Záhy po oznámení britské vlády, že převede azylová řízení do Rwandy, prchají migranti do Irska a dalších zemí EU

Nedávno padlo konečné rozhodnutí, že žadatelé o azyl, kteří budou mít zájem pobývat ve Velké Británii, budou na dobu, než bude azyl vyřízen, deportováni do Rwandy, kde proběhne celé azylové řízení.

Britská vláda již před časem k těmto účelům zakoupila ve Rwandě množství nemovitostí a nechala postavit i byty (část z nich ovšem obsadili sami Rwanďané) s očekáváním, že se brzy tyto plány uskuteční.

Ovšem plánované deportace blokovaly různé neziskovky, které podávaly žaloby a zasáhl i ESLP. Nyní se však zdá, že deportacím nic nebrání. Toto rozhodnutí má však více či méně očekávaný efekt: žadatelé o azyl prchají zejména do Irska, ale i do dalších zemí EU, kde mají jistotu, že se žádné deportace do Rwandy nemusí obávat.

To by samozřejmě byla podle Bruselu, který mnohdy nedovoluje ani deportace do domovských zemí, diskriminace.

Země EU tak mohou s příchodem teplejšího počasí očekávat nejen nový nápor na Lampeduse a dalších oblíbených vstupních bodech džihádistů, ale také v Irsku a Francii, které jsou z Británie nejblíž, případně v dalších zemích, kam se invaze rozptýlí.

Zpřísnění azylové politiky ve Velké Británii vyvolává v Irsku dominový efekt, protože hrozba deportace do Rwandy podněcuje migranty k tomu, aby hledali útočiště na Smaragdovém ostrově.

Micheál Martin, irský místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí a ministr obrany, řekl deníku The Telegraph, že více než 80 procent žadatelů o azyl přišlo do Irska z Velké Británie poté, co se Londýn rozhodl dát zelenou návrhu zákona o Rwandě.

Martin řekl, že tato politika již „má dopad na Irsko,“ protože lidé se „bojí“ zůstat ve Velké Británii, a dodal, že „možná je to dopad, který to mělo mít.“

Řekl, že žadatelé o azyl usilují o „azyl v Irsku a v rámci dalších zemí Evropské unie, aby se vyhnuli možnosti deportace do Rwandy.“

Podle irské vlády migranti opouštějí Británii přes Severní Irsko a překračují pozemní hranici s Irskem, která je vždy otevřená, jak je stanoveno ve smlouvě o brexitu mezi Spojeným královstvím a EU.

Tolik ve zkratce k situaci, kterou jistě již velmi brzy pocítí nejen Irsko, ale i další pro džihádisty velmi oblíbené cílové země jako především Německo.

Země EU budou nakonec pověstné tím, že jsou „zeměmi zaslíbenými,“ odkud téměř vůbec nehrozí deportace – a už vůbec ne až někam do Rwandy.

Sice jsou již dohodnuta azylová střediska například v Kosovu či Albánii, nicméně i zde jde stále o Evropu – a využívat je chce zatím jen Itálie a to pouze v případě přílišného přetížení jako třeba při loňské invazi na Lampedusu, kam za jeden den připlulo 6 tisíc ilegálů.

Z těchto zemí se navíc lze velmi snadno dostat kamkoli jinam v rámci Evropy.

Pro Irsko to bude samozřejmě velmi tíživá situace, velmi malá země je už tak nadmíru sužována invazí a lze očekávat, že brzy dojde k nějakým dalším masovým protestům místních občanů.

Ovšem za tuto situaci je opět zodpovědná především vláda – a potažmo tedy i sami voliči…