Vítězství pro filipínské farmáře: Nejvyšší soud zastavuje geneticky modifikovanou rýži

Zatímco  Evropská komise nedávno přišla s návrhem na povolení GMO i na území EU pro lidskou spotřebu, v jiných zemích se bojuje za jejich zákaz. Nedávno jste si zde mohli přečíst o podobných snahách v Mexiku, nyní přichází velmi optimistická zpráva z Filipín.

Tamní rozsudek by se totiž mohl stát jakýmsi globálním precedentem, na jehož základě by mohly být podávány žaloby v dalších zemích, kde se GMO tlačí i přesto, že zatím nebyly předloženy žádné důkazy o tom, že nemají negativní vliv na zdraví.

19. dubna 2024 vydal Nejvyšší soud Filipín příkaz k zastavení komerčního množení geneticky modifikované zlaté rýže a geneticky modifikovaného lilku v zemi.

Podle organizace Stop Golden Rice Network je rozhodnutí soudu vítězstvím pro zemědělce a spotřebitele na celém světě, protože jde nad rámec zlaté rýže a insekticidního lilku a jakékoli aplikace pro použití v uzavřeném systému, polní pokusy, přímé použití jako potravina nebo krmivo, popř. zpracování, komerční množení a dovoz GMO.

Soud uznal, že vládní úřady a další zastánci geneticky modifikované zlaté rýže a lilku „neposkytli důkazy o bezpečnosti a souladu se všemi zákonnými požadavky.“ 

Příkaz zůstane v platnosti na dobu neurčitou, dokud zastánci GMO neprovedou všechny požadované kroky a neposkytnou konkrétní důkazy, že tyto GMO jsou ve skutečnosti bezpečné. Ovšem na podobné důkazy už nějakou dobu čekají právě v Mexiku – a zatím marně.

Stop Golden Rice, síť farmářů, spotřebitelů a organizací, zdůrazňuje potřebu bojovat proti hladu a podvýživě zajištěním kontroly drobných zemědělců nad zdroji, jako jsou semena, vhodné technologie, voda a půda.

Skupina kampaně říká:

„Věříme, že GM plodiny jsou poháněny především globálními monopolními kapitalisty v potravinářství a zemědělství… Již existují nezvratné důkazy o selhání GM plodin a o tom, jak vedou k dalšímu zadlužení, neúrodě, hladovění a ztrátám, které nepřispívají k biologické rozmanitosti.“

Rozhodnutí soudu ukazuje, že proti moci korporací se mohou prosadit i obyčejní lidé.

Příběh „Zlaté rýže“

Nedostatek vitaminu A je problémem v mnoha chudých zemích na globálním jihu a vystavuje miliony lidí vysokému riziku infekcí, nemocí a dalších onemocnění, jako je slepota.

Zemědělský průmysl již dlouho tvrdí, že zlatá rýže je praktický způsob, jak poskytnout chudým farmářům v odlehlých oblastech úrodu pro obživu, která přináší tolik potřebný vitamín A do místní stravy.

Lobbisté tvrdí, že Zlatá rýže, vyvinutá s finanční podporou Rockefellerovy nadace, by mohla pomoci zachránit životy asi 670 000 dětí, které ročně zemřou na nedostatek vitaminu A, a dalším 350 000, které oslepnou.

Taková tvrzení se však zakládají spíše na spekulacích než na realitě a v průběhu let neztrácejí advokátní skupiny za Golden Rice čas útokem na každého, kdo je zpochybňuje.

Britský ministr pro životní prostředí v roce 2013 nyní zneuctěný Owen Paterson tvrdil, že odpůrci genetického inženýrství vrhají temný stín na snahy nakrmit svět. Vyzval k rychlému zavedení rýže obohacené vitamínem A, aby se zabránilo příčině až třetiny dětských úmrtí na světě. Tvrdil:

„Je nechutné, že malým dětem je dovoleno oslepnout a zemřít jen proto, že pár lidem tato technologie vadí. To je pro mě opravdu velmi důležité. Myslím, že to, co dělají, je naprosto odporné.“

Nick Cohen z The Observer se obrátil na Twitter, aby tweetoval svou podporu:

„Neexistuje lepší příklad nevědomého západního privilegia způsobujícího zbytečnou bídu než kampaň proti geneticky modifikované zlaté rýži.“

Výzkumníci se stále snažili vyvinout odrůdy obohacené beta-karotenem, které by byly stejně výnosné jako odrůdy bez GMO, které již farmáři pěstovali. Bylo otázkou, zda se betakaroten obsažený ve Zlaté rýži vůbec dokáže přeměnit na vitamín A v těle těžce podvyživených dětí.

Také se málo zkoumalo, jak dobře se beta-karoten ve zlaté rýži zachovává během dlouhodobého skladování mezi obdobími sklizně nebo při vaření pomocí tradičních metod běžných v odlehlých venkovských oblastech.

Mezitím Glenn Stone poznamenal, že Filipínám se podařilo snížit výskyt nedostatku vitaminu A pomocí metod bez GMO, zatímco vývoj zlaté rýže postupuje pomalu.

Komu tedy nátlak na Zlatou rýži skutečně sloužil?

V roce 2011 Marcia Ishii-Eiteman, vedoucí vědec se zkušenostmi v ekologii hmyzu a hubení škůdců, odpověděl na tuto otázku:

„Nátlak na Zlatou rýži posloužil zejména elitní takzvané humanitární radě, ve které zasedá Syngenta – spolu s tvůrci Zlaté rýže, Rockefellerovou nadací, USAID a odborníky na vztahy s veřejností a marketing, mezi hrstkou dalších.

Ani jeden farmář, ani domorodé obyvatelstvo, dokonce ani ekolog nebo sociolog, který by dokázal posoudit obrovské politické, sociální a ekologické důsledky tohoto masivního experimentu. A vedoucím projektu IRRI „Golden Rice“ není nikdo jiný než Gerald Barry, bývalý ředitel výzkumu společnosti Monsanto.“

Sarojeni V Rengam, výkonný ředitel Asijsko-pacifické sítě pesticidů, vyzval dárce a zúčastněné vědce, aby se probudili a udělali správnou věc:

„Zlatá rýže je ve skutečnosti ‚trojský kůň‘, PR trik od agrobyznysových korporací s cílem zvýšit akceptaci geneticky modifikovaných plodin a potravin… Peníze a úsilí by bylo lépe vynaložit na obnovu přirozené a zemědělské biologické rozmanitosti než na  propagaci monokultury a geneticky modifikované potravinářské plodiny.“

Renomovaný akademik Walden Bello poznamenává, že komplex politik, který v posledních desetiletích přivedl Filipíny do ekonomické bažiny, je způsoben „strukturálním přizpůsobením,“ které zahrnuje restrukturalizaci zemědělství a exportně orientované výroby.

A touto restrukturalizací zemědělské ekonomiky se zabývá Claire Robinson z GMWatch, která poukazuje na to, že listová zelenina se kdysi pěstovala jak na dvorcích, tak v rýžových polích na březích mezi zatopenými příkopy, kde rostla rýže.

V příkopech se také nacházely ryby, které se živily škůdci. Lidé tak měli přístup k rýži, zelené listové zelenině a rybám – vyvážené stravě, která jim poskytla zdravou směs živin, včetně spousty beta-karotenu.

Ale původní plodiny a zemědělské systémy byly nahrazeny monokulturami, které se spoléhají na chemické vstupy. Zelená listová zelenina byla zabita pesticidy, byla zavedena chemická hnojiva a ryby nemohly žít v chemicky kontaminované vodě.

Navíc omezený přístup k půdě zanechal mnoho lidí bez dvorků plných listové zeleniny.

Slepota v rozvojovém světě mohla být vymýcena už před lety, kdyby jen peníze, výzkum a reklama nalité do Zlaté rýže za posledních 20 let šly na osvědčené metody boje s nedostatkem vitamínu A.

Ale místo hledání skutečných řešení se používají geneticky modifikované produkty, které se snaží debatu zastavit.

Technologie a vývoj

Pokud nás dosavadní diskuse něčemu učí, pak to, že technologie není neutrální. Je vyvíjena a propagována lidmi, kteří chtějí upevnit svou kontrolu nad sektorem a finančně těžit z jeho zavedení.

Až příliš často politici, společnosti a média kladou rovnítko mezi nové technologie a „pokrok“. A ti, kdo je zpochybňují, jako v případě GMO, se nazývají odpůrci vědeckého pokroku, aby se zabránilo řádné debatě o sociálních, ekonomických a etických aspektech zavádění konkrétní technologie.

V nedávném článku na webových stránkách Winter Oak Paul Cudenec vysvětluje, že tento „vývoj“:

„…je ničení přírody, která je nyní vnímána jako pouhý zdroj rozvoje nebo jako prázdný, nerozvinutý prostor, ve kterém by se rozvoj mohl, měl a nakonec musí odehrávat.

Je to zničení přirozených lidských společenství, jejichž soběstačnost stojí v cestě pokroku ve vývoji, a autentické lidské kultury a tradičních hodnot, které jsou neslučitelné s dogmatem a pravidly rozvoje.“

Cudenec tvrdí, že ti, kdo stojí za „rozvojem,“ ničí vše, co má skutečnou hodnotu v našem přirozeném světě a lidských společnostech v honbě za osobním bohatstvím a mocí. Navíc tento zločin skryli za veškerou pozitivně znějící rétoriku spojenou s rozvojem na všech úrovních.

Nikde to není patrnější než v Indii.

Světová banka, Světová obchodní organizace, globální agrobyznys a finanční kapitál pracují na socializaci indického zemědělského sektoru.

Tato politika a proces „strukturálního přizpůsobení“ zahrnuje nahrazení současného systému produkce potravin smluvním zemědělstvím a průmyslovým modelem zemědělství a maloobchodu s potravinami, který slouží výše uvedeným zájmům.

Plán vyzývá k vysídlení rolnictva, vytvoření trhu s půdou a sloučení držení půdy do větších držav, které jsou vhodnější pro mezinárodní investory do půdy a exportně orientované průmyslové zemědělství.

Požaduje se, aby Indie obětovala své farmáře a vlastní potravinovou bezpečnost ve prospěch hrstky miliardářů. To vše se vydává za „vývoj.“

Jde o to, aby stát podporoval obohacování bohaté elity a privilegoval konkrétní model sociálního a ekonomického rozvoje založený na rozrůstání, centralizované moci a závislosti na globálních financích, korporacích, trzích a dodavatelských řetězcích.

To vše je legitimizováno pod rouškou inovace, technického pokroku a „vývoje.“

Lidstvo se ale může vydat i jinými cestami. Antropolog Felix Padel a výzkumnice Malvika Gupta poskytují některé poznatky (na základě jejich práce s indickými komunitami Adivasi) o tom, jak by mohla vypadat řešení nebo alternativy k „vývoji“:

„Demokracie jako politika konsensu namísto západního modelu liberální demokracie, který v zákulisí udržuje rozdělení a korupci; výměnná práce namísto bezohledné, životu nebezpečné logiky „trhu“; právo jako usmíření spíše než rozsudky, které závisí na přemrštěných soudních poplatcích a rozdělují lidi na vítěze a poražené… a učení jako něco, co je třeba sdílet a ne o to bojovat.“

Jsme však svědky toho, že se navrhuje více „rozvoje“: větší exodus a vysídlení venkova, více těžby, přístavů a ​​dalších velkých infrastrukturních projektů a další upevňování firemních zájmů a jejich projektů.

Ačkoli mnozí mají jinou vizi budoucnosti, vlastní zájmy a konzumerismus, podepřený neoliberálními ekonomickými dogmaty, svádí masy k přijetí dominantní „rozvojové“ agendy.

Nezbytnou součástí této agendy je podnikové průmyslové zemědělství.

Model, který převládal v západních zemích před půl stoletím a jehož výsledkem byly potraviny chudé na živiny, omezená strava, masivní používání agrochemikálií, potraviny kontaminované hormony, steroidy, antibiotiky a širokou škálou chemických přísad, zánik mnoha malých farmářů, rostoucí počet nemocí, degradovaná půda a kontaminované a vyčerpané zásoby vody.

Zavádění GMO představuje další upevnění dominantní „rozvojové“ agendy.

Rozhodnutí Nejvyššího soudu Filipín obvinilo z klíčových selhání vládní agentury a ty, kteří stojí za agendou Zlaté rýže. To je důležité pro Indii, jejíž nejvyšší soud brzy rozhodne, zda povolí komerční pěstování geneticky modifikované hořčice. Jednalo by se o první geneticky modifikovanou potravinářskou plodinu v Indii (s mnoha dalšími plánovanými).

Bude se Nejvyšší soud Indie řídit rozumem a zastaví pěstování geneticky modifikované hořčice na základě toho, že v indickém zemědělství nejsou potřeba GMO, a že podvody a nesprávné regulační postupy, které jsou s tímto problémem po mnoho let spojovány, jsou zdokumentovány? ?

To se teprve uvidí.

Na závěr připomínám, že stejný problém nyní řešíme i v Evropě. EU prosazuje GMO – a nezdá se, že by to většině politiků vadilo.

Lze očekávat, že vyvlastněné farmy, například v Holandsku, ale i jinde v Evropě, nakonec poslouží k pěstování GM plodin některým gigantům – třeba ve vlastnictví Billa Gatese nebo firmy Bayer, která je nástupcem Monsanta.