Začal pištět a já mu uštědřil facku, vzpomíná Viewegh na napadení kritika. Byl za násilníka

Pečovatelka poskytne sexuální službu starému muži v domově důchodců, což odstartuje velkou kauzu. Přesně o tom je první příběh z knihy Obyčejná laskavost, Neobyčejná nestoudnost od Michala Viewegha.

ČTĚTE TAKÉ: Válku se snaží vytěsnit, nelze denně plakat, říká Viewegh o partnerce z Ukrajiny. Bude svatba?

Hned na začátku vyprávění se ale čtenáři dozvědí, že tento čin nakonec ocení prezident Petr Pavel.

„Státní vyznamenání dostane žena, kterou polovina národa považuje za lepší ku*vu. Jak je tam přímo takhle explicitně řečeno. Takže je to kontroverzní ocenění, a pokud by se tak stalo, bylo by to odvážné gesto pana prezidenta. A já tam naznačuju, že mu to našeptala jeho manželka,“ prozrazuje spisovatel.

Viewegh zatím netuší, zda už se prezident Pavel dozvěděl, že figuruje v jeho nové knize. „Nemám takové styky s Hradem, aby mě informovaly, co pan prezident čte,“ říká s pousmáním.

A co sám uznávaný spisovatel a vyznamenání? „Pokud by to mělo tento návodný efekt, tak proč ne?“ tvrdí.

Příběhem Obyčejná laskavost chce Viewegh více připomenout poněkud tabuizované téma, i když už se o něm mluví častěji než v minulosti.

Osočení z nevěry

„Ona poskytne erotickou službu seniorovi. Je to věc, o které se debatuje veřejně, na internetu. Je celá řada osvícených domovů pro seniory, v Čechách i ve světě, kde už tuto službu poskytují. Dokonce si na to lze vzít nějakou dotaci,“ upozorňuje Viewegh. „Protože to je filosofie, která připouští – podle mě správně –, že i staří lidé mají právo na sex a že je to základní lidská potřeba. A upírat to staříčkům a stařenkám je vlastně nehumánní.“

Hlavní postava příběhu je zmítána bulvární kauzou, což sám spisovatel zažil už mnohokrát. Nejhůř prý snášel osočování z podvádění těhotné manželky.

„Kdysi jsem se soudil s bulvárem na základě úplně absurdní kauzy, kdy mě obvinili, že mám vztah se studentkou tvůrčího psaní. V bulvárních plátcích vycházely titulky typu: Ukázal mi své velké ořezávátko… To je kreativita bulvárních redaktorů,“ podivuje se Viewegh. „Každopádně moje manželka byla tehdy těhotná a mně volali rozhořčení příbuzní, jak se můžu producírovat s milenkou, když mám doma těhotnou manželku. Byly to tehdy tak očividné lži, že jsem se naštval a dotyčný bulvár zažaloval. A ten spor jsem po nějakých peripetiích vyhrál.“

Facka kritikovi

Velmi propíraným incidentem se stalo také Vieweghovo napadení kritika, jemuž uštědřil „výchovný políček“ na pražském Staroměstském náměstí. Došlo k tomu 30. listopadu 2000.

„Dnes už to vnímám jako legrační historku… Tehdy jsem ale kritiku Jaromíra Slomka – tak zní to inkriminované jméno – nebral jako obyčejnou literární kritiku, ale jako osobní útok na mou osobu. Šlo o nějakou sbírku fejetonů, které byly na řekněme deset nejrůznějších témat. Politika, manželství, rodina, ekologie, sex… Ale Jaromír si vybral jenom ten sex a napsal recenzi, která čtenáři podsouvala, že celá moje sbírka padesáti fejetonů je o… A teď cituji ten titulek: Jak se Viewegh jednou vzrušil a podruhé nevzrušil. Že jsem v těch fejetonech beletrizoval svůj pochybný sexuální život,“ vzpomíná autor desítek knih. „A to mi přišlo jako fakt sviňárna. Jako čítanková podpásovka a demagogie, protože takhle to prostě nebylo. Psal jsem tam o deseti jiných tématech, o kterých on se vůbec nezmiňoval. A proto mi přišlo, že tím, jak překročil hranice žánru kritiky, si zaslouží dostat přes držku. Jeden chlap zkrátka urazil druhého chlapa. A tak jsem k tomu přistupoval. Dneska už bych nad tím nehnul brvou, protože podobných urážek už jsem vyslechl…“

Samotná potyčka prý proběhla celkem komicky. „Dopadlo to jak v Monty Pythonu. Taková tragikomická scénka. Na Staroměstské radnici měli nějaké vyhlašování cen. A když vycházel, tak jsem na něj čekal s tím, že ho udeřím. Ale měl jsem v ruce poměrně těžkou aktovku, kterou jsem si musel přehodit z jedné ruky do druhé… On začal pištět, to mě tedy zaskočilo,“ vzpomíná Viewegh. „Začali se tam sbíhat lidi. Na nic z toho jsem nebyl připravený. Uštědřil jsem mu jakousi facku, záhlavec, cosi takového. A tím veškerá moje pomsta skončila. Pak se o tom neustále mluvilo, byl jsem za násilníka české literatury,“ vzpomíná Viewegh.