SSSR je záruka svobody, hlásal v projevu Husák. Havla trápily drogy, Novotného jízda načerno

Povinné úlitby Sovětskému svazu prezident Antonín Zápotocký (ve funkci 1953–1957) pronášel v poledne 1. ledna 1956 veskrze upřímně. Spojenectví Prahy s Moskvou ho přece vyneslo do nejvyšší reprezentativní funkce v socialistickém Československu. A svůj postoj k Sovětskému svazu nezměnil ani po násilné likvidaci protikomunistického povstání v Maďarsku. Při bojích se sovětskou armádou zahynulo asi 10 tisíc Maďarů, přičemž ruským vojákům velel maršál Koněv, jehož socha donedávna stála i v Praze.

Zápotocký (1956): Lid naší země uchopil pevně vládu

Když sovětské tanky 10. listopadu 1956 rozdrtily maďarské povstání a v budapešťských ulicích zůstaly tisíce mrtvol, československý stranický deník Rudé právo zásah Moskvy uvítal na titulní straně: „Reakcionáři všeho druhu soptí vztekem. Měli velké oči, ale zase jednou nevyšlo nic z jejich počtů. Projeli to na celé čáře. Nyní ale pomůžeme maďarskému lidu zacelit rány, které mu způsobila kontrarevoluce.“

ČTĚTE TAKÉ: Opilo se 34 prvňáčků, v hospodách létaly židle. Masaryk byl při divokém Silvestru 1925 za exota.

V Zápotockého éře nebyla funkce prezidenta spojena s postem nejmocnějšího muže v zemi a prvním (generálním) tajemníkem Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ) byl v té době Antonín Zápotocký. A v novoročním projevu z 1. ledna 1956 kromě Moskvy sáhodlouze chválil i vládu jedné strany: „Lid naší země uchopil pevně vládu do svých rukou. Není žádné síly a moci, která by mohla náš nezadržitelný vývoj k výstavbě socialismu zvrátit. Zárukou toho je naše Komunistická strana Československa.“

A pokud by se nepřátelské síly přece o něco pokusily, v záloze vždycky byly sovětské tanky.

Novotný (1966): Válka černým pasažérům

Prezident Antonín Novotný (1957–1968) sjednotil funkci hlavy státu a šéfa KSČ. A také on naprosto přirozeně velebil Sovětský svaz: „Základem naší svobody, naší jistoty do budoucnosti, našeho příštího socialistického vývoje, příštího života naší mladé generace, je pevně jít po boku Sovětského svazu, po boku socialistických zemí.“

V srpnu 1968 tuhle „jistotu naší svobody“ potvrdily sovětské tanky v ulicích Prahy i celého Československa.

Poněkud bizarně působila ta část novoročního projevu, ve které se Novotný pustil do černých pasažérů: „Například za 10 měsíců loňského roku jen na Východní dráze bylo zadrženo 5 417 cestujících a dodatečně od nich vybráno 170 285 korun za jízdné, a přitom tato kontrola nebyla prováděna na všech nádražích Východní dráhy. Podobně je vážným problémem doprava ve městech a řada dalších věcí. Zřejmě někteří lidé si představují, a dokonce to také mnozí řekli, že je to povinností státu, aby zadarmo vozil lidi.“

Novotný černé pasažéry odmítal dále vozit zdarma a vzkázal jim: „Asi si myslí, že občanské povinnosti pro ně neplatí, a pravděpodobně – mají-li takový poměr ke své vlasti – mají asi stejný poměr k práci. Bude třeba i tady mnohé napravit, mnohé změnit.“ A kdo měl špatný poměr k práci, obvykle měl dobrý poměr k alkoholu. Novotný následující čísla sice 1. ledna 1966 ještě neznal, ale ve spotřebě lihovin Československo v roce 1966 obsadí 7. místo na světě. Ve spotřebě piva pak dokonce dostane zlatou medaili. Češi v roce 1966 vypijí 143 litrů piva na osobu čili 286 půllitrových piv. Aktuálně je to pouze 126 litrů (2024).

Husák (1976): Sovětský svaz, záruka svobody

Veterán z obou světových válek, generál Ludvík Svoboda, byl zvyklý na odměřený život a alkohol pil pouze symbolicky. „Vám mladým patří budoucnost,“ pozdravil v dubnu 1968 po zvolení hlavou státu studenty shromážděné na Pražském hradě. Této generaci ale sovětská okupace a následná normalizace zkazily nejlepší léta života. Prezident Svoboda (1968–1975) se ve funkci nedočkal letopočtu se šestkou na konci a 1. ledna 1976 už řečnil generální tajemník ÚV KSČ a nový prezident republiky Gustáv Husák (1975–1989).

A i když se Husák v projevu také klaněl Sovětskému svazu a komunistické straně, hlavou mu mohla proskočit i kdejaká vzpomínka na komunistický kriminál, v němž na dlouho uvízl v letech 1951 až 1960. Na Nový rok v roce 1976 napřed Husák vyjádřil „pevné odhodlání jít vždy po boku Sovětského svazu“, načež proslov rozvinul na téma „věrného přátelství a spojenectví“.

Svobodu v Československu podle něho zaručovalo právě bdění Sovětského svazu nad československým lidem: „Československý lid, poučen historickými zkušenostmi, dobře ví, že v tom je rozhodující záruka naší národní svobody, státní nezávislosti a mírového rozkvětu naší socialistické vlasti.“

Husák (1986): Komunismus nejméně do roku 2000

Husák seděl na Pražském hradě i v roce 1986 a na Nový rok zapěl obdobnou písničku: „Posíláme srdečný novoroční pozdrav lidu Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí.“ V té době Československo okupovalo asi 100 tisíc sovětských vojáků, i když přesná čísla neznáme dodnes. Po zahájení odsunu ruských vojsk v roce 1990 sovětská strana jen mlhavě oznámila, že do Ruska musí převézt asi 74 tisíc vojáků.

Soudruh prezident Husák zřejmě věřil, že dočasný pobyt sovětských vojsk bude věčný. A za stejně věčný považoval i komunismus, takže v novoroční řeči z roku 1986 již plánoval socialistické Československo v novém miléniu: „V březnu se bude konat XVII. sjezd Komunistické strany Československa. Zhodnotí výsledky práce za pět let od XVI. sjezdu a vytýčí program dalšího všestranného rozvoje naší společnosti na druhou polovinu 80. let s výhledem do roku 2000.“

Havel (1996): Andělský sbor a drogy

Husáka smetla sametová revoluce již na sklonku roku 1989 a na Pražském hradě ho vystřídal disident Václav Havel (1989–2003). V projevu z 1. ledna 1996 již nemusel zmiňovat Sovětský svaz, nikterak se ale nevyjádřil ani k situaci v Rusku. Ruský prezident Boris Jelcin přitom v té době pod heslem „jednota Ruska je ohrožena“ stále vedl válku v Čečensku a takzvaná první rusko-čečenská válka skončila až příměřím ze srpna 1996. Jen v čečenské metropoli Grozném dle různých odhadů zahynulo 25 až 100 tisíc civilistů.

Havel se soustředil na domácí politiku i společenskou atmosféru. A uvědomoval si, že divoká éra raného kapitalismu je pro mnoho občanů až frustrující: „Všichni ve svém okolí slyšíme o alarmujícím rozsahu korupce, vesměs bohužel neprokázané, všichni zneklidněně sledujeme zprávy o ohromných daňových únicích a nejrůznějších typech majetkových a finančních spekulací, o stále vysoké kriminalitě, o trvale rostoucí závislosti mladých lidí na drogách, o množících se projevech rasismu a o mnoha dalších věcech, které nás nutí zamýšlet se nad tím, zda je naše společnost zdravá.“

Co s tím? Havel poukázal, že jen nějaké nebeské síly problémy nevyřeší a každý musí začít sám u sebe: „Jsme jen lidé, andělským sborem nebudeme nikdy, ale to nás nevyvazuje z povinnosti dělat vše pro to, aby těchto nedobrých úkazů aspoň ubývalo.“

Klaus (2006): Nečekat na pomoc státu

Prezident Václav Klaus dovedl v roce 2004 Českou republiku do Evropské unie, i když se ve stáří proměnil v euroskeptika. Už 1. ledna 1996 ale v jeho řeči zazněla i nenápadná kritická slova: „Skončila éra, kdy byla o evropské integraci povolena jen jedna jediná pravda. Nasloucháno začíná být i zastáncům jiných pohledů, což je dobře, i když to přišlo s mnohaletým zpožděním.“

Vzápětí ovšem rozhodně dodal: „Ani v roce 2006 se žádných velkých zvratů obávat nemusíme. Jsme zemí vnitřně stabilní a naši stabilitu posiluje členství v Evropské unii a v Severoatlantické alianci.“ Klaus také hájil pravicové hodnoty a odmítal přehnanou péči státu o vlastní občany: „Nikdo by neměl pasivně čekat na to, co pro něj udělá stát, a stejně tak vinu za svůj případný osobní neúspěch by neměl svádět na vnější okolnosti.“

Pavel (2026): Sousto pro politiky i komentátory

V roce 2016 novoroční projev nezazněl, prezident Miloš Zeman (2013–2023) se vrátil k vánočním poselstvím, k tradici započaté T. G. Masarykem a Edvardem Benešem. A letošní projev prezidenta Petra Pavla, který se již loni vrátil k novoroční řeči, se teprve stává soustem pro politiky a politické komentátory, a to hned na několik příštích dnů.

Jak výmluvně ukázaly uvedené citace z projevů prezidentů z dob totality, Československo bylo po více než čtyři desetiletí věrným satelitem Sovětského svazu. V loňském novoročním projevu přitom prezident Petr Pavel opomněl přímou zmínku o krvavé ruské invazi na Ukrajinu a válečná nebezpečí připomněl jen obecně: „Jsou problémy s původem daleko za našimi hranicemi, které přesto silně ovlivňují naše životy. V dnešním propojeném světě a v době, kdy v naší blízkosti probíhají vážné válečné konflikty, bohužel více než kdy dříve.“

Pro upřesnění, z Ostravy je to na hraniční přechod mezi Polskem a Ukrajinou (Korczowa/Krakovec) pouhých 384 kilometrů autem. A Rusko se netají tím, že by rádo obnovilo říši, které se kdysi říkalo „východní blok“.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Jak se bude vzpomínat na Fialovu vládu? Podívejte se, čím se zapsala do dějin