Vylézt po 38 letech z vězení? Vocásek bude zranitelný, pomoct mu může nízké IQ, říká psycholog

Jak velký psychický náraz čeká na člověka, který vyjde poprvé od roku 1988 na svobodu?
Je to určitě mimořádná změna s velkými nároky na adaptaci. Nepochybně to bude i velká výzva pro všechny zapojené odborníky, kteří se budou snažit tuto zásadní změnu usnadnit. Nemáme v našem českém prostředí příliš srovnatelných případů, pro mnoho expertů se tedy jedná o výjimečnou profesní zkušenost. Zároveň půjde o zvýšené nároky také v rámci rodiny a ostatních lidí v okolí.

Na čem závisí úspěšnost Vocáskovy resocializace?
Na to není snadné jednoznačně a krátce odpovědět. Ve hře je mnoho faktorů.

 ČTĚTE TAKÉ: Propuštění Vocáska z vězení? Je nebezpečný. Dá si dvě piva a může vraždit znova, varuje Štoček

Třeba?
Některé jsou na straně dotčeného jedince, kde hrají roli jeho osobnostní charakteristiky, schopnost se učit ze zkušenosti, konkrétní osobní historie. Velmi důležité jsou i sociální dovednosti, schopnost navazovat a udržovat pozitivní vztahy s druhými lidmi. Další faktory souvisí s prostředím a okolím, které jedince obklopuje a také s dostupností a kvalitou psychosociální pomoci, včetně resocializačních programů. Ve vztahu k resocializaci můžeme vždy zvažovat různé rizikové a protektivní faktory na straně jedince i jeho okolí. 

Jaké faktory?
Jde například o to, jak silnou má vůli, jak se dovede ovládat a čelit destabilizátorům, jako je alkohol a další návykové látky. Roli hraje vliv kriminální subkultury, odolnost jedince vůči stresu, schopnost flexibility, tedy jak se dovedeme přizpůsobovat měnícím se podmínkám, nebo i úroveň impulzivity a schopnost ovládat vlastní agresivitu. Důležitá je také úroveň empatie i náhled na vlastní předchozí trestnou činnost. Důležitou otázkou je, jaké si daný člověk osvojil strategie pro zvládání stresu nebo to, zda má možnost a schopnost říci si o pomoc druhým, když to potřebuje.

Řeší se i nakupování a vaření

Pokud Vocásek opravdu zamíří na svobodu, nejdřív bude půl roku na život venku připravován v tzv. probačním domě. Jak si to mám představit?
V Česku funguje probační dům v Písku. Jde o zařízení, které provozuje Probační a mediační služba, slouží osobám, které se vrací z výkonu trestu odnětí svobody a potřebují podporu při návratu do běžného života. Je to tedy vlastně pobytový resocializační program. U lidí, kteří jsou propouštěni podmínečně, může soud nařídit resocializaci v probačním domě a dále také probační dohled. Probace je vlastně určitá zkouška na svobodě pod dohledem, kdy člověk zůstává na svobodě, ale musí dodržovat pravidla a spolupracovat s Probační a mediační službou.

Jak se psychologové a terapeuti připravují na práci s člověkem, který strávil téměř celý život za mřížemi? Co všechno si o něm musí nastudovat?
Znalost předchozí osobní historie klienta je v přípravě psychologů a terapeutů důležitá vždy. Zde nehraje roli jen kriminální historie a průběh výkonu trestu, ale také vývoj zdravotního stavu, osobní, rodinná a sociální anamnéza, či zjištěné zdroje, schopnosti a dovednosti. Důležitá je vstupní diagnostika, aby takového jedince lépe poznali a mohli vytvořit terapeutický plán na míru.

Cílem pak může být rozvíjet ty stránky, které podporují zdravé začlenění do společnosti, a korigovat rizikové oblasti. V adaptaci hrají důležitou roli také sociální pracovníci. Mělo by se jednat o dobrou mezioborovou spolupráci. Dílčími cíli může být vytváření a udržování mezilidských vztahů na svobodě, zvládání emoční zátěže, ale i zvládání každodenních praktických činností, jako je nakupování, vaření, komunikace s úřady, odpovědnosti související s bydlením, samostatným hospodařením s penězi apod.

Mimořádnou výzvou může být oblast práce a zaměstnání. Předpokládám, že zde bude potřeba intenzivní psychosociální podpory, dohled probačního úředníka, pochopení a podpora ze strany sociálního okolí. Otázkou je také dostupnost podpory ze strany rodiny či blízkých. Roli může sehrát i duchovní podpora v otázce hledání životního smyslu a uplatnění se ve společnosti.   

Jak se zase naučit věřit druhým

Může se vůbec stát, že by člověka 38 let ve vězení výrazně osobnostně nezměnilo?
Takový člověk se osobnostně formoval od mladých let po většinu svého života v prostředí výkonu trestu odnětí svobody. Takže je jasné, že tato životní zkušenost a realita měla na vývoj jeho osobnosti zásadní vliv. V tomto prostředí jsou limitovány podněty okolního světa, možnosti poznávání, běžné potřeby i možnosti přirozeného rozvoje sociálních vztahů. Lidé dlouhodobě vyrůstající v pobytových zařízeních jsou specificky zranitelní v běžném světě.

Ve vězení si člověk pořád hlídá záda, nedůvěřuje ostatním. Může se člověk po 38 letech podobných zvyků vůbec zbavit?
Otázka důvěry ve druhé je pro adaptaci na život venku zásadní, stejně jako schopnost převzít odpovědnost za vlastní život. Změna návyků zde může být spíše dlouhodobým procesem. 

Celých 38 let jen posloucháte rozkazy. Najednou si můžete dělat téměř co chcete.
Ano, o to větší je zde imperativ na spolupráci s odborníky a dohled probačních úředníků. Přechod do svobody by měl být procesem do určité míry plánovaným, regulovaným a postupným.

Z filmu Vykoupení z věznice Shawshank známe scény, kdy si dlouhodobě odsouzení vlastně už návrat na svobodu ani nepřáli. Byli (řečeno se scénářem) „institucionalizováni“. Jde o uměleckou licenci, nebo to tak opravdu funguje?
S tímto fenoménem se můžeme setkat také například u dlouhodobě zadržovaných rukojmích nebo u mnoha občanů vyrůstajících v diktaturách. Ano, myslím, že platit to může také u některých lidí v dlouhodobém výkonu trestu.

Může se vrah polepšit? Doufám

Co byste doporučil člověku, který jde po 38 letech na svobodu? Napadá mě: Udělat si třeba co nejrychleji nějaký denní řád, sled rituálů, aby se jedinec v té bezbřehosti možností neutopil?
Souhlasím, že plán a pravidelnost mohou pomoci, ale také zácvik a trénink v nových činnostech, hledání nového životního smyslu, sportovní aktivity, nějaký způsob zaměstnání a seberozvoje. Důležitá bude vůle a otevřenost ke spolupráci s odborníky, kteří by jej doprovázeli.

Jedna věc jsou technické novinky typu placení kartou, internetu, chytrých telefonů, nezměnila se ale od roku 1988 výrazně i mentalita lidí? Nejsme úplně jiní, než jsme byli rok před sametovou revolucí?
To je spíš filozofická otázka. Myslím, že lidská podstata zůstává stejná. Většina z nás touží po základních potřebách, po přijetí, uznání a respektu ze strany okolí, po blízkých vztazích, po bezpečí. Svět se během několika desetiletí samozřejmě mění, my se změnám přizpůsobujeme; někdo snáze, někdo s obtížemi… Hodnoty lidí se také v čase posouvají. Nové technologie a sociální změny život změnily. Ale ani ve věznici nezůstává člověk izolován od společenských změn a trendů. 

Vocáskovi změřili nízké IQ 77. Může to být pro jeho návrat do nepoznaného světa podstatný handicap?
Nevíme, zda to uvedené číslo odráželo jeho skutečné předpoklady. Nicméně platí, že nižší intelekt může být v něčem nevýhodou, v některých věcech však může být i protektivním faktorem, který jedince chrání před vlivem komplikovaných stresorů.

Vocásek zažil věc, kterou jinak známe skoro jen z románů: byl odsouzen k trestu smrti, posléze ho však omilostnili, dostal „jen“ doživotí. Co s lidským nitrem udělají tak zásadní momenty?
Pravděpodobně zde neexistuje žádná univerzální odpověď. Traumatizující okolnosti mohou jednoho poškodit, jiného zocelit. Někomu utlumit emoce, jiného podnítit k osobnímu rozvoji. 

Soudní znalci tvrdili, že Vocásek trpí polymorfní psychopatií s hysterickými rysy. Dá se taková věc léčit?
To je již historická terminologie, pravděpodobně bychom dnes mluvili o poruše osobnosti určitého typu. Ze zkušenosti víme, že porucha osobnosti je dosti odolná vůči léčbě, zásadní změna se většinou neodehraje, ale určité změny v chování lze nácvikem docílit.

Věříte jako odborník na lidské nitro, že se dvojnásobný vrah může polepšit?
Spíše v to doufám. Přál bych to jemu i společnosti.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Sexuálně zneužíval děti v Předlicích: Po roce už je na svobodě, podle soudkyně není nebezpečný