V Liberci vyvinuli unikátní skleněnou plastelínu. Chtěla jsem to vyhodit, směje se vědkyně

Pikantní je, že nový materiál vznikl náhodou, při nepovedeném experimentu. „Chtěla jsem to vyhodit, ale kolega mě přesvědčil, že to je to zajímavý materiál,“ přiznala Marie Stará, vědkyně z Katedry sklářských strojů a robotiky. To, co vytáhla z pece, bylo porézní jako houbička na nádobí, ale současně tvrdé jako sklo. „Začali jsme s tím pracovat a došli jsme k postupu, kdy mícháme pouhé tři suroviny – základem je buď nadrcené sklo určené k recyklaci nebo křemičitý písek, který se používá při výrobě skla, popsala Stará.

ČTĚTE DÁLE: Podivná světla na obloze? UFO nad Českem, hlásili lidé. S vysvětlením přišla hvězdárna

K drti nebo písku dodají vědci pojivo, které funguje jako lepidlo, a tzv. plastifikátor – roztok, který umožní, že se se směsí uhnětenou v kuchyňském robotu dá pracovat jako se skutečnou plastelínou. Pak materiál putuje do pece. „Během toho pečení při vysokých teplotách se uvolňuje pojivo, tvoří se plyny a vznikají póry,“ vysvětlila expertka.

Vědci dokážou zpracovat i odpadní sklo, pro které zatím není využití, třeba skleněná dvířka od starých praček. „Výsledek je tahle šedivá destička, která sice vypadá jako beton, ale je to sklo. Je porézní, takže nasákne vodu a pomalu ji uvolňuje. To se dá využít například v hydroponii, při pěstování bylinek, tzv. microgreens,“ upozornil Vlastimil Hotař. Mohla by to být i pomůcka pro kosmické zahradníky, podle představ vědců by se se na tomto materiálu daly pěstovat bylinky třeba v raketoplánu cestou na vesmírnou stanici.

Nový materiál by ale mohl najít využití třeba i jako designový prvek v interiéru, který voní – stačilo by místo vody použít parfém. „Dá se použít i jako akustická izolace nebo pro výrobu svítidel, případně jako nosič nanočástic,“ doplnil Hotař. Vědci teď hledají firmy, které by nový materiál pro své účely dokázaly využít.