Rozhovor o neuvěřitelném pekle války na Ukrajině: „Tříhodinová šance na přežití na frontě“

Rozhovor, jaký by nikdy žádná korporátní média u nás nezveřejnila, byl veden v Maďarsku, kde se skrývají ukrajinští muži, kteří se odmítají stát potravou pro děla.

Ne každý chce bojovat za zájmy USA v zástupné válce s Ruskem, navíc s vědomím, že nepřežije víc než tři hodiny. Odchod na frontu je tak pro civilistu roven sebevraždě.

Rozhodně tedy chápu ty muže, kteří zůstávají v bezpečných zemích a nehodlají se ani po povinných odvodech vydat do mlýnku na maso.

Nicméně zřejmě je nechápou ti, kteří pokračují ve válečném štvaní a odmítají byť jen pomyslet na mírové rozhovory, kterými beztak většina konfliktů jednoho dne skončí. Jen čím později, tím více je na obou stranách obětí.

Všem elitním válečným štváčům EU, kteří bubnují na válečné bubny a umírají ze svých teplých kancelářských židlí  – především ministryni války Černochové – je třeba znovu připomenout, že ne všichni mají zájem na pokračování konfliktu a neustálé pokračování války je pro mnoho Ukrajinců traumatizující zejména proto, že mají strach, aby také neposloužili jako potrava pro děla.

Zde by bylo dobré těmto válečným štváčům vzkázat, aby se s plnou polní místo nich vypravili do předních linií, kde si konečně mohou vyzkoušet realitu války na vlastní kůži.

Už opakovaně se po celou dobu konfliktu píše o brutálním nuceném náboru ukrajinských mužů, zejména z chudších rodin, zatímco milionářské děti prchaly do zahraničí a do luxusních hotelů.

Tato logika válečného náboru nedávno vyvrcholila nelidským  prohlášením Viktora Andrusiva, bývalého poradce ukrajinského ministra vnitra:

„Pokud jste se vyhnuli povinné vojenské službě, utekli jste úmyslně. Pak nemáte právo říkat, že jste Ukrajinec. Jste cikán. Zvolil jsi si cikánský život.“

Podle bývalého poradce „jsou to lidé, kteří se sami odsoudili k nepoctivosti tím, že si zachránili život.“

Peklo každodenního života ve válce popsali v pátek tři Ukrajinci v exkluzivním rozhovoru pro maďarská „Fakta.“ Muži uprchli před ničivou válkou do Maďarska před několika měsíci a nyní žijí v trvalé chudobě.

Říkají, že mají strach z deportace, která by znamenala jejich jistou smrt. Protože podle nových (náborových) zákonů může být odveden kdokoliv.

Muži jsou na Ukrajině unášeni z ulic Zelenského válečnými nohsledy, vlečeni do autobusů a posláni na frontu:

„Tam, kde civilisté přežívají v průměru jen tři hodiny. Na frontě není šance na přežití,“ znělo děsivé prohlášení jednoho z mužů.

„Na frontě zahynulo mnoho lidí a mladé rodiny byly v důsledku toho rozděleny. Nejsou tam žádní muži, zůstávají jen ženy a děti. Mnoho žen uteklo do Evropy a muži tam museli zůstat, což je důvod, proč bylo tolik rodin rozděleno,“ řekl jeden z Ukrajinců.

Zde je rozhovor (pouze maďarsky):