Z kovbojských klobouků do maskáčů: Výstava v Doudlebách připomíná zlatou éru trampingu

Tramping, fenomén, který v českých zemích zakořenil po první světové válce, je dnes už téměř na ústupu. Na rozdíl od skautů nebyli trampové svázáni pevnými pravidly, svoboda a volnost byly pro ně nadevše. Na zámku v Doudlebách nad Orlicí se dnes nachází rozsáhlá sbírka, která připomíná různé podoby tohoto hnutí, a to jak jeho indiánské, tak kovbojské kořeny.

„Byly to kovbojské klobouky nazývané stetsony, vojenské oblečení, manšestráky – texasky ani džíny tehdy neexistovaly. Pink tramping slavil už sto let a dnešní generace je možná poslední, která ho provozuje,“ říká správce a majitel zámku Petr Dujka.

Tramping bývá považován za předchůdce dnešního táboření a vandrování. Vznikl roku 1918. Lidé vyráželi do přírody jen s nejnutnější výbavou, přespávali v lesích, stavěli si osady a boudy. Mnozí trampové se během druhé světové války zapojili do odboje, což pro ně často znamenalo perzekuci nebo smrt.

Petr Dujka vzpomíná, jak se k trampingu dostal: „Bylo mi třináct nebo čtrnáct, když nás na školním výletě vedoucí opustil i s penězi. Rozhodli jsme se, že to zvládneme bez rodičů. Nakonec nás našli lidé z nedaleké vesnice a postarali se o nás, ale tramping mě tehdy chytil napořád.“

Výbava trampů se tehdy výrazně lišila od té dnešní. Neexistovaly nepromokavé materiály, spacáky byly vzácností a většina vybavení pocházela z armádních přebytků. K přespání stačila celtovina, brašna pod hlavu a samozřejmě kytara. Vznikaly také originální hudební nástroje – třeba banjo vyrobené z mléčné konve a dětského bubínku, nebo dokonce z konzervy pečenáčů.

„Vzniklo mnoho trampských písní, ale většinou se šířily ústně, z osady do osady. Autoři jsou dnes často neznámí,“ dodává Dujka. Mezi vystavenými exponáty nechybí kytara věnovaná Láďou Kerndlem alias Hengelsem.

Dnes už pravověrného trampa v přírodě potkáte jen výjimečně. Poznáte ho podle kovbojského klobouku nebo maskáčů, těžkého batohu s krosnou, bandasky na vodu a nože u pasu. Často má přes rameno kytaru – symbol táborových ohňů a písní, které se po generace předávaly jen ústně. I když trampové mizí, jejich duch volnosti a přátelství zůstává a v Doudlebách nad Orlicí našel důstojný domov.

Ale pozor! Výstava však není jen o trampingu. V opravené historické sýpce jsou k vidění také sbírky nářadí a předmětů z každodenního života na venkově, včetně historických mandlů, včelařského vybavení a zemědělských strojů. Nechybí ani bohatá mineralogická a entomologická sbírka – návštěvníci si mohou prohlédnout škorpiony z různých koutů světa, vzácné motýly nebo více než půlmetrové geody poseté ametysty z Jižní Ameriky.

„O některé exponáty, zejména ty přírodovědné, se musíme pečlivě starat – hmyz a preparáty stárnou, kameny vydrží staletí. Většinu sbírek jsem získal z celého Česka, někdy i díky školám, které mi darovaly své staré kabinetní exponáty,“ vysvětluje Dujka.

Výstava v Doudlebách tak nabízí nejen nostalgickou cestu k ohňům, písním a svobodě trampů, ale i fascinující pohled do světa přírody a venkovské historie. Ať už vás přiláká banjo z konzervy nebo ametystová geoda, návštěva zámku rozhodně stojí za to.