Slovenský Kaufland byl obviněn z rasismu poté, co si v reklamě dělal legraci z Arabů

V rámci „zločinů z nenávisti“ je dnes tabu satira, zesměšňování či vtipkování na adresu jakýchkoli menšin – ať už rasových nebo sexuálních. Stejně tak je nedotknutelný například islám jako takový, i když nejde o rasu, ale ideologii.

Nejen u nás je nyní v popředí zpráv obvinění z „rasismu.“ Zatímco zde jde o plakáty s černochem a příslušníky protěžované menšiny, na Slovensku se dostala na pranýř reklama s Araby.

Zdá se, že na území EU již mohou být pro účely propagace v případě satiry využíváni jen běloši, příslušníci jiných ras či etnik jsou totiž přísně chráněni.

Slovenský Kaufland vytvořil reklamu, ve které si dělá legraci z Arabů. Muslimové se však proti reklamě vymezili s tím, že Kaufland tím šíří stereotypy a rasismus.

Údajný Arab se prochází supermarketem, přičemž z něj padají různé poznámky k prodávanému zboží.

„Tyto zvláštní květiny voní jako moje babička,“ ukazuje ve videu na bylinky.

„Tyto tenisky by se velmi hodily mému velbloudovi,“ říká, zatímco ukazuje na papuče.

„Líbí se mi i výběr počítačů,“ říká, zatímco ukazuje na kuchyňské roboty.

Na reklamu okamžitě zareagovala tamní islámská komunita:

„Séria týchto vyjadrení vytvára o arabskom národe obraz ľudí druhej kategórie. Ťažko povedať, o čom táto bizarná kampaň má vlastne byť. A hlavne, čo viedlo medzinárodnú spoločnosť k tomuto spôsobu sebaprezentácie,“ napsala na sociálních sítích Islamská nadácia na Slovensku.

Muslimové okamžitě požádali Kaufland o stažení reklamy a omluvu.

A jak je už v evropských zemích tradicí, Kaufland se skutečně omluvil a reklamu stáhl.

Případy jako je tento (kde z toho ještě Kaufland vyvázl bez žaloby) nebo u nás aktuálně řešené plakáty SPD, nejsou v rámci EU rozhodně nijak ojedinělé.

Ve většině zemí si už nikdo nedovolí v rámci satiry použít jakéhokoli příslušníka menšin ze strachu z obvinění z rasismu, xenofobie, islamofobie a šíření nenávistných projevů.

V satiře tak můžete zesměšňovat pouze bílé, ale v takovém případě nesmí jít o příslušníka LGBTQ, neboť i tak by to spadalo pod „urážku menšin.“

A – jak ukázal například nedávný případ satiry na účet německého ministra Habecka – mezi „chráněné osoby“ patří také politici, i když jsou bílí.

Za vtipnou satiru na účet tohoto Zeleného politika zažil nedávno jistý německý důchodce razii nad ránem a posléze byl odsouzen k poměrně vysokému peněžnímu trestu.

Z koho si tak lze dělat skutečně legraci? Kdo může být v tomto orwellovském světě terčem satiry, aniž by hrozila možnost žaloby?

Vyjma politiků „ideově závadných“ stran snad už jedině imaginární běloch vytvořený AI – a to ještě s ověřením, že se nepodobá některému vrcholnému „libtardímu“ evropskému politikovi či LGBTQI aktivistovi…