Od roku 21 jsme měli dvakrát tolik práce než v předchozích letech.“

Na otázku Spuhlerová vysvětluje, že všichni pohřebáci, které zná, měli stejné zkušenosti. Někteří, zejména ti ve městech, také hlásí vyšší úmrtnost dětí:

„Letos jsme měli dva předčasné porody – to běžně nemíváme příliš často.

To se děje každých pár let. Stále však máme zákon, který nařizuje předčasně narozené děti pohřbívat pouze v případě, že váží 500 gramů a více. To znamená, že mnozí, kteří své dítě ztratí, ho vůbec nepřidají do těchto statistik. (…)

Nicméně jsem o tom právě slyšela od dobré kamarádky, která má dobré kontakty na květinářství – a tato paní musela za poslední čtvrt/půl roku organizovat tři pohřby pro malá osmitýdenní miminka, která v osmi týdnech zemřela na infarkt.

A její odhad je, že byli očkováni proti HPV ve věku šesti týdnů.“

Stejná květinářka musela naaranžovat květiny i pro pětiletého chlapce, který zemřel na rakovinu. „Není to hezké, když se s tím setkáváte tak často. Čas od času se to stává, to víme, ale ne tak často,“ říká Spuhlerová.

Mrtví jsou nyní mladší a mají neobvyklé průběhy onemocnění: „Nyní pozorujeme hlavně rakovinu. Rakovina je u nás nejčastější příčinou úmrtí. Kdo neumře náhle a nečekaně, má rakovinu. Nic jiného už nevím,“ říká. Smrt nastává krátce po diagnóze.

Dr. Wodarg podporuje její zjištění: „Statistiky o příčinách úmrtí často připravují zdravotnické úřady. Údaje pak předávají dále, zpravidla státním orgánům.

Ale to, co předávají dál, tedy v této zprávě z ministerstva zdravotnictví, lze sledovat – a měli byste tam něco vidět. Možná byste se měli zeptat hygienika nebo přímo zdravotního odboru, aby mohli nahlásit, co pozorují.

Zda je něco k vidění.“

A dále upozorňuje: „Na tyto informace ze zdravotního odboru mají právo všichni zastupitelé obvodů nebo všichni členové zastupitelstva podle toho, kdo je v zastupitelstvu za obvod nebo za město, za které odbor zdravotnictví odpovídá.

Ministerstvo zdravotnictví jim takové věci musí hlásit.“

Tímto apeluji nyní na jednotlivé posluchače, kteří působí i v zastupitelstvech městských částí nebo na radnicích, aby trvali na tom, aby jim jejich odbor zdravotnictví poskytoval údaje za posledních pět let. Totiž:

Kolik bylo mrtvých, jak byli staří a jaká byla příčina smrti? To by byla velmi důležitá informace, která by vlastně měla zajímat každého místního politika.

Dr. Wolfgang Wodarg

Turbo rakovina a změněná rigor mortis

Pohřebačka vysvětluje, že lidé sami si také všímají, že umírá spousta lidí. Také k ní chodí stále více lidí: „Paní Spuhlerová, to bylo očkování, že?“

Na otázku, o jakou rakovinu se jedná, řekla, že je to úplně jinak.

Zarážející byly ženy nad 85 let, které náhle zemřou na rakovinu prsu: „Teď jsme to například měli častěji. A byla to opravdu pokročilá rakovina prsu. Za posledních sedmnáct let jsme to viděli mnohokrát.

Ale to, co jsem za poslední tři roky viděla v oblasti hygienické péče o zesnulé, mě tu a tam šokovalo. Protože jsme to nikdy předtím neviděli v této podobě, v tomto extrému. Takže vidíte, že tohle je určitě druh turbo rakoviny.

Rakovina je všude. V poslední době častěji postihuje játra a mnoho lidí má také rakovinu tlustého střeva. Včetně rakoviny prsu.“

Spuhlerová mluvila s gynekology: „Určitě existují nějaké abnormality.“

Na stav rozkladu má vliv i interakce nemoci s jakoukoliv sepsí a s léky: „Máme neuvěřitelné množství úmrtí, kdy rigor mortis mizí mnohem rychleji a nastupuje rozklad. 

Měli jsme dokonce případy, kdy bych řekla, že nikdy nedošlo k rigor mortis ,“ vysvětluje Spuhlerová.

Podle jejích zkušeností se rigor mortis obvykle šíří z malých do velkých kloubů asi po 30 minutách a trvá v průměru asi 48 hodin.

Neobvyklé krevní sraženiny také u mladých zemřelých

Spuhlerová podává zprávu o své výměně s mezinárodní skupinou pohřebních ústavů. V zemích, kde je balzamování povinné nebo obvyklé, dochází často k potížím při konzervaci těla kvůli krevním sraženinám.

„Naši kolegové v Anglii, Americe a Austrálii dělají mnohem více balzamování než my. U nás se tak děje většinou pouze v případě, že skutečně nelze dodržet termín pohřbu nebo v případě převozů do zahraničí.

Tam je to nařízení. A moji kolegové v zahraničí mi neustále říkají, že odstraňují ze žil nebožtíka opravdu velké krevní sraženiny, dlouhé přes 20 cm. I mezi mladými lidmi.

A nejen jedna krevní sraženina, ale mnoho, mnoho. Jen říkají, že se to nikdy předtím nestalo s takovou frekvencí. To mají velmi, velmi často.

„To má skoro každý,“ říká.

Podle dr. Wodarga byla v minulosti rakovina zodpovědná za maximálně 30 procent úmrtí.

„Průměrné prodloužení délky života díky chemoterapii se odhaduje na dva a půl až tři a půl měsíce,“ říká.

Proto je tak silně propagována, protože je to jedna z nejdražších terapií. Na konci života chcete zkusit všechno, abyste oddálili smrt. Lidé prodávají své domy, aby si něco takového mohli dovolit.

Alespoň v Americe, kde to neplatí zdravotní pojištění. Tam, kde je velká potřeba, jsou ceny nejvyšší a tam se soustřeďuje medicína a na tuto oblast se soustřeďuje zejména farmaceutický průmysl.

A když vidíte, že se očekávaná délka života prodlouží jen o dva nebo tři měsíce, pak je to, co se děje, opravdu velmi, velmi sporné.“

„Znám několik lidí, kteří žijí s rakovinou mnoho a mnoho let. A nikdy nepodstoupili nic jako chemoterapii. A věci, které mají v těle, jsou také neopravitelné. Změnili ale jídelníček, úplně se vyhnuli cukru a daří se jim dobře.

Jde jim to skvěle. To není vždy rozsudek smrti,“ odpovídá Spuhlerová.

Více případů ve stejné rodině

Advokát Fischer se ptá, zda se stává, že je postiženo několik lidí v rodinách. Zda by Spuhlerová poslouchala takové příběhy. „Ano, rozhodně,“ hlásí.

„Letos na začátku roku jsme dokonce pohřbili muže a jeho partnerka nebo manželka mi řekla, že za poslední asi tři roky měla pět úmrtí v rodině: rodiče, sourozenci a tak dále.

A když teď chodíme do pohřebních ústavů, tak dost často slýchávám, že když pohřbíváme rodiče a pak manželku nebo manžela, tak mají taky rakovinu. A stále se snažím pomáhat.

Mám kontakty a vždy musím vědět, zda jsou otevření alternativním léčebným metodám.“

Bohužel to slýcháme poměrně často, že v rodinách je skutečně několik případů. A v posledních třech letech jsme se o několik rodin starali častěji.

Marlies Spuhler

„Buď rakovina, nebo ty ‚náhlé a nečekané.‘ Měla jsem to nedávno. Termín pohřbu byl odložen, protože paní, která měla pohřeb na starosti, musela pomoci někomu jinému z rodiny, protože někdo jiný, bratr nebo co, zemřel.

Přitom to bylo jen dva nebo tři dny po našem pohřbu. A to jsou často náhlé a nečekané případy. Nebo jsme měli případ, kdy zemřela matka a dva tři dny poté náhle a nečekaně zemřel syn.

Pak jsme jeden týden pochovali matku a další týden jejího syna,“ vysvětluje pohřebačka.

Takové procesy jsou zcela nové. Mezitím uvažuje o zakoupení duplikátů všech firemních pracovních materiálů – již nestačí mít k dispozici pouze rakev nebo nosítka.

„Poslední tři roky nám přinesly spoustu nové práce,“ poznamenává s odkazem na kolegu, který má stejnou zkušenost.

Deprese, úzkost, sebevražda

Spuhlerová: „Mám vlastně celkem tři klienty, kteří si chtějí vzít život, ale ještě tak neučinili. Takže i tam to vidíme… Nebo i v našem okruhu přátel, když mluvíte s lidmi, je mnoho těch, kteří mají psychické problémy.

A ani to nedokážou popsat, protože to nemá příčinu. Vlastně se jim daří dobře, to je ta špatná věc. Ve skutečnosti se mají dobře, ale trpí úzkostí a nemohou už najít klid. Už nemůžou spát.

Prostě se jim nedaří. A celé tělo to tolik zatěžuje, že upadají do deprese a vlastně si chtějí vzít život. Protože už nevidí cestu ven.“

„Tito lidé,“ zdůrazňuje Spuhlerová, „by se měli mít dobře. Neměli by mít žádné problémy, nemají nedostatek peněz. Mají své vlastní domovy, domácí mazlíčky a mnozí žijí v oddaných vztazích už léta.

A přesto se jim nedaří – naopak. Postižení si sami nedokážou vysvětlit, odkud tyto stavy pocházejí. Nebo – lépe řečeno – jediné vysvětlení je „očkování.“ 

To také jasně uvedli dotčení.

Dr. Wodarg se zaměřuje na organické změny ve smyslu mikropoškození v mozku: „Ne vždy je to mozková mrtvice, někdy je to jen pokles výkonu v mozku, kvůli kterému si lidé všimnou, že už nemůžou dělat to, co dělali. Jsou  unavení a už jim všechno nefunguje jako dřív.“

Takové procesy byly doprovázeny psychickými změnami. Zachytit takové jevy však bude asi těžké. Je důležité vyvodit z těchto pozorování správné otázky a adresovat je zdravotnickým orgánům – také proto, aby se v zájmu prevence zvýšila jejich citlivost vůči těmto problémům.

Změna smutku

Pohřebačka si také všimla změn ve smuteční stránce věci, způsob, jakým spolu lidé interagují, se stal mnohem mechaničtějším, znatelně chladnějším a věcnějším. V minulosti bylo během sezení s pozůstalými mnohem více pláče.

„Ve všech mých rozhovorech a tak dále lidé znají mou pozici a můj postoj a samozřejmě máme také pohřby, které jsou v těchto dnech o něco dále za městem. A neočkovaní lidé k nám přicházejí, protože jsme takoví, jací jsme.

A kupodivu je to s nimi pořád stejné jako dřív. (…) Je tu také pláč. Je to opravdu jako kdysi, stále velmi vřelé a dokonce i potom… Spousta lidí zůstává v kontaktu, což je opravdu příjemné, čas od času se ozvou.

A pro ostatní se to skutečně stalo obchodní záležitostí. Může to znít divně, ale jdete tam, uděláte svou práci a pak je po všem. Je to mnohem chladnější. Smutek se změnil,“ říká Spuhlerová…