Sýrie: Džihádisté podporovaní Západem nadále provádí sektářské čistky

Už od počátku převzetí Sýrie džihádisty z ISIS a Al Káidy přicházely ze země zprávy o tom, jak jsou zejména mimo kamery propagandistických západních médií vražděni křesťané, alavité, Kurdové a další menšiny nevyznávající přímo sunnitský islám.

O některých z těchto zvěrstev jste si zde již mohli přečíst, další příhody z dnešní Sýrie se objevují spíš náhodně, neboť svědci všech možných zvěrstev jsou zastrašováni a ve strachu o život raději svá svědectví nezveřejňují.

Dochází přesně k tomu, co očekávali mnozí z nás – a co mainstream záměrně zamlčoval.

Předně je nutné si uvědomit, že v Aadem ovládané Sýrii byla společnost vyloženě sekulární, což již příchodem džihádistů končí. To je zatím patrné zejména mimo Damašek, tedy v místech, kam kamery západních propagandistů nevidí.

Velkou temnou obavou je možnost „odvetného“ zabíjení prováděného džihádisty proti jakékoli komunitě, zejména podle náboženských linií, která je vnímána pouze jako „loajální“ nebo přinejmenším nikdy otevřeně nevystoupila proti Assadově vládě.

Podle mnoha informací se již něco podobného děje. A nelze pochybovat, že jakmile ustane zájem Západu, totéž se bude dít i v doposud relativně „klidném“ Damašku.

Ponecháme-li stranou politickou příslušnost, všechny komunity v hlavním městě byly historicky „Sýrie na prvním místě“ – to znamená, že běžné obyvatelstvo má tendenci formulovat svou identitu především podle nacionalistických linií.

Ideologie dobyvatelů, podle jejich vlastních slov a nášivek/symbolů na jejich taktických vestách, je bezpochyby takfirismus, salafismus a wahhábismus.

To bylo vyčerpávajícím způsobem zdokumentováno během mnoha, mnoha let tragické zástupné války v Sýrii – a nyní náhle západní vůdci a mediální lokajové na to všechno „zapomněli.“

Nesunnitští muslimové a křesťané jsou obzvláště terčem, a to kvůli ničemu jinému než kvůli náboženství a identitě.

Kamery mainstreamových médií v Damašku se pečlivě snažily tuto skutečnost skrýt nebo alespoň zlehčit.

Představují euforii těch několika málo lidí v ulicích, kteří chválí „revoluci“ a pád Asada, zatímco ignorují mnoho dalších, kteří se připravují na sektářské krveprolití z rukou džihádistů.

Tento strach z toho, že se stanou terčem etnicko-náboženské genocidy, je možná největší mezi křesťany, alavity a drúzy. Strach nebo úzkost z toho, co přinese zítřek, je také realitou mezi některými obchodně orientovanými sunnity v Aleppu a Damašku.

Velká městská centra v Sýrii měla vždy jasnou sekulární a pluralitní veřejnou atmosféru – obchody s alkoholem a noční kluby byly v centrálních oblastech běžným jevem – a zahalené ženy byly docela vzácným jevem.

Některé obchody s alkoholem, zejména v Aleppu a na severu, již byly rozbity a zničeny.

Nyní, poprvé v moderní historii Sýrie, jsou ženy, které se odváží vyjít do centra Damašku, dotazovány na svou sektářskou příslušnost: Jste sunnitka, šíitka, křesťanka, drúzka?

Nebo jim vousatí militanti říkají, aby si oblékly islámský hidžáb. Latakia, stejně jako části venkova, jsou již svědky ozbrojených džihádistických gangů provádějících hromadné popravy bezvěrců.

Zvěrstva se dějí po celém venkově, přičemž Jolaniho džihádisté se nedávno snažili naléhat na militanty, aby nenatáčeli svá zvěrstva a nenahrávali je na internet. Potřebují peníze Západu, před kterým je nutné zakrýt realitu.

Rania Khalek je nezávislá novinářka, která dlouhodobě podává zprávy z tohoto regionu. Její kontakty po celé Sýrii jí říkají, že džihádisté zabíjejí civilisty na různých místech daleko od kamer CNN nebo Al-Džazíry. Níže je zpráva, kterou zveřejnila na X.

Tato zpráva vykresluje realitu dnešní Sýrie, o které mainstream záměrně mlčí:

Některé znepokojivé události v Sýrii, které byly z velké části ignorovány nebo odmítány, dokud se v posledních dnech nezačala objevovat děsivá videa sektářského násilí a poprav…

V některých smíšených syrských městech a vesnicích, stejně jako v menšinových čtvrtích kolem Homsu, Hamá a na pobřeží, se bezpečnost zhroutila a lidé se o tom báli mluvit, podle četných kontaktů.

Na dálnici Hama-Homs byly podle jednoho kontaktu roztroušeny useknuté hlavy. Svědek si chtěl vyfotit těla na dálnici, ale ze strachu se neodvážil.

U jednoho zátarasu ho donutili otevřít telefon a prošli ho. Řekl, že mluvili arabsky, ale byl to hybridní přízvuk fusha, kterému sotva rozuměl.

Kontakt nahlásil, že byl zastaven HTS na barikádě. Pak musel čekat na svého obchodního partnera, který je sunnita, aby se za něj zaručil. To není dobré znamení.

V mnoha oblastech byly rozdány letáky, které informovaly ženy, jak by se měly oblékat a chovat. Menšiny ve smíšených vesnicích byly vystaveny loupežím, zabíjení, únosům atd.

Někteří reagovali zorganizováním ozbrojených mužů, aby chránili své čtvrti před nájezdy. To samozřejmě není zkušenost každého. Ale tento druh incidentů narůstá. A dosáhli horečnatého vrcholu poté, co se objevilo video zničení alavitské svatyně.

Zatímco náhodné násilí a vyřizování účtů vypovídá o chaosu, který přichází se změnou režimu, jako je tato, sektářské násilí je mnohem znepokojivější.

Existují milice, nad kterými HTS buď nemá žádnou kontrolu, protože jsou příliš rozptýlené, nebo se nestará o to, aby je zastavila. Někteří vyjádřili, že mají podezření, že HTS tajně volá po vraždění a pak si hraje na hloupé.

Ať už je to jakkoli, v mnoha menšinových komunitách panuje hluboká nedůvěra k HTS kvůli jejich minulému násilí v kombinaci s nedávnými událostmi.

„Vůbec jim nevěřím, skutečnost, že tak trvají na sbírání zbraní od lidí, je tak znepokojující, dokonce chtějí licencované zbraně, a to je vlastně děsivé. Vždy se snaží vypadat jako milí lidé, kteří mluví o míru, ale přesto je každý den někdo zabit a oni s tím nic nedělají,“ řekl jeden kontakt v Latakii.

Sektářské násilí připomíná období po roce 2011, kdy byl režim vyhnán z oblasti a extremistické milice rychle převzaly moc, a pak následoval chaos a sektářské násilí.

HTS rámuje jakýkoli náznak sebeobrany ve zranitelných komunitách jako Íránem vyprovokované nebo asadovské násilí, což nepomáhá a zhoršuje sektářství.

Jak se přestřelky vyostřují, je těžké ignorovat známky potenciálních občanských nepokojů, které přijdou s násilnými zónami kolapsu státu. Doufám, že stabilita zvítězí, ale nevypadá to dobře.