„Občas mě fascinují názory, které říkají, že to mají odsouzení jako hotelu, že se tam mají skvěle,“ prozradila režisérka dokumentu, která by prý rozhodně nechtěla být v kůži vězňů. Za mřížemi by dle svých slov trpěla. Nejvíc by jí vadila ztráta svobody. „Do té doby samostatný a soběstačný člověk je, jakmile se z něj stane odsouzený, trochu […]
Menej ako 1 min. min.
„Občas mě fascinují názory, které říkají, že to mají odsouzení jako hotelu, že se tam mají skvěle,“ prozradila režisérka dokumentu, která by prý rozhodně nechtěla být v kůži vězňů. Za mřížemi by dle svých slov trpěla. Nejvíc by jí vadila ztráta svobody. „Do té doby samostatný a soběstačný člověk je, jakmile se z něj stane odsouzený, trochu níž. Musí poslouchat, dodržovat režim, jíst jídlo z takzvaného červeného tabletu a tak dále,“ doplnila Eretová.
ČTĚTE TAKÉ: Dražší benzín, uhlí i domy? Vláda projedná „český Green Deal“, Síkela obavy z růstu cen odmítá
Červený tablet je tác s vylisovanými mističkami a chuťově podle režisérky vězeňská jídla za mnoho nestojí. „Nebylo to úplně odporné, ale že bych to potřebovala jíst třikrát denně několik let, to tedy taky ne,“ uvedla s tím, že pro normálního člověka určitě není jednoduché být za mřížemi.
Spousta věcí je za mřížemi „pro civila z vnějšku“ šokující. Fascinovala ji vynalézavost, se kterou odsouzení pašovali do prostor věznice telefony nebo drogy. „Lidské tělo je nejčastějším dopravním prostředkem,“ smála se Eretová.
Sama však byla svědkem i mnohem překvapivějších situací. „Viděla jsem na záběrech z kamer, jak jde babička za vnoučkem na návštěvu do věznice. Drogy přinesla v podprsence,“ dodala.
Odhalit pašování drog a jiných nedovolených věcí je úkolem vězeňské služby. Zaměstnanci a příslušníci slouží i dvanáctihodinové směny, často ještě s přesčasy, a navíc v poměrně depresivním prostředí.
Tímto pracovním nasazením trpí i jejich soukromý život. „Všichni, se kterými jsme natáčeli, mají v rodině velkou podporu a nějak to zvládají,“ podotkla Eretová. Všechny podle ní spojuje, že jsou srdcaři. „Když to člověk dělá dlouho, tak to ani jinak nejde, než to dělat srdcem,“ řekla.
V Česku je celkem 35 věznic. Nová dokumentární série vznikala v sedmi z nich – v Plzni na Borech, ve Valdicích, na Pankráci, v Kynšperku nad Ohří, Kuřimi nebo v takzvané otevřené věznici Jiřice. „Otevřená znamená, že je přístup k odsouzeným otevřený – je jich tam málo, pracují, mají zvířata, o která se musí starat, psy na výchovu, ze kterých budou psi asistenční,“ vysvětlila režisérka. Do unikátního projektu se zapojilo devět příslušníků a zaměstnanců Vězeňské služby.
Ve službě: Za mřížemi sledujte už nyní na prima+. Každý týden přibyde jedna epizoda.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Dva mrtví po střelbě na Sokolovsku: Policie nalezla těla na pozemcích u rodinných domů
