Zarážející fakta o chemoterapii 2. část

Ve druhé části překvapivých pravd o chemoterapii Dr. Vernon Coleman upozorňuje, že chemoterapie je často doporučována kvůli finančním zájmům – farmaceutické společnosti, charitativní organizace zabývající se léčbou rakoviny a lékaři z ní profitují, přestože má potenciálně smrtelné vedlejší účinky.

Závažné vedlejší účinky chemoterapie přiznává i Americká společnost klinických onkologů, která lékařům doporučuje, aby chemoterapii omezili a používali ji pouze u relativně zdravých pacientů, protože může pacienty oslabit, a dokonce i zabít, zejména ty, kteří jsou již ve špatném zdravotním stavu. Je to ironie osudu, protože mnoho pacientů s rakovinou prostě není dostatečně fit na to, aby mohli být léčeni chemoterapií.

První část si můžete přečíst ZDE.

Napsal Dr. Vernon Coleman

Farmaceutické společnosti, charitativní organizace zabývající se léčbou rakoviny a lékaři doporučují chemoterapii, protože jsou v ní velké peníze. Nejméně omluvitelné jsou charitativní organizace pro boj proti rakovině, které existují proto, aby chránily lidi, ale které se mi zdají být bezohlednými vykořisťovateli pacientů.

Jako vždy je lékařská literatura nepřehledná, ale v časopise Annals of Oncology jsem našel toto: „Nezdá se, že by počáteční použití chemoterapie mělo vliv na celkový výsledek onemocnění.“

Většina lékařů vám to neřekne a ani si to nepřizná, ale léky na rakovinu v některých nemocnicích zabíjejí až 50 % pacientů. Studie organizací Public Health England a Cancer Research UK, která byla zveřejněna v odborném magazínu The Lancet, zjistila, že 2,4 % pacientek s rakovinou prsu umírá do jednoho měsíce od zahájení chemoterapie. Ještě horší jsou údaje u pacientů s rakovinou plic, kde při léčbě chemoterapií umírá do jednoho měsíce 8,4 % pacientů.

Pokud pacienti umírají tak rychle, lze podle mého názoru předpokládat, že je zabila léčba, nikoliv nemoc. V jedné nemocnici byla zaznamenána více než 50% úmrtnost pacientů s rakovinou plic léčených chemoterapií. V jedné skupině fakultních nemocnic byla jednoměsíční úmrtnost pacientů, kteří dostávali paliativní péči při rakovině plic, 28 %. V jiné skupině nemocnic zemřela na následky léčby rakoviny prsu každá pátá pacientka. Všechny nemocnice, které se studie zúčastnily, samozřejmě trvaly na tom, že předepisování chemoterapie probíhá bezpečně.

Pokud toto přijmeme, pak musíme zpochybnit i účinnost chemoterapie. Studie ukázala, že tato čísla jsou obzvláště špatná pro pacienty, kteří jsou v době zahájení léčby ve velmi nepříznivém zdravotním stavu. Problém je samozřejmě v tom, že chemoterapie nerozlišuje mezi zdravými a rakovinnými buňkami a její ničivé účinky mohou být smrtelné.

Jeden z vedoucích onkologů řekl: „Myslím, že je důležité, aby si pacienti uvědomili, že chemoterapie má potenciálně život ohrožující stinné stránky. A lékaři by měli být opatrnější v tom, koho chemoterapií léčí.“ Bohužel se obávám, že většina lékařů nesděluje všechny podrobnosti o rizicích spojených s chemoterapií a značná část pacientů podstupuje chemoterapii v domnění, že jedinou nevýhodou bude krátkodobá ztráta vlasů. To je ve skutečnosti ten nejmenší problém spojený s těmito léčebnými prostředky.

Studie publikovaná v JAMA Oncology zkoumala podávání chemoterapie u 312 nevyléčitelně nemocných pacientů s rakovinou. Všem 312 pacientům dávali lékaři maximálně šest měsíců života a všichni podstoupili alespoň jedno, v některých případech i více kol chemoterapie, která však selhala. Jejich nádory se navzdory chemoterapii rozšířily do dalších částí těla. A přesto polovina těchto pacientů dostávala chemoterapii i přes její zjevnou neúčinnost.

Analýza zveřejněná v JAMA Oncology ukázala, že tito pacienti na tom byli hůře, než kdyby léčbu nepodstoupili. Jejich kvalita života byla horší, než by byla bez chemoterapie. Pacienti podstupující chemoterapii byli méně schopni chodit, starat se o sebe a být aktivní než pacienti, kteří chemoterapii nepodstupovali. Nejpřekvapivější byla skutečnost, že pacienti, kteří se na začátku chemoterapie cítili nejlépe, se nakonec cítili nejhůře; právě oni trpěli nejvíce. Následky chemoterapie těmto pacientům zhoršily život, aniž by jim přinesly jakýkoli užitek.

Totéž prokázaly i další studie. Chemoterapie u nevyléčitelně nemocných pacientů je v podstatě neúčinná. Případné zmenšení nádoru (vzácný jev) nebylo spojeno s delším životem.

Na základě všech těchto výzkumů doporučila Americká společnost klinických onkologů lékařům, aby byli při podávání chemoterapie nevyléčitelně nemocným pacientům uvážlivější. Směrnice této skupiny doporučují omezit používání chemoterapie na relativně zdravé pacienty, kteří jsou schopni odolat toxickým účinkům a snad i překonat hrozné vedlejší účinky.

Smutné je, že mnoho pacientů s rakovinou stále věří, že další a další kola chemoterapie jim budou prospěšná. Pravda je taková, že pacienty s konečným stadiem rakoviny, kteří jsou ještě relativně zdraví, chemoterapie oslabí a většinu zbývajícího času stráví cestováním do nemocnice a zpět.

Je skutečně nezbytné, aby pacienti byli informováni o skutečných rizicích chemoterapie a aby se podíleli na rozhodování o své léčbě. Chemoterapie je natolik toxická, že šance pacienta na přežití léčby do značné míry závisí na jeho věku a celkovém zdravotním stavu. Zdá se, že vážně nemocní pacienti mají větší pravděpodobnost, že v důsledku chemoterapie zemřou. (Je nemalou ironií, že mnoho pacientů s rakovinou prostě není dostatečně fit na to, aby mohli být léčeni chemoterapií. A lidé, kteří rakovinu nemají, ji samozřejmě nepotřebují).

V Americe je obrovské množství pacientů nuceno podstoupit chemoterapii na příkaz státu, a to i v případě, že pacienti a jejich příbuzní mají námitky. Tak se například sedmnáctiletá dívka s diagnózou Hodgkinova lymfomu rozhodla hledat alternativy k chemoterapii, ale její lékaři byli natolik přesvědčeni Big Pharma propagandou, že kontaktovali sociální služby pro rodinu, které mladou dospívající dívku unesly a nechaly ji umístit do pěstounské péče. Domů ji pustili až poté, co souhlasila s chemoterapií, ačkoli utekla. Nejvyšší soud v USA rozhodl, že stát byl v právu a měl právo pacientku unést, donutit ji k léčbě proti její vůli a odepřít jí kontakt s rodinou.

Dále se zamyslete nad tímto.

Ve Spojeném království zveřejňuje Národní zdravotní služba komplexní pokyny, jak postupovat v případě rozlití léků na chemoterapii. Existují krizové nouzové postupy, které je třeba dodržovat, pokud chemoterapeutika spadnou na podlahu. Přesto se tyto léky dostávají do těl lidí. A zbytky těchto nebezpečných chemikálií se vylučují močí a pak se dostávají do zdrojů pitné vody. (Již před několika desetiletími jsem ve svých knihách „Maso způsobuje rakovinu“ a „Supertělo“ vysvětlil, jak se zbytky léků na předpis dostávají do naší pitné vody).

Není divu, že mnozí pacienti léčení chemoterapií uvádějí, že kvalita jejich života prudce klesla.

Standardní onkologický přístup k rakovině spočívá v podání chemoterapie a následném vyčkávání, zda se rakovina nevrátí. Pokud se vrátí, předepíše se další chemoterapie. Tragédií je, že u mnoha pacientů chemoterapie spíše uškodí než pomůže. Je překvapivé, že čtvrtina pacientů s rakovinou umírá na infarkt – často vyvolaný hlubokou žilní trombózou a embolií a způsobený fyzickou zátěží při chemoterapii. Tato úmrtí však nejsou zahrnuta v oficiálních statistikách – ani v případě rakoviny, ani, což je stejně důležité, v případě chemoterapie. Bez nadsázky lze říci, že establishment si s čísly pohrává tak, aby vyhovovala jeho vlastním, převážně komerčním cílům – při každé příležitosti vychvaluje přednosti produktů farmaceutických firem a nikdy neopomene zpochybnit jakýkoli lék, který by mohl ohrozit obrovský průmysl s rakovinou.

A ještě jedna věc, kterou možná nevíte.

Během výluk a obav z Covidu byla pacientům, kteří byli na chemoterapii, léčba ukončena. Bylo jim řečeno, že vzhledem k tomu, že jejich léčba ovlivní jejich imunitní systém, budou vůči koronaviru zranitelnější. To je důležité přiznání, protože jediné, co víme jistě, je, že zdravý imunitní systém je pro boj s rakovinou životně důležitý.

Lékaři vám pravděpodobně nic z toho neřeknou, ale nepopřou to, protože je to všechno pravda.

Pointa je v tom, že léčba popsaná v klinických studiích, placená farmaceutickými firmami a zpravidla recenzovaná lékaři s vazbami na farmaceutické firmy a následně publikovaná v lékařských časopisech, které přijímají obrovské množství investic do reklamy farmaceutických firem, je jedinou léčbou, kterou lékařská profese akceptuje. Hodně se mluví o „peer review“ studiích, ale to znamená jen to, že se na článek podívá další lékař nebo dva, kteří jsou napojeni na farmaceutické firmy, a schválí ho.

Slovo „zkorumpovaný“ ani zdaleka nevystihuje celý tento incestní systém.

Každý, kdo chce podstoupit chemoterapii, by ji měl podstoupit. Nesnažím se nikoho odrazovat od užívání jakýchkoli léků, o kterých si myslí, že by mu mohly pomoci. Jde mi pouze o to, abych poskytl nezaujaté, nezávislé informace, které by pacientům mohly pomoci učinit správné rozhodnutí.

Obávám se však, že příliš často pacienti o léčbu zcela pochopitelně prosí, protože chtějí, aby se něco dělo, a protože byli uvedeni v omyl farmaceutickými firmami inspirovaným a zaplaceným humbukem kolem chemoterapie. A lékaři tuto léčbu poskytují, i když jim trocha výzkumu napovídá, že tím možná více škodí než pomáhají. Existuje jen velmi málo druhů rakoviny, které lze dobře léčit chemoterapií – ale je jich velmi málo a farmaceutické firmy a jejich šíbři je nespravedlivě a bezdůvodně propagují jako úspěch.

Zapomíná se přitom nebo se ignoruje, že chemoterapie může velmi poškodit vlastní ochranu těla pacienta – a u některých pacientů proto může způsobit mnohem více škody než užitku.

Každý pacient by se měl rozhodnout sám – a prodiskutovat se svými lékaři důkazy pro a proti chemoterapii v jeho situaci. Domnívám se však, že všichni pacienti mají právo na to, aby jim byly poskytnuty základní informace, které by jim tento proces posouzení usnadnily.

Je však tragické, že neznalost chemoterapie je bohužel velmi rozšířená a všudypřítomná.

Kolik žen s rakovinou prsu si uvědomuje, že jejich šance na přežití by mohly být lepší, kdyby denně užívaly aspirin a vyhýbaly se mléčným výrobkům, než kdyby přijaly chemoterapii?

Lékaři jim to neřeknou, protože jsou jako profese podplaceni farmaceutickým průmyslem.

Čas od času se v novinách objevují zprávy o ženách, které na nabídnutou chemoterapii řeknou „ne, děkuji.“ Reakce lékařů, médií a veřejnosti je nevyhnutelně kritická a často urážlivá. Když jedna mladá matka odmítla chemoterapii, lékaři v nemocnici, která se o ni údajně starala, ji odmítli operovat nebo jí poskytnout jinou péči.

Vzpomínám si na jeden nedávný příběh o jiné mladé ženě, která odmítla chemoterapii a místní nemocnice jí řekla, že pokud nepodstoupí chemoterapii, nemůže podstoupit operaci. Mladá žena se tedy vzdala masa a s manželem utratili všechny své úspory (celkem 70 000 liber) za zkoušení různých alternativních léčebných postupů – žádný z nich však nezabral.

Mladá žena mezitím zemřela a zanechala po sobě manžela bez peněz a malou dceru. Udivila mě povaha bezcitných komentářů na internetu. Byly bez výjimky posměšné a kritické a přirozeně většina z nich byla anonymní. Nikdo z nich nechápal nebo se dokonce nezajímal o bolest, kterou nebohá žena a její rodina prožívali – a mám podezření, že jen málo komentářů, pokud vůbec nějaké, pocházelo od kritiků, kteří studovali výhody a nevýhody chemoterapie.

Zajímalo by mě, kolik z těch, kteří se posmívali, ví, že chemoterapie určená k léčbě rakoviny je pokusem o otrávení rakovinných buněk, které rychle rostou. Ničí však i zdravé buňky v kostní dřeni a může poškodit všechny orgány v těle. Chemoterapie často více lidí zabije, než zachrání. Kolik z těch, kteří chemoterapii obhajují, ví, že chemoterapie může vážně poškodit imunitní systém – a tím učinit pacienta velmi zranitelným vůči infekcím? A zajímalo by mě, kolik z těchto vševědů chápe, že chemoterapie může způsobit, že rakovinné buňky zmutují a stanou se odolnějšími a obtížněji zničitelnými.

Odvážní jedinci, kteří se postaví těm, kdo prosazují chemoterapii, jsou často obviňováni z ignorance nebo zbabělosti, zatímco ve skutečnosti je opak pravdou. Postavit se lékařům, sestrám, příbuzným a přátelům, kteří trvají na tom (obvykle proto, že se nikdy neobtěžovali provést nějaký výzkum), že chemoterapie je bezpečná a účinná, vyžaduje skutečnou sílu ducha. Někdy se říká, že ti, kteří odmítají chemoterapii, tak činí proto, že se bojí, že přijdou o vlasy. To je strašně urážlivé. Vlasy dorostou a velmi pochybuji, že více než nepatrný počet lidí odmítá chemoterapii, protože se bojí ztráty vlasů. (Mimochodem, příznivci chemoterapie by si možná měli položit otázku, které neviditelné buňky jsou poškozovány současně s buňkami vlasů. Vypadávání vlasů je pouze povrchním, pozorovatelným znakem poškození, které je z velké části neviditelné.)

V září 2024 bývalá modelka Elle Macphersonová prozradila, že před sedmi lety odmítla navzdory doporučení 32 lékařů podstoupit chemoterapii rakoviny prsu. Když tuto zprávu prozradila, byla v „klinické remisi.“

„Říci ne standardním lékařským řešením bylo to nejtěžší, co jsem kdy v životě udělala,“ řekla. „Ale říct ne vlastnímu vnitřnímu pocitu by bylo ještě těžší.“

Zprávy korporátních médií o rozhodnutí paní Macphersonové byly nevyhnutelně často doprovázeny články psanými na podporu chemoterapie. „Je samozřejmé, že pokud je vám diagnostikována rakovina, je moudré držet se lékařských rad,“ uvedl novinář (bez lékařské kvalifikace) v Londýnských Timesech. To je fér. Ale co když jsou lékařské rady špatné?

Prosím, lajkujte, sdílejte a přihlaste se k odběru tohoto kanálu, abychom mohli pokračovat ve sdílení zpráv, kterých se mainstream neodvažuje dotknout. Zůstaňte silní. Tento boj vyhrajeme.

Zdroj

The post Zarážející fakta o chemoterapii 2. část first appeared on Akta X.