Rekordní nárůst Velkého bariérového útesu uprostřed klimatického alarmismu

Klimatičtí alarmisté si při strašení klimatickou apokalypsou velmi rádi berou do huby právě Velký bariérový útes, který měl být podle některých zastánců narativu o klimatické apokalypse dávno zničen v důsledku přílišné produkce CO2 nezodpovědným lidstvem.

Nicméně podobně jako v případě arktického ledu, který měl podle Al Gora a dalších apokalyptiků dávno zmizet, Velký bariérový útes nejen zůstává, ale dokonce zaznamenal rekordní nárůst.

Je velmi důležité o těchto příkladech, které poukazují na lži klimaalarmistů, informovat. Vždyť většinová spící masa stále věří povídačce o škodlivém CO2.

Právě na základě této velké lži dochází k zavádění ničivých politik Green Dealu. Jen tehdy, kdy si většina lidí uvědomí, že se stali obětí největší lži v dějinách lidstva, bude možné tuto depopulační politiku zrušit či alespoň  do značné míry omezit.

Velký bariérový útes byl po léta zářným příkladem takzvaných ochránců životního prostředí, kteří varovali před hrozivými důsledky změny klimatu.

Předpovědi jeho brzkého zániku byly časté, přičemž se zaměřovaly na bělení korálů, okyselování oceánů a stoupající teploty moří připisované zvyšujícím se emisím CO2.

Nedávné zprávy však naznačují, že Velký bariérový útes dosáhl rekordního korálového pokryvu již třetí rok v řadě, což zpochybňuje tyto převládající příběhy. Jo Nova nabízí kritický pohled na faktory, které přispívají k nečekané odolnosti útesu.

Rekordní korálový porost uprostřed rostoucích emisí CO2

Podle článku Jo Novy „Po bilionu tun CO2 dosahuje Velký bariérový útes rekordního korálového pokryvu třetí rok v řadě“ je korálový pokryv útesu na historickém maximu, a to navzdory výraznému nárůstu emisí CO2 v posledních několika desetiletích. Nova poznamenává:

„Od roku 1985 bylo vypuštěno šedesát procent všech lidských emisí CO2, ale dnes jsou korály zdravější než kdy jindy. V roce 1985 lidé vypouštěli pouze 19,6 miliardy tun CO2 ročně, nyní vypouštíme 37 miliard tun.

Mezitím AIMS vláčela potápěče tisíce kilometrů přes útesy, aby prozkoumali korálový pokryv. Jedná se o nejpodrobnější podmořské průzkumy největšího útesového systému na světě a ukazují, že korály zdaleka nejsou vybělené, ale jsou dokonce hojnější, než jsme je kdy viděli.

Toto tvrzení je v přímém rozporu s dlouhodobým tvrzením, že zvýšená hladina CO2 vede k rychlé degradaci korálových útesů. Místo toho data shromážděná Australským institutem mořských věd (AIMS) naznačují prosperující ekosystém s korálovým pokryvem výrazně vyšším, než se předpokládalo.

Zpochybňování vědeckého konsenzu

Článek zdůrazňuje roli Dr. Petera Ridda, mořského vědce známého svými kritickými názory na mainstreamovou klimatologii. Ridd poukázal na nesrovnalosti v tom, jak jsou údaje o korálovém pokryvu vykazovány:

Riddova pozorování naznačují, že metodologie a prezentace dat může významně ovlivnit vnímání veřejnosti a politická rozhodnutí. Rozdělením dat do sekcí by mohl být zastřen celkový pozitivní trend, což by podpořilo narativ o ubývajícím útesu.

Jak podotýká Peter Ridd, když se útesu nedařilo, AIMS s radostí zkombinoval data o celém útesu, takže jsme mohli naříkat nad jeho zánikem. V poslední době ho ale AIMS rozděluje na samostatné úseky, a kdyby Peter Ridd nezkontroloval čísla, kdo by věděl, že jde o rekord v celé délce útesu 2 300 kilometrů?

A o to možná právě jde. Jak nám připomíná Ridd, v roce 2012 tým AIMS předpověděl, že korálový pokryv v centrálních a jižních oblastech klesne do roku 2022 na 5 až 10 procent. Místo toho celý útes vzkvétá a od té doby zaznamenal o 30 procent vyšší korálový pokryv.

Role UNESCO a politické důsledky

UNESCO je významným hráčem v diskusi o statusu Velkého bariérového útesu. Po celá léta šíří hrozby, že útes je „v ohrožení,“ což by mohlo mít významné politické a ekonomické dopady. Článek komentuje činnost UNESCO:

UNESCO už léta vyhrožuje, že útes označí za ohrožený. Vypadali by směšně, kdyby to udělali v době, kdy jsou korály v rekordním množství. To jim ale nezabránilo v tom, aby se dožadovali poct a podmínek, jako by Austrálie nedokázala útes spravovat sama. Náš premiér se jim měl vysmát a omezit financování OSN, dokud nezačnou dávat smysl.

Souhra mezi ekologickými organizacemi, vládami a mezinárodními orgány, jako je UNESCO, často přesahuje rámec čistě ekologických zájmů a dotýká se otázek suverenity, ekonomických zájmů a politické moci.

Realita bělení korálů

Bělení korálů je často uváděno jako nejviditelnější známka dopadu změny klimatu na mořské ekosystémy. Článek však poskytuje kontext, který zpochybňuje alarmistickou perspektivu:

Před průzkumem i po něm došlo k několika bělícím událostem, a jak je běžné, nebudeme vědět měsíce, zda korály skutečně uhynuly, nebo zda to byla jen běžná renovace, kterou korály procházejí, když jsou ve stresu. Je běžné, že korály vyhazují zooantely, když se mění teploty, a pouštějí dovnitř nové hosty, kteří projdou aklimatizací.

Toto vysvětlení naznačuje, že bělení je pro korály přirozeným mechanismem reakce, který jim umožňuje přizpůsobit se měnícím se podmínkám prostředí, spíše než přímým indikátorem úpadku životního prostředí.

Úloha cyklónů a hvězdicového moru

Článek se také dotýká přírodních hrozeb pro útesy, jako jsou cyklóny a hvězdicový mor:

Jak říká Peter Ridd, největšími hrozbami pro útes jsou cyklóny a mor hvězdic, z nichž ani jedno se nezdá být horší než před lety.

Tyto přírodní faktory historicky představovaly pro korálové útesy významná rizika a jejich dopad nemusí nutně souviset s antropogenní změnou klimatu.

Vnímání veřejnosti a vliv médií

Rozpor mezi veřejným vnímáním a vědeckou realitou je v článku opakujícím se tématem. Zmíněný průzkum naznačuje rozšířenou nevědomost o současném stavu útesu:

Deset let poté, co naše korály dosáhly rekordního minima, náš průzkum ukázal, že polovina země si neuvědomuje, že se útes zotavil. Pouze 3 % věděla, že korály jsou rekordně vysoké, a téměř polovina voličů Zelených se mýlila tak špatně, jak jen mohli – mysleli si, že korálový pokryv je rekordně nízký.

To zdůrazňuje roli mediálních a vzdělávacích kampaní při utváření veřejného mínění, které často zdůrazňují negativní narativy na úkor pozitivního vývoje.

Závěr: Přehodnocení narativu

Příběh obnovy Velkého bariérového útesu zpochybňuje dominantní narativ o změně klimatu. I když je důležité zůstat ostražití, pokud jde o ochranu životního prostředí, je stejně důležité zakládat naše zásady a vnímání na přesných a komplexních datech.

Odolnost Velkého bariérového útesu slouží jako připomínka toho, že příroda může být přizpůsobivější a odolnější, než si často myslíme.

Ve světle těchto informací je nezbytné pokračovat ve zkoumání a zpochybňování metodologií a motivů, které stojí za zprávami a politikami v oblasti životního prostředí. Má-li být úsilí o ochranu životního prostředí skutečně účinné, musí být založeno na realitě.