Vědci volají po geoinženýrství ledovců v boji proti údajným klimatickým změnám

Není týdne, abychom nenarazili na informace o nějakých nových geoinženýrských zásazích, které jsou plánovány ve jménu odvrácení smyšlené klimatické apokalypsy.

Nicméně v zájmu prohlubování klimatické propagandy, které již věří stále méně lidí, je nutné prezentovat „vědecké metody,“ které mají  deklarovanému armageddonu údajně zabránit.

Ostatně, pokud mají „vědci“ zájem o granty a dotace, musí se podřídit aktuálně vládnoucí ideologii.

Nikoho nezajímá, že podobné zásahy mohou mít nedozírné důsledky jak na přírodu, tak třeba i na klima, které se nyní snaží klimatičtí šílenci  ovlivnit přesně podle hesla „poručíme větru, dešti.“

Vědecká komunita by podle nové vědecké bílé knihy měla urychleně pokročit ve výzkumu geoinženýrství ledovců .

Bílá kniha říká, že geoinženýrský výzkum ledových příkrovů v Arktidě a Antarktidě musí začít nyní, než lidstvo bude čelit katastrofickému vzestupu mořské hladiny, který by mohl vést k panickým rozhodnutím jej zastavit.

„Každý vědec doufá, že tento výzkum dělat nemusíme,“ říká Douglas MacAyeal, profesor geofyziky a spoluautor studie.

„Ale také víme, že pokud na to nebudeme myslet, mohli bychom promeškat příležitost pomoci světu v budoucnu.“

Bílá kniha je výsledkem dvou konferencí o geoinženýrství – cílené intervenci do globálního klimatu – na univerzitách v Chicagu a Stanfordu.

Konference byly organizovány nově vytvořenou iniciativou Climate Systems Engineering Initiative v Chicagu, která se podle tiskové zprávy „snaží porozumět výhodám, rizikům a řízení technologií, které by mohly snížit dopad nahromaděných skleníkových plynů.“ 

Vědci, kteří se účastnili konferencí, obhajovali studium dvou hlavních typů geoinženýrství. První se skládá z jakýchsi zábran, které jsou ukotveny k mořskému dnu, aby zabránily teplé vodě poddolovat ledové příkrovy.

Ne teplý vzduch, ale teplá voda je údajně největší hrozbou pro ledové příkrovy,

Druhý typ zahrnuje pokusy omezit odtok proudů tající vody stékajících z ledových příkrovů. Toho by bylo možné dosáhnout například vrtáním hluboko do ledovců, aby se voda buď odklonila z ledovcového dna a zabránila tomu, aby ledovec poškodila, nebo se pokusí ledovcové dno uměle zmrazit.

Zpráva uvádí, že oba přístupy nikdy nebyly vyzkoušeny a jejich výhody a nevýhody, včetně možného poškození životního prostředí, jsou nejasné.

Zpráva požaduje, aby jakákoli studie geoinženýrských řešení byla provedena spravedlivě a za účasti všech zemí světa. To by znamenalo „silné zapojení sociologů, humanitních vědců, ekologů, komunitních vůdců, vědeckých a technických orgánů, mezinárodních smluvních organizací a dalších relevantních zúčastněných stran ve vedení výzkumu.“

Geoinženýrství se v posledních měsících dostává do stále více titulků, a to z dobrých i špatných důvodů.

Nejprve dobrá zpráva. Tennessee bylo prvním státem USA, který zakázal geoinženýrství. To zahrnuje pokusy změnit množství slunečního záření dopadajícího na Zemi, ať už prostřednictvím fyzických bariér v horních vrstvách atmosféry, aplikováním reflexních chemikálií na oblohu nebo pomocí praktik, které mají za cíl zvýšit množství srážek v určité oblasti, jako je osévání mraků.

A teď ta špatná zpráva. Je jasné, že ve vědecké komunitě a ve vládách dochází k posunu, protože nebezpečí geoinženýrství se přehodnocují ve světle předpokládané „nevyhnutelnosti“ katastrofické změny klimatu.

Mnoho vlivných osobností je nyní přesvědčeno, že obrovská rizika geoinženýrství stojí za to přijmout, i když to jen chce získat trochu více času na ještě rozsáhlejší změny globálního systému ke snížení emisí uhlíku.

V únoru wall street Journal  publikoval podrobnou zprávu o třech probíhajících geoinženýrských projektech, které jsou prováděny po celém světě s kombinací vládního a soukromého financování.

V Austrálii vědci z Southern Cross University vypouštějí na oblohu směs solanky, aby vytvořili větší a jasnější mraky, které odrážejí více slunečního světla a snižují místní teploty. Projekt je financován australskou vládou, univerzitami a ochranářskými organizacemi.

V Izraeli Stardust Solutions testuje systém, který dokáže rozptýlit reflexní částice ve vysokých nadmořských výškách a snížit tak sluneční záření. Startup v současné době testuje systém uvnitř, ale v nadcházejících měsících přejde na venkovní testování.

A v USA oceánografický institut Woods Hole plánuje vypustit 6000 galonů louhu sodného do moře u Martha’s Vineyard. Cílem je vytvořit „uhlíkovou jímku,“ která nasává oxid uhličitý z atmosféry do moře a tam ho ukládá.

Projekt financuje vláda USA a soukromí dárci. Vypouštění chemikálie musí ještě schválit Agentura pro ochranu životního prostředí.

Ještě znepokojivější je skutečnost, že soukromé společnosti a jednotlivci experimentují s geoinženýrstvím bez vládní podpory nebo schválení.

V lednu 2023 kalifornský startup s názvem Make Sunsets přiznal, že v Mexiku vypustil testovací balóny obsahující oxid siřičitý, chemickou látku, o kterou mají geoinženýři velký zájem, protože odráží sluneční záření v atmosféře.

Ačkoli se testovací starty setkaly s hněvem ze strany vědecké komunity a mexické vlády, generální ředitel Make Sunsets Luke Eisen byl neoblomný a prohlásil, že jeho společnost brzy začne vypouštět do atmosféry ještě více síry.

Startup nabízí na svých webových stránkách systém „Cooling Credit,“ kde zákazníci mohou zaplatit 10 dolarů za gram oxidu siřičitého v nákladu balónu.