Šach mat pro globalisty?

Evropská unie a její Ukrajinský kompars nebyli pozváni – byli na jídelním lístku, nikoli u stolu.

To, co začalo jako perfidní past nastražená Londýnem, skončilo jako triumf suverénní diplomacie: Byl to první hmatatelný pokrok směrem k míru od jara 2022. Je to však skutečně začátek détente, nebo jen předehra k dlouhé hře?

Představitelé obou velmocí již významným způsobem přetvořili globální geopolitickou krajinu, zejména od Trumpova návratu do prezidentského úřadu v roce 2025. Jejich kroky narušily dlouholetá spojenectví, změnily dynamiku moci a podnítily přehodnocení mezinárodních vztahů.

Trumpův příklon k Rusku představuje výrazný odklon od desetiletí trvající zahraniční politiky USA, která tradičně považovala Rusko za protivníka, jehož je třeba zadržovat. Od svého nástupu do funkce se Trump snaží o vřelejší vztahy s Putinem, což dokládá jejich telefonát z 18. března 2025, kdy spolu jednali o ukončení Rusko-Ukrajinské války a zlepšení bilaterálních vztahů.

Tento hovor vyústil v první kroky, jako je zastavení útoků na energetickou infrastrukturu a technická jednání o plavbě v Černém moři, což signalizuje potenciální širší dohodu. Trumpova administrativa rovněž obvinila Kyjev z odpovědnosti za konflikt a naznačila zmírnění sankcí pro Moskvu – což jsou kroky, které úzce odpovídají Putinovým zájmům.

Tato změna kurzu zneklidňuje tradiční spojence USA, zejména v Evropě, kde se nyní jejich představitelé musí vyrovnat s Amerikou, která podle všeho dává přednost Moskvě před partnery v NATO. Tento posun naznačuje Trumpovu strategickou hru, která má pravděpodobně vyvážit rostoucí vliv Číny a využít Ruské zdroje a jaderné kapacity navzdory oslabení Ruska po letech války na Ukrajině. Putin mezitím získává úlevu od izolace Západu a možnost vyjednávat ze silnější pozice, čímž se snižuje jeho závislost na Pekingu.

Důsledky jsou hluboké: Evropa se snaží (příliš pozdě) nezávisle posílit svou obranu, spojenci přehodnocují sdílení zpravodajských informací s USA a bezpečnostní rámec po druhé světové válce je pod tlakem. Není jisté, zda toto přeskupení stabilizuje, nebo destabilizuje světový řád, ale nesporně odráží odvážný a pragmatický hazard obou vůdců, kteří se snaží nově definovat roli svých zemí na světové scéně.

Hazard EU
Britové a Francouzi navrhli Trumpovi ďábelský scénář: Měl Putina donutit k 30-dennímu příměří, jinak bude označen za zrádce „Západních hodnot.“ Plán, který by z Amerického prezidenta udělal poskoka jestřábů z NATO. Ale Trump, starý stratég, mu s přimhouřením oka přihrál: Putinovi nabídku sdělil, aniž by se k ní zavázal. Nyní byl na řadě Kreml – a EU si mnula ruce v naději, že označí Putina za toho, kdo jednání odmítá.

Putin však této pasti unikl. S diplomatickou obratností a trochou ironie zdánlivě souhlasil: Útoky na Ukrajinskou energetickou infrastrukturu? Již zastaveny, v neposlední řadě na Trumpovu osobní žádost. Námořní bezpečnost v Černém moři? Stejně není problém, protože se tam nebojuje. Příměří? Ano, můžeme mluvit – ale pevné závazky? Zatím ne, možná na začátku dubna, v závislosti na situaci v Kursku. Trump může slavit úspěch ve Washingtonu, Putin zůstává neústupný – a intriky EU se hroutí jako domeček z karet.

Prozíravost
Putin šel ještě o krok dál: výměna zajatců (175 za 175, včetně 23 vážně zraněných), technické dohody o monitorování příměří. Plus několik cílených úderů na Západ: Co takhle ukončit nucenou mobilizaci na Ukrajině? Zastavení dodávek zbraní? Možná i spolupráce na Blízkém východě nebo strategické hospodářské projekty? Tohle bylo víc než taktika – bylo to vyhlášení války válečným štváčům v Bruselu, Londýně a Paříži. Zatímco EU a Kyjev zabředly do ultimát, Trump a Putin ukázali, že mohou situaci deeskalovat, aniž by se zpronevěřili svým zásadám.

Vzhledem k výchozí situaci – Rusko požaduje komplexní dohodu o příměří se zárukami, Ukrajina chce pouze taktické příměří, které umožní přezbrojení – je tento výsledek za současných okolností nejlepší možný. Mohlo by se jednat o první fázi delšího procesu: další v úvahu připadají jednání o úplném příměří, kontrole fronty a ukončení mobilizace na obou stranách.

Jedno je však jasné: provokace jen tak nepřestanou.

Globalisté by se nyní mohli pokusit přetvořit hrací pole – například eskalací Podněstersko-Moldavského konfliktu. V tom však spočívá jejich dilema: bez USA nemůže Evropská unie vést rozsáhlou válku proti Rusku. Trump to ví a nemilosrdně toho využívá. Vymyká se globalistickým kleštím a nutí Evropskou unii, aby jednala sama – což je scénář, který by uvrhl kontinent do hospodářské katastrofy, zatímco Čína a nepřímo i USA by z toho měly prospěch. Bez Amerických svalů zůstává Evropská unie bezzubým tygrem.

Trump jako mírotvorce, Putin jako stratég
Toto je přímý zásah pro Trumpa: Jeho popularita vzroste, protože může ukázat, že demokraté přivedli svět na pokraj jaderné propasti. Válečná strana se tomu zoufale snaží čelit lží – například absurdním tvrzením, že Trump postoupil Oděsu Rusku.

Ve skutečnosti by Oděsa připadla Rusku pouze v případě eskalace války – a Kreml by pak vyčerpal všechny vojenské možnosti bez ohledu na náklady, podpořené rétorikou „vlastenecké války.“ Ale právě tomu tento telefonát zabránil: Udržel eskalaci na uzdě a dal Ukrajině šanci na mír – i když o něj Kyjev možná nestojí.

Náhodná zmínka o osobním setkání Trumpa s Putinem je více než detail – byl to signál. Nejde jen o jednání, ale o vytvoření osy, která marginalizuje EU. Oba lídři vědí, že neúspěch by jejich plány zhatil a nahrál by globalistům.

Přesto se oba vydali stejným směrem – Trump jako mírotvorce, Putin jako neochvějný stratég. Evropská unie je naopak vnímána jako provokatér, zatímco USA a Rusko prosazují deeskalaci. Transatlantická osa byrokratů EU a Amerických demokratů bude zuřit, ale jejich provokace nic nezmůžou: jejich čas se krátí.

Váleční štváči budou nadále lhát, překrucovat situaci a hnát EU do konfrontace, kterou nemůže vyhrát. Skutečnost je však jasná: bez USA je EU ztracena a Trump nemá chuť globalistům vyhovět.

Tento telefonát byl prozíravým krokem – začátkem, nikoli koncem. Ukázal, že Trump a Putin tahají za nitky, zatímco loutky EU musí vymýšlet nové plány. Budoucnost patří těm, kdo vládnou pevnou rukou a s čistou hlavou.

Šach mat, Brusel.

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj

The post Šach mat pro globalisty? first appeared on Akta X.