Velmi lukrativní kšeft: Německý tranďák vysoudil více než 240 000 eur v diskriminačních soudních sporech

Slovo „diskriminace“ je dnes často využíváno těmi, které systém velmi nadřazuje, zatímco většinová společnost, která se oněm menšinám neklaní až k zemi, se může stát obětí žalob ze strany těchto preferovaných jedinců.

Dnes jsou zejména v západní Evropě systémem nebývale protěžovány transky, tedy jedinci, kteří se prohlásí za jiné pohlaví (a je jedno, zda se operují nebo zůstávají tak, jak je příroda stvořila).

V případě, že dojde k diskriminačním soudům, ve kterých jsou tras jedinci žalobcem, tak žalovaný prakticky nemá žádnou šanci na výhru.

Někteří tranďáci již samozřejmě zjistili, že takové žaloby mohou být velmi lukrativním kšeftem. Jistý Němec, který tvrdí, že je žena, si už na diskriminačních žalobách vydělal dokonce takřka čtvrt milionu eur.

Poznámka: Původní zdroje píší o biologickém muži jako o ženě, takže v některých částech příspěvku to nechám tak, jak to je – politicky korektně – v originále.

Zřejmě je jazyk zvolen přesně tak, aby si tento tranďák nenašel další objekt pro žalobu, tentokrát za nesprávné použití zájmena. I za to totiž může být v Německu pěkně tučná pokuta…

Stále častěji se setkáváte se zprávami, které ve vás vzbuzují vroucí naději, že by se mohlo jednat o satiru. Tak je tomu i nyní v případě trans ženy (biologického muže) z Dortmundu, která už léta žije z peněz občanů – a v neposlední řadě ze soudních sporů často se středně velkými firmami a v každém jednotlivém případě je připravuje o několik tisíc eur.

Jak uvádí „Westfalen-Blatt“, 47letá žena, která se narodila jako chlapec, prý za posledních osm let tímto způsobem nashromáždila malé jmění, které také inkasuje bez jakýchkoli srážek ze sociálních dávek, které pobírá a navíc je osvobozena od daně.

Hovoří se o 239 soudních sporech a nejméně 240 000 eurech jako náhradě škody, podle kterých má jen v letošním roce do kapes žalobce za téměř komerční diskriminaci přitéct 25 000 eur.

Podvod je velmi jednoduchý: dlouhodobě nezaměstnaný napsal v posledních letech celkem 1 577 žádostí. Zřejmě však ne proto, aby konečně znovu našel práci, ale aby byl schopen vydělat ve velkém.

Je to proto, že jsou vždy kontaktováni pouze ti potenciální zaměstnavatelé, jejichž inzeráty na pracovní místa obsahují formální chyby, které porušují ustanovení obecného zákona o rovném zacházení (AGG).

Jako v posledním případě, kdy si trans žena vybrala jako oběť výrobce střešních stanů pro obytné vozy. Při hledání „kancelářského úředníka“ zapomněla společnost se sídlem v Güterslohu na povinné „d“ pro označení pohlaví a inzerovala potenciální nové kolegy s „mladým týmem.“

Pro žalující stranu to byl jasný případ diskriminace na základě pohlaví a věku – a ukázalo se, že měla pravdu a před pracovním soudem jí bylo přiznáno odškodné ve výši 3 750 eur.

V jiných případech jsou pro zaměstnavatele fatální formulace jako „odolný“ nebo skutečnost, že žádost o zaměstnání nebyla zároveň nahlášena úřadu práce.

Obojí může – a je – interpretováno příjemcem sociálních dávek, který je také z 50 procent těžce postižený, jako diskriminace lidí s odpovídajícími omezeními.

Mnohem horší však je, že soudy se takovými argumenty řídí téměř s vazalskou loajalitou, i když zneužívající charakter této vlny soudních sporů je zřejmý.

A co víc, soudci se už tímto hodnocením ani netají. Žalobce byl například údajně propuštěn ze soudní síně po posledním slyšení proti společnosti se sídlem v Güterslohu se sarkastickou poznámkou „Uvidíme se zítra!“

Proč ale politici a soudnictví stále nezastavili toto bizarní dění? Je to strach z malého, ale o to hlasitějšího woke davu v médiích a ve společnosti?

Protože jedna věc je jasná: Právní stát se musí bránit proti zjevnému a především záměrnému zneužívání diskriminačních zákonů. To je ze zákona trestné – zejména v souvislosti s pracovním právem a z toho vyplývající (údajnou) diskriminací, avšak pouze velmi teoreticky.

Právníci zde hovoří o tzv. „AGG hoppingu“ a mají na mysli přesně to, co tranďák ve Vestfálsku dělá už léta.

Podle rozhodnutí Spolkového soudního dvora z července 2023 „zneužívání uplatňování nároků na náhradu škody je trestné jako podvod,“ vysvětluje specializovaná právnická firma Bird & Bird na své domovské stránce.

Absurdní: Federální pracovní soud (BAG) ze všech míst bojuje proti takovým snahám a dává takovým soudním sporům s údajným podvodem takříkajíc volnou ruku.

Jednoduše řečeno to znamená, že je na zaměstnavateli, aby poskytl vhodný důkaz – což se ve většině případů pravděpodobně ukáže jako velmi obtížné nebo nemožné. Zejména ve sporech mezi zaměstnavateli a zaměstnanci se šance zaměstnavatelů na úspěch před německými soudy pravidelně blíží nule.

Že to však lze udělat i zcela jinak, ukázal regionální pracovní soud (MAS) v Hammu v prosinci 2023. Jen několik kilometrů od Dortmundu žalobu zamítli.

Tentokrát se jistý muž opakovaně ucházel o místo „sekretářky“ a obdržel (vytoužené) odmítnutí. Vrchní pracovní soud tuto hru prohlédl a mimo jiné vytkl, že žalobce nepředložil výslovně požadované doklady jako životopis, vysvědčení či motivační dopis.

Kromě toho – a to je v této souvislosti velmi důležité – soudci poukázali na to, že žalobce na sebe v minulosti upozornil mimo jiné mimořádně vysokým počtem soudních sporů o náhradu škody.

Jaký je ale rozdíl oproti současnému případu? Je to tak, žalobce v Hammu byl „normální“ muž, v Dortmundu mají porotci co do činění s trans ženou (biologickým mužem, který tvrdí, že je žena).

Každý rozsudek nad takovým člověkem v sobě skrývá obrovské sociální, politické a v neposlední řadě i ideologické rozbušky. A který soudce by se tomu chtěl vystavit s racionálním pohledem na svou budoucnost vysoce placeného státního úředníka?

V tomto případě však škodu nesou nejen stovky žalovaných firem, které to Německu už mají dost těžké, ale v konečném důsledku i daňoví poplatníci, tedy těžce pracující většinová populace, která musí lidi jako je „trans žena“ z Dortmundu podporovat svými často těžce vydělanými penězi.

Místní pracovní soudy, tj. v prvních instancích, mají svázané ruce. Ve skutečnosti nemají téměř žádné možnosti, jak takové žaloby zamítnout; Ani když je podvodný záměr za tím zřejmý každému.

A tak jediným trpkým závěrem, který zůstává, je závěr, který Sabine Meierová z Německého svazu zaměstnavatelů čerpala z tohoto případu pro „InvestmentWeek“: „V tuto chvíli máme systém, který se překlápí špatným směrem.“

V tomto bodě jí lze jen stěží odporovat, ale v každém případě dodejme, že tento systém není (až nyní) převrácený, ale již dávno se zhroutil jako domeček z karet. Naděje na zlepšení je prozatím v nedohlednu.

Namísto protiopatření politici také poskytují nové příležitosti pro expanzi takových „obchodních modelů.“

Jedním z příkladů v tomto kontextu je takzvaný „Zákon o sebeurčení“ neúspěšné vlády semaforu, který se pravděpodobně stane novou vstupní branou pro potenciální podvodníky, kteří si budou vydělávat na žalobách za diskriminaci…