Syrský člen ISIS požaduje od Německa 144 000 eur v hotovosti za dobrovolný odchod, vsaďte se, že je dostane

V Sýrii aktuálně vládnou soukmenovci tohoto člena ISIS, se kterými by si zcela jistě souzněl. Podobné jedince tam dnes musí vítat se slavobránou, většina se totiž skutečně postupně přemístila do Evropy a pro pokračující genocidu alavitů je zřejmě každá ruka dobrá,.

Kolem roku 2015 i později přicházeli od Evropy zejména právě džihádisté, kteří v řadách ISIS řezali hlavy, neboť ve své rodné zemi by byli za své zločiny potrestáni.

Měli totiž jistotu, že zatímco v jejich rodné Sýrii by je za zrůdnosti, které prováděli, zřejmě čekala poprava, v Evropě byli přivítáni s otevřenou náručí. Záhy dostali ubytování, stravu, štědré sociální dávky a mnozí dokonce i občanství.

Nyní, kdy se v Sýrii dostali k moci krvaví džihádisté, nadšeně podporovaní EU, se mohou tito jejich soukmenovci navrátit nejen bez obav z trestu, ale také s možností, že se ve své domovině stanou privilegovanými.

A slušná suma, za kterou by si mohli koupit snad i palác, by se pro nový začátek v jejich zemi, dlouhodobě sužované západními sankcemi, jistě hodila…

To, co na první pohled vypadá jako další pobuřující a skandální požadavek problémového migranta a dokonce osvědčeného podporovatele IS, je ve skutečnosti jen logickým důsledkem podmínek v Německu 10 let poté, co Angela Merkelová historicky sabotovala azylový systém, který byl dříve založen na právním státu a kdysi fungující ochraně hranic.

Odsouzený host Merkelové a Syřan Abdulhadi B. je od roku 2018 nucen opustit zemi, ale nemůže být deportován kvůli „občanské válce v Sýrii,“ která skončila před lety.

S úsměvem nyní B. obrací restrikce a bezmoc, které si německý stát sám stanovil, proti státu samotnému – a prohlašuje, že je připraven opustit Německo, pokud za to dostane zaplaceno 144 000 eur.

To, co se zdá být nestoudné, je v principu jen důsledné: Stát, který se nechá oblbovat jako Spolková republika, jejíž Základní zákon (pozn. německá Ústava), kdysi navržený pro zcela jiné případy, musí nyní sloužit ke zneužití džihádistou.

A vlastně se ani nelze na bojovníka ISIS zlobit: je to chyba Němců, že a) takové subjekty  snáší a podporuje, b) nadále je toleruje, c) nezbavuje se jich a d) nedává je alespoň do deportační detence.

Případ Abdulhadiho B. se tak stává dalším symptomem selhání německé migrační politiky.

Skutečnost, že Abdulhadi B. bezostyšně využívá syrskou „ochrannou situaci,“ by ani nebyla problémem; to se pravděpodobně týká velké části z přibližně 1 milionu Syřanů v Německu.

Problém je spíše v tom, že protiněmecká politika sebezničení v této zemi pokračuje a v současné době se upevňuje v příští vládě na další čtyři roky.

Skutečnost, že přesvědčený příznivec teroristické organizace může zůstat v Německu a dokonce požadovat peníze za svůj odchod, ukazuje, jak nefunkční tento systém je, ale člověk se tomu již ani nemůže divit.

Němci již zaplatili obrovské sumy peněz vládám, aby si vzaly zpět své vlastní občany, kteří jsou vysíláni federální policií deportačními lety za obrovských logistických nákladů – buď ve formě zvláštních plateb podléhajících utajení (také v hotovosti), nebo ve formě „rozvojové pomoci.“

Němečtí idioti, kteří financují tuto zvrácenost ze svých daní, k tomu stále mlčí. Neschopnost politiky účinně kontrolovat, natož deportovat subjekty jako B., nakonec podkopává důvěru ve státní instituce – nemluvě o bezpečnosti a sociální soudržnosti.