Visa propaguje peněženku s ID EU jako „průlomovou změnu“ a zaměřuje se na sledování příjmů

Do konce letošního roku musí už všechny země EU vydávat digitální identitu, která bude součástí jednotné digitální identity EU. Současně se začne vydávat digitální očkovací průkaz EU a během dalších maximálně 4 let také digitální řidičský průkaz a cestovní pas.

Časem se počítá se sloučením všech digitálních dokladů do jedné digitální peněženky (ID).

Digitální identita je prezentována jako dobrovolná, nicméně přesto se budete stále častěji setkávat s tím, že vám bude vnucována. To se samozřejmě bude dít pod pláštíkem „pohodlí“ a již nyní se na tom podílí zejména různé úřady, ale i soukromé společnosti.

Ti, kteří na zřízení ID přistoupí, si mnohdy ani neuvědomí, že se tím dobrovolně vzdali svého soukromí a pomohli budoucímu zavedení digitální diktatury.

Jednou ze soukromých firem, které na zavádění digitální diktatury s EU spolupracují, je také Visa.

V době, kdy se Evropská unie připravuje na zavedení své oficiální digitální peněženky pro identitu, Marie Austenaa, vedoucí oddělení digitální identity společnosti Visa Europe, tuto iniciativu prosazuje jako zlomový bod pro finanční služby.

Ale i když se zdůrazňují údajné výhody ID, od zjednodušeného bankovnictví až po přeshraniční ověřování, spolu s optimismem se objevují i ​​vážné otázky týkající se soukromí, občanských svobod a důsledků centralizované digitální identity.

Austenaa na konferenci Money 2020 v Amsterdamu označila systém peněženky digitální identity za „průlom“ ve finančním sektoru a popsala jej jako nástroj, který by mohl výrazně zjednodušit registraci zákazníků a ověřování plateb v celé EU.

Systém by měl být do roku 2026 zaveden alespoň v jedné formě v každém členském státě a očekává se, že do roku 2027 se stane plně funkčním a povinným pro poskytovatele služeb.

Podle Austenaaové peněženka umožní uživatelům ověřit si identitu prostřednictvím digitálně uložených vládou vydaných přihlašovacích údajů, čímž se banky vyhnou nutnosti spoléhat se výhradně na své vlastní aplikace nebo systémy.

„Jednou ze vzrušujících věcí je, že existují určité povinné požadavky týkající se peněženky, která musí být použita k ověření platební transakce, je to tam napsáno, alespoň takový názor jsme zastávali,“ řekla.

„To stanoví určité povinnosti pro banky, pokud se to skutečně děje, což si myslím, že ano, do roku 2027 musíme vidět určité změny ve způsobu ověřování plateb.“

Přestože je technický příslib takového systému jasný, koncentrace osobních údajů do jednotného digitálního formátu vyvolává hluboké obavy o soukromí.

Zastánci občanských svobod varují, že jakýkoli systém, který centralizuje identifikaci, by se mohl rychle stát nástrojem sledování, pokud nebude striktně omezen rozsahem a dohledem.

Riziko zneužití, zejména pokud je přístup k Peněžence vázán na základní služby, by mohlo vytvořit strukturu, kde jsou jednotlivci fakticky povinni se systému účastnit, aby mohli fungovat v každodenním životě (podobný systém si již EU vyzkoušela u Covid pasu, který je vzorem pro ID).

Významným problémem je také potenciál pro rozšíření funkcí, kdy se systém zavedený pro jeden účel rozšiřuje do dalších bez dostatečné transparentnosti nebo souhlasu.

Ačkoli Austenaaová poukázala na budoucí možnosti, jako je ověřování příjmů nebo údajů IBAN, každý nový případ použití zvyšuje složitost a zvyšuje vystavení citlivým osobním údajům.

Bez smysluplných ochranných opatření je pro uživatele obtížné kontrolovat, jak je jejich identita sdílena nebo znovu používána.

Ačkoli Austenaa koncipovala Peněženku jako způsob, jak oddělit správu identit od bank, a tím umožnit důvěryhodným třetím stranám provádět ověřování, i to vyvolává otázky, kdo tyto subjekty budou a jakému dohledu budou čelit.

Design tohoto systému by mohl také usnadnit soukromým společnostem nebo státním agenturám sledování nebo profilování jednotlivců napříč platformami a službami.

„Rok 2027 je jako zítřek, pokud pracujete v bance,“ řekla Austenaa a vyjádřila obavy ohledně toho, jak rychle se instituce dokážou přizpůsobit.

Zmínila úspěšnou implementaci plateb v reálném čase pomocí Peněženky, ale připustila, že technická integrace se systémy, jako jsou servery pro kontrolu přístupu, zůstávají výzvou.

„Měli jsme štěstí, že jsme měli banku se super flexibilním týmem kolem ACS,“ řekla.

Její obavy se netýkají jen připravenosti, ale také toho, že banky mohou strávit více času debatami o adekvátnosti systému, než aby využily to, co vidí jako příležitost.

Pro zastánce soukromí je však právě toto zvažování nezbytné.

V sázce není jen efektivita nebo pohodlí, ale také zajištění toho, aby systémy identity respektovaly individuální autonomii, minimalizovaly sběr dat a vyhýbaly se vytváření nových forem digitální závislosti nebo vyloučení.