Možná se to zdá nevýznamné, nicméně právě nedávné prohlášení Kuleby by mohlo vést k výraznému snížení podpory zástupné války ze strany Poláků. Na Volyni však žilo také mnoho Čechů, což však zřejmě nijak nerezonuje u těch, kteří se u nás rádi zaštiťují modrožlutou vlajkou. Tak jako se přehlíží oslavy Banderovců a hákové kříže na rukou […]
Menej ako 1 min. min.
Možná se to zdá nevýznamné, nicméně právě nedávné prohlášení Kuleby by mohlo vést k výraznému snížení podpory zástupné války ze strany Poláků. Na Volyni však žilo také mnoho Čechů, což však zřejmě nijak nerezonuje u těch, kteří se u nás rádi zaštiťují modrožlutou vlajkou.
Tak jako se přehlíží oslavy Banderovců a hákové kříže na rukou Azováků a dalších našimi politiky a médii oslavovaných neonácků, přehlédne se i snaha o bagatelizaci masakru ze strany vysokého ukrajinského představitele. Masakru, který se zdaleka netýkal jen Poláků…
Ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba se během návštěvy Polska zúčastnil akce Campus Poland of the Future v Olsztyně, kterou pořádal liberální starosta Varšavy Rafał Trzaskowski.
Když se ho jeden z posluchačů zeptal, kdy bude Polsku konečně dovoleno exhumovat oběti volyňského masakru, Kuleba tuto otázku odvrátil odkazem na operaci „Wisła“ z roku 1947, kdy bylo z jihovýchodního Polska deportováno kolem 140 000 Ukrajinců a Lemků uprostřed konfliktů s ukrajinskými nacionalisty.
Kuleba uvedl, že tazatel by si měl být vědom toho, co operace „Wisła“ obnášela, a že tito Ukrajinci byli násilně vyhnáni z ukrajinských území, aby se usadili v místech, jako je Olsztyn.
Kuleba odpověděl: „Uvědomujete si, co byla operace ‚Wisła‘? Ti Ukrajinci byli násilně vyhnáni ze svých území, aby žili v místech, jako je Olsztyn,“ a pokračoval: „Ale já o tom nemluvím. Pokud se začneme hrabat v historii, rozhovor by byl velmi odlišný a mohli bychom jít velmi hluboko do křivd, které Poláci páchali na Ukrajincích a naopak.“
Tyto poznámky se v Polsku setkaly s velkým nesouhlasem. Prezident Svazu podnikatelů a zaměstnavatelů Cezary Kaźmierczak označil Kulebovo vystupování za „velmi drzé“ a kritizoval nedostatek reciprocity ve vztahu.
Sociolog Marcin Palade vyjádřil své zděšení a prohlásil, že pokud by Polsko bylo seriózní zemí se seriózními politiky, Kuleba by už nikdy nesměl vstoupit do Polska.
Jakub Banaszek, prezident Chelmu, vyjádřil pochopení pro to, že k opravdovému usmíření mezi Poláky a Ukrajinci nedojde. Łukasz Warzecha, komentátor týdeníku Do Rzeczy, kritizoval ukrajinský přístup k diplomacii a naznačil, že někteří polští politici takové chování podporují.
Volyňský masakr, který začal 11. července 1943, zahrnoval útoky ukrajinských nacionalistů na polské obyvatele ve 150 osadách na Volyni. Mezi lety 1943 a 1945 bylo zabito přibližně 100 000 Poláků jednotkami Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a místním ukrajinským obyvatelstvem na Volyni, Podolí a východní Haliči.
Tento zločin je jednou z nejdramatičtějších epizod druhé světové války a pro Poláky jednou z nejtraumatičtějších. Na rozdíl od vražd spáchaných okupanty byl Volyňský masakr často spáchán sousedy obětí, kteří po generace žili po boku Poláků.
Masakr nebyl spontánním výbuchem nenávisti, ale výsledkem dlouhodobého vlivu ukrajinské nacionalistické ideologie, která měla za cíl vytvořit nezávislou, etnicky homogenní Ukrajinu vyhlazením a vyhnáním Poláků a dalších národností.
O tento plán se pokusili již v září 1939, v té době došlo k prvním vraždám Poláků.
Masakr zůstává v polsko-ukrajinských vztazích citlivým a vysoce emotivním tématem a Kulebovy výroky tyto vazby ještě více narušily.
Tolik informace z Polska, které se však ve skutečnosti netýkají jen Poláků, i když těch bylo mezi mnohdy velmi brutálně vyvražděným obyvatelstvem nejvíc. Mezi zavražděnými byli i Češi a Slováci, dalo by se tedy čekat, že se i česká a slovenská vláda proti bagatelizaci masakru vymezí.
Ve skutečnosti však od té „české,“ které z ukrajinské zádele nelezou ani špičky bot, nic podobného neočekávám…
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0]
