REPORTÁŽ: Poslední hornická šichta v OKD i pivo s uhlím. Sbalit věci do igelitek a finito

Polák Marek Bloch rubal uhlí 16 let pro českou těžební firmu OKD. Proč, když si doma mohl najít stejnou práci na desítkách hlubinných dolů? „To bylo jednoduché rozhodnutí, Češi tehdy dávali havířům lepší platy. Dneska se to už srovnalo,“ vypráví Bloch. Před chvíli vyfáral z ranní směny, uhlí se nyní kope na posledním porubu číslo 463 204/1 v hloubce 1300 metrů.

S ukončením těžby černého uhlí už tak žádný dělník či technik nebude mít šanci najít v Česku podobně exkluzivní práci. Více než kilometr pod zemí! Když se v neděli 1. února nad ránem tady na Dole ČSM ve Stonavě zastaví důlní kombajny, bude to konečná pro celou hlubinnou těžbu nerostů v republice. Žádný jiný činný důl už není v provozu.

Důl, to je předsíň pekla

Polští horníci patřili na Dole ČSM k těm nejzkušenějším. A dělali i nejtěžší a nejnebezpečnější práce. Na čelbě i v rubání, takže razili ve skále nové chodby nebo rubali černé zlato, jak uhlí nazval socialismus. „Ještě to mohlo fungovat, v OKD na Karvinsku máte uhlí tak asi na dalších 20 let. Proč to zavíráte, to nechápu. Polsko bude těžit ještě dlouho, takže pro mě je to jen poslední šichta v České republice, horníkem zůstávám,“ rozmluví se Marek Bloch před hornickou kantýnou.

I s dalšími polskými horníky splachuje uhelný prach českým pivem. Radegastem, což je výhružně vyhlížející pohanský bůh, který zdobí nálepku lahváče. Řídit bude kolega, tak si dnes Bloch může symbolicky připít s uhelnou šachtou. „Bylo tu dobře,“ pozvedne pivo směrem k těžní věži.

Dobře? A co smrtelné úrazy? Havíři v Polsku říkají hornickému podzemí „przedsionek piekła“. Předsíň pekla.

Kamarád jedenácti zabitých havířů

A právě na Dole ČSM se stala poslední velká důlní tragédie, když zde 20. prosince 2018 explodoval metan a poslal na smrt 13 chlapů. Z toho 11 Poláků. Důlní plyn metan je těžko zkrotitelný důlní drak, jehož jedovatý dech zabíjí havíře už po staletí. Stačí jiskřička a z tlamy se vyvalí smrtící plameny, které sežehnou vše živé.

A přesně to se stalo i zde, proto u vstupu na šachtu někdo stále zapaluje svíce za oběti. „Všechny ty zabité Poláky jsem dobře znal, byla to naše parta,“ vzpomíná Marek Bloch. A nechtěl tehdy s horničinou raději seknout? „Nechtěl, je to moje řemeslo. I takové smutné věci patří k hornické práci.“ A v přilehlé polské uhelné pánvi, na kterou je z těžní věže Dolu ČSM dokonce vidět, se umírá dále. Například v Dole Pniówek zabil metan dva horníky těsně před Vánocemi.

Silné ženské z třídírny uhlí

Uhelná šachta, to není jen čelba, tedy ražba důlního díla v hornině. A rubání, což je už samotná těžba uhlí. S ukončením prací více než kilometr pod zemí se přestávají vyplácet mzdy i na povrchu dolu. Vladimír Giňa má 43 let, a i když dělal takzvané povrchové práce, denně se uhlí dotýkal. „Výpověď mám k 31. lednu, ale poslední směnu už mám za sebou. Dělal jsem na třídírně uhlí, tam se uhlí třídí od kamene. Docela těžká práce, přitom tam makalo i hodně ženských.“

Na Dole Lazy a posléze tady na poslední šachtě v revíru už Giňa uhlí třídí 14 let. „Jak se netěží, tak není co třídit, to je marné. Jsem tomu do dneška pořád nechtěl věřit, že to tady opravdu skončí. O útlumu se mluví dlouho, OKD mělo šachty zavřít už na konci roku 2022, pak znova na konci roku 2023, ale nic se nestalo. Ale teď to opravdu přišlo,“ líčí. Jako by opravdu nechtěl uvěřit, že je to pravda. Zatím mu zavírání posledního dolu připadá spíš jako zlý sen.

„Na třídírně jsme měli super ženské. Rozuměli jsme si a pomáhali si navzájem. Na šachtě to tak je, tady se jeden na druhého musí spoléhat. Hlavně tam dole, ale vlastně to platí na všech pracovištích,“ vypráví Giňa, který nepřestává obdivovat sílu spolupracovnic. Svalnatých žen z Karvinska. „Jak se nedařilo, a uhlí jelo ze šachty mokré, tak to byla ještě těžší práce. Hrozný bordel, všude se to lepilo, všichni jsme byli černí, ale pořád se muselo makat.“

A za kolik? „No, mohlo to být trochu lepší. Za tu dřinu. Bral jsem 28 až 30 tisíc čistého, ale bavilo mě to tady a jinam se mi moc nechce,“ lituje, že těžba končí. „Já to nechápu, nějaké uhlí přece tato republika bude vždycky potřebovat. Tak proč ho teď budeme kupovat od jiné země, když máme svoje,“ kroutí hlavou a jmenuje koks a dehet.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Horníky štve prodloužení těžby: Když v OKD nevydržíme další tři roky, odejdeme s holou dupou

Uhlí nikdo nepotřebuje

„Česká republika už v oblasti energetiky není závislá na černém uhlí, zákazníky v oblasti koksovatelného uhlí můžeme spočítat na prstech jedné ruky s velmi krátkou perspektivou dodávek,“ obhajuje ukončení těžby generální ředitel OKD Roman Sikora. Zásoby, které zůstávají pod zemí, již prý nejsou ekonomicky ani technicky vytěžitelné.

„S ohledem na dlouhodobou neexistenci hornického učňovství nejsme schopni nadále doplňovat kvalifikovaný personál,“ dodává ředitel. A to je také vysvětlení, proč se OKD neobešlo bez polských horníků. I poslední vozík uhlí ze šachty slavnostně vyveze předák Krysztof Miedziński.

Může za to Bakala

Pavla Delonga živí černé uhlí od roku 1988, jeho kolegyni Soňu Ondruškovou jen o dva roky méně. „Havíři, to je suprová parta, takovou už jinde nenajdu,“ nerad se Delong loučí s prací v Ostravsko-karvinských dolech (OKD). „Zabalili jsme si věci do igelitek, no a finito,“ zvedne tašky Ondrušková a dodá: „V pondělí jdu na pracák.“ Oba také pracují na povrchu. „Ve skladu. A oba jsme dostali výpověď k 31. lednu, dneska jsme tu naposled.

„Vydávali jsme ve skladu úplně všechno. Od nožů na kombajny, přes řetězy a lana, až po mýdla.“ Delong si bude muset najít novou práci, Ondrušková věří, že to do října nějak proklepe na dávkách z pracáku: „Hned v pondělí tam běžím, v říjnu mi naštěstí začíná starobní důchod.“

Zaměstnanci skladu na Dole ČSM ale pochybují, že důl musel skončit tak brzo. „Já vám ani nebudu říkat, kdo za to může,“ trochu vztekle říká jiný z havířů, jemuž skončila ranní šichta. Povzbuzuji ho: „Klidně to řekněte.“ Horník: „Bakala.“ Představit se ovšem nemíní. „Musí vám stačit, že v OKD dělám 18 let a narodil jsem se v roce 1970.“ Dobrá, tak co vše udělal Zdeněk Bakala špatně?„Těžil tak, jak se těžit nemá. Raboval, to nebyla těžba. Myslel jen na zisk, a když mu OKD přestalo vynášet, tak se ho zbavil. Levně koupil, vydělal a zmizel,“ myslí si 55letý zaměstnanec Dolu ČSM.

Stejně to Bakala udělal i s byty OKD. Slíbil je prodat nám havířům, ale jen na nich vydělával, a pak je s velkým ziskem prodal,“ proklíná Bakalu i důlní záchranář Petr Szwanczar. Ten ještě na šachtě nějaký měsíc může zůstat. Bude bdít nad horníky, kteří Důl ČSM utlumí v technickém slova smyslu. Zklikvidují ho.

Když dojezdí důlní mašinka

„Je to hrozně smutné, že to tady všechno končí. I ta moje důlní mašinka,“ posteskne si Ondřej Stanošek z důlní dopravy. I mašinky se zastaví. Svoji práci pan Ondřej opravdu miloval, protože více než 18 let dojížděl na Důl ČSM až ze vzdálené Opavy, to je přes 60 kilometrů. Takže každý den zdolal autem 120 kilometrů: „Když jsem do OKD přišel, Bakala sliboval těžbu nejméně do roku 2030 a práci pro 18 tisíc lidí.“

Ať už je to jakkoli, hledat viníka už nemá smysl. Vyfáráno, vyrabováno, vytěženo. „Přijměme proto fakt, že éra černého uhlí v Česku je u konce,“ nabádá generální ředitel OKD Roman Sikora. Po téměř 250 letech těžby černého zlata v Ostravsko-karvinském revíru. Konečná, finito!