Skupina chemiků si vyžádala od agentury EMA informace o „Covid vakcínách“ a ptá se: „Co se tady snaží zakrýt?“

Skupina německých chemiků a dalších odborníků se rozhodla si vyžádat podrobná data o takzvaných „Covid vakcínách“ jak od příslušných národních úřadů, tak od evropského regulátora EMA.

Na základě zákona o přístupu k informacím nakonec EMA – s velkými obstrukcemi a po třech letech po podání žádosti – skutečně dokumenty předala, ale silně začerněné. Očividně se tak snaží před špičkovými odborníky z oboru chemie a fyziky něco skrývat.

Nicméně i z toho mála, co bylo rozkryto, dokázali jisté závěry vyvodit. Každopádně je utajování před odborníky alarmující, v podstatě potvrzuje, že je zde co tajit.

Proč tak činí, když se už dají najít informace z jiných zdrojů? Je zde snad ještě něco, co je třeba před lidmi tajit?

Dále si můžete přečíst samotné vyjádření německých chemiků a fyziků, kteří již od roku 2022 žádají o informace, které se však snaží oficiální místa tutlat…

Od února 2022 se jako skupina profesorů chemie a fyziky snažíme získat informace o mRNA vakcínách od našich národních a evropských úřadů. Zajímáme se zejména o analytické metody měření pro zajištění kvality vakcín a tolerancí integrity a koncentrace složek.

Podle našeho chápání tyto informace nespadají pod obchodní tajemství výrobců, ale jsou výrobcům poskytovány úřady.

Nejvyšším orgánem pro schvalování léčivých přípravků, který je odpovědný i za Německo, je Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA), která podle svých vlastních interních pravidel pro jednání se zákonem o svobodném přístupu k informacím uděluje každému občanovi EU právo požádat o dva dokumenty, které musí být poskytnuty do dvou let.

V dubnu 2022 jsme si od ní vyžádali důležité dokumenty pro veřejnost.

Po třech letech (!) nám byly zasílány po malých kouscích. Tomu před několika měsíci předcházel dotaz, zda tyto dokumenty po tak dlouhé době opravdu ještě potřebujeme.

Německému kolegovi žijícímu v jiné evropské zemi  byly informace zcela odepřeny, ačkoli každý občan EU by měl mít právo na informace.

Dokumenty obdržené od EMA jsou nyní natolik začerněné (viz příklady 1-3), že jsou z hlediska požadovaných informací zcela bezcenné. Vznesli jsme námitky proti rozsáhlé cenzuře dokumentů.

Udivuje nás, že povolené tolerance stanovené úřady jsou začerněny argumentem „ochrana obchodního tajemství výrobce,“ přičemž např. kvantitativní složení (cílové hodnoty) přípravků je zcela jistě zveřejněno.

Člověk by mohl nabýt dojmu, že přípustné tolerance jsou tak vysoké, že EMA nechce prozradit autority, aby to nemusela vědecky srozumitelně zdůvodňovat.

Informace již pravděpodobně nemají žádnou ochrannou hodnotu, protože uniklé dokumenty (viz levé tabulky v příkladech 1-3) s požadovanými informacemi již dlouho kolují po internetu, například na této holandské stránce (odkaz).

Proto se oprávněně domníváme, že například v dokumentu, který nám byl zaslán, byla látka síran sodný začerněná – jde o plnivo v detergentech, projímadlo v medicíně.

Ale například EDTA, která je také mírně toxická, zůstává neredigována jako chelatační činidlo s více možnostmi biologické interakce. Rozhodovací proces, který za ním stojí, lze jen stěží pochopit.

Z uniklých dokumentů navíc víme, že množství aktivní mRNA se může lišit přibližně o faktor 4, tedy přibližně o 400 %. Ale proč byly povoleny tak obrovské tolerance? Nemělo by to být technologicky lepší? Nebude výroba příliš drahá s nižšími tolerancemi?

Jaký vliv má taková vysoká tolerance na účinek a vedlejší účinky? Ne nadarmo se říká, že dávka dělá jed. Před vojenským odvolacím senátem Spolkového správního soudu v Lipsku v létě 2022 musel hlavní vyšetřovatel PEI Dr. W. rovněž uvést údaje, které odpovídaly uniklým dokumentům.

Kromě toho jsou tyto informace dostupné také z USA, kde musely být zveřejněny soudním příkazem na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím (soudní příkaz jako PDF v příloze zde).

Již před touto fraškou s EMA jsme se od února 2022 několikrát obrátili na německý Spolkový institut pro vakcíny a biomedicínu, Institut Paula Ehrlicha (PEI), abychom získali informace relevantní pro veřejnost. Informoval o tom Berliner Zeitung (zde).

Obdrželi jsme oznámení ze dne 27. července 2022, že nám nechtějí poskytnout tyto informace s odkazem na ochranu údajů ve výrobním procesu. Proti tomu jsme podali námitku, která byla PEI zamítnuta s odkazem na ochranu tajemství výrobce.

V březnu 2023 jsme proti tomu podali žalobu ke správnímu soudu v Darmstadtu na základě IFG. PEI si najala frankfurtskou právnickou firmu, aby ji obhajovala, a předvolala k soudu výrobní společnost.

Na zahájení studie čekáme již dobré dva roky. Zatím nemáme žádné informace o tom, kdy bude toto řízení konečně zahájeno.

Ale PEI nás nakonec nenechal bez odpovědi. Informoval nás, že testování optických vlastností se provádí v souladu s Evropským lékopisem (EAB), oddíl 2.9.22. Tento se však zabývá měřením bodu měknutí čípků a je zcela mimo téma.

Další odkaz na oddíl 2.2.2 (stupeň zabarvení kapalin), který se zabývá absorpcí světla, potvrzuje naše podezření, že přehlcená autorita nebere na vědomí skutečnost, že barevný dojem z nových mRNA vakcín, které jsou vodnými disperzemi převážně bezbarvých lipidových nanočástic, je do značné míry určen rozptylem světla a méně absorpcí světla.

Co tedy víme po třech letech úsilí: Ne o moc víc než na začátku našich otázek. Víme, že toleranční rozsah hodnoty pH vakcín je celá jednotka, což odpovídá desetinásobnému faktoru koncentrace iontů H3O+ popsané hodnotou pH a popisuje, do jaké míry je tekutá forma léčiva kyselá, neutrální nebo zásaditá.

Zajímalo by nás, proč byla tato tolerance zvolena tak vysoká vzhledem k chemicky poměrně nestabilnímu lipidovému komplexu.

Dále nyní víme, že PEI sám provádí pouze čtyři experimenty, což potvrdil i Dr. W.:

(I) barevný test s okem, který se nám jeví jako nevhodný pro látky silně rozptylující světlo,

(II) test pH s jeho vysokou tolerancí,

(III) test délky mRNA, ve kterém pouze polovina molekul mRNA musí mít správnou délku (tj. jde opět velkou toleranci), protože zbytek je údajně „neaktivní“,

(IV) identitu mRNA, kterou je třeba potvrdit pouze několika krátkými sekvencemi a nemusí se vztahovat na celou mRNA.

Několik laboratoří hlásilo kontaminaci DNA související s výrobou v sériově vyráběné vakcíně BioNTech. Mezi těmito čtyřmi metodami však nevidíme žádnou metodu, která by dokázala detekovat kontaminaci DNA.

Kromě toho PEI v odpovědi na dotaz uvedl, že netestují množství kontaminace DNA, ale pouze kontrolují, zda množství uvedené výrobcem je v rozmezí toho, co je schváleno. To nemá nic společného s nezávislým auditem.

V kontrolním seznamu nám také chybí experimenty s rozptylem světla, které mohou testovat vlastnosti lipidových nanočástic. Vyrábějí se rychle a poskytují představu o tom, zda vzorek odpovídá specifikacím z hlediska distribuce velikosti částic.

Moderní metody, které jsou nejmodernější, tzv. Next Generation Sequencery, jsou sice v PEI k dispozici, ale také se nepoužívají. Dr. W. řekl, že tyto moderní metody jsou „tak citlivé.“ My, autoři textu, považujeme citlivost za velmi žádoucí.

Ani po třech letech intenzivního úsilí nebyly naše otázky ohledně kvality nových mRNA vakcín zodpovězeny. Máme dojem, že úřady zadržují informace z chatrných důvodů. Na jedné straně to vede ke ztrátě důvěry v tyto instituce.

Na druhou stranu to posiluje podezření, že požadavky úřadů na bezpečnost léčiv nemusí být tak vysoké, jak by se dalo očekávat u lékových forem, které byly a jsou celorepublikově užívány u naprosté většiny populace, tedy většinou u převážně zdravých lidí.

Jak má mít populace důvěru v bezpečnost léků, když i otázky týkající se kontroly kvality vedou k masivnímu odmítání poskytovat informace?

Dodatek autorů: Prezident Spojených států nyní zpřístupňuje na webových stránkách Bílého domu originální dokumenty o Covidové politice.

Prof. Dr. Jörg Matysik, analytická chemie, Univerzita v Lipsku

Prof. Dr. Gerald Dyker, organická chemie, Porúrská univerzita v Bochumi

Prof. Dr. Andreas Schnepf, anorganická chemie, Univerzita v Tübingenu

Prof. Dr. Tobias Unruh, fyzika, FAU Erlangen-Norimberk

Prof. Dr. Martin Winkler, materiálové a procesní inženýrství, Univerzita aplikovaných věd v Curychu