Příběhy bubáčkovských azyláčků jsou velmi různé, jedno ale mají společné. Jsou to často pejsci na konci života, kteří si ho ale ještě dokáží užít plnými doušky. Byť jejich čas na tomto světě už nebývá nezřídka dlouhý, je právě o to více důležité, aby se měli co nejlépe a dostali šanci zažít důstojný psí důchod v […]
Menej ako 1 min. min.
Příběhy bubáčkovských azyláčků jsou velmi různé, jedno ale mají společné. Jsou to často pejsci na konci života, kteří si ho ale ještě dokáží užít plnými doušky. Byť jejich čas na tomto světě už nebývá nezřídka dlouhý, je právě o to více důležité, aby se měli co nejlépe a dostali šanci zažít důstojný psí důchod v milujícím domácím prostředí.
Péče o takovéto pejsky je náročná finančně, časově, fyzicky a rovněž psychicky. Každý z nich má individuální požadavky na péči, které běžný adoptující z řad veřejnosti může většinou jen těžko splnit. Někteří svůj boj prohrají a azyl jim pomůže též důstojně bez bolesti odejít za duhový most.
A právě pro výše zmíněné hafany jsou dveře azylu otevřeny. Za poslední roky již mají ošetřovatelé z azylu zkušenosti s bohužel někdy i velmi tragickými případy psích důchodců. Toto je jeden ze smutnějších příběhů bubáčkovských babiček a dědečků.
Albus Brumbál
„Albusek u nás strávil bohužel jen velmi krátký čas. Přijali jsme ho narychlo do doživotní péče od spřáteleného útulku v době silných dešťů těsně před nedávnými povodněmi, aby nemusel vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu být ve venkovním kotci, ale mohl si užívat tepla a pohodlí domova,“ říká Michaela Seifertová z Azylu Bubáčkov.
Albus byl přijat díky součinnosti veterináře nepřímo od majitelů s katastrofálním dlouhodobě neléčeným zánětem uší. Zánět byl natolik vážný, že měl poškozenou kompletně nejen vnější, ale i vnitřní část ucha.
I navzdory svým útrapám to však byl velice pozitivní pejsek, vypadal jako by se stále smál, miloval lidi, pejsky, přírodu, no prostě vše.
Brumbál, který živořil původně venku, měl u nás velikou radost z tepla, sucha, ortopedického pelíšku (měl veliké proleženiny z ležení na tvrdé zemi), kvalitního jídla a ze všeho nejraději miloval mazlení. Ubytoval se v kuchyni, kde se mu líbilo, jak to hezky voní.
Z neléčeného zánětu uší život ohrožující stav
Následující dny po jeho příjmu jsme bohužel trávili na veterině, i navzdory veliké hromadě léků, které dostal, již Albusovi nebylo pomoci. Nic nezabíralo a on trpěl obrovskými bolesti, protože zánět pravděpodobně již zasáhl mozkovou část. Albus začal doslova šílet bolestí, konzervativní léčba, nejsilnější možné léky nefungovaly a velice náročná operace, kdy by se kompletně odstranila vnější i vnitřní část uší už v jeho stavu a zejména věku nebyla možná.
Albuska jsme nechali odejít za duhový most, po jeho posledním okamžiku na tomto světě se mu objevil zvláštní úsměv na tváři. Muselo se mu nesmírně ulevit, konečně mohl v klidu spát, což mu silné bolesti již dlouho nedovolovaly.
Zabila ho lhostejnost původních majitelů
Paradoxně Albusek neměl žádné jiné potíže než ty s ušima. Je neskutečně tragické, že stačilo tak málo, pouze jen aby majitelé řešili jeho obyčejný snadno léčitelný zánět uší na veterině a nenechali jeho stav dojít tak daleko s absolutní lhostejností. Alubus tu totiž mohl být jinak ještě dlouhé roky a užívat si života. Bylo mu 14 let.
Kolik pejsků musí dnes a denně trpět jako Albusek zcela zbytečně kvůli nezájmu a lenosti svých majitelů. Přispět psím důchodcům můžete díky sbírce na Darujme.cz.
