Zemřel aktivista Hartel. Filozofující fyzik, jenž vydal první LP Plastikům

„Zemřel Ivan Hartel. Slovesný a vizuální umělec, vědec, squatter, průvodce po trasách, které nenajdete v bedekrech, vydavatel prvního LP Plastiků a muž mnoha dalších profesí a možností,“ uvedl na Facebooku Fiedor.

Hartel se narodil v pražských Holešovicích na konci války, rodiče se záhy rozvedli, spolu s bratry a zpočátku tak vyrůstal jen s maminkou a babičkou. „Moje matka bojovala na barikádách. Byla při tom zraněna, v důsledku čehož se nemohla stát muzikantkou, neboť do té doby hrála výborně na piano. Nakonec dělala učitelku. Po roce 48 ji z učitelství vykopli, byla ten typ, co si nedává bacha na hubu a kritizovala. Prošla pak řadou zaměstnání. Telegrafistka, průvodčí, výpravčí, vlakvedoucí. Tím je krásně poznamenán můj raný život, protože jsem měl režijní jízdenku a jezdil jsem po republice prakticky zdarma,“ vzpomínal Hartel pro projekt Galerie Ne.

ČTĚTE TAKÉ: Exministryně Eva Decroix přiznala rozvod s manželem. Byli spolu přes 25 let

Jako samoživitelka však maminka nezvládla rodinu uživit a na prahu puberty tak Hartel skončil v dětském domově. Odtud pak putoval na jadernou průmyslovku v Ječné ulici a následně byl přijat na jadernou fakultu. Během studií se podílel na řadě akcí, které byly namířeny proti komunistickému režimu.

Život po emigraci

Srpnová okupace v roce 1968 ho připravila o veškeré naděje. „Když to převzal Husák, došlo mi, že to půjde do háje. Do té doby jsem věřil,“ vzpomínal s tím, že když poté přišel povolávací rozkaz, viděl jediné řešení v emigraci. V roce 1969 tak odešel do Velké Británie, kde získal stipendium na univerzitě v Cambridgi, usadil se, studoval, chystal doktorát, dokonce založil rodinu.

Dění v Československu pro něj ale bylo prioritou. Do Československa tak dodával „zakázanou literaturu“ a různé potřebné věci pro domácí protirežimní opozici. Historik Petr Blažek připomněl, že tehdy byla na něj Státní bezpečností nasazena i Zbyněk Fišer alias Egon Bondy, který byl dokonce vyslán pro získání informací do Londýna, kde opsal jeho diář.

„Ivan Hartel spoluzakládal mimo jiné agenturu Palach Press, Plastic People Defense Fund a Boží Mlýn Productions. Vyvážel také naopak z Československa a dalších zemí sovětského bloku samizdaty, hudební a filmové nahrávky, fotografie a jiné dokumenty Charty 77 a jiných protirežimních hnutí. Podílel se na soustavném informování západní veřejnosti o porušování lidských a občanských práv v komunistických režimech,“ připomněl dále Blažek.

Squatter v Londýně

Svému cíli obětoval nejen rodinný život, ale také doktorát, a především střechu nad hlavou. Skončil tak v dělnické čtvrti East End, kde se z něj stal squatter. Byl chudý a vydělával si v tiskařském průmyslu ve Fleet Street a jako freelancer. Později v East Endu učil děti v místní škole. Mezitím se snažil ještě s úřady domluvit na legalizaci některých z objektů, což se nakonec povedlo.

Pro Hartela se staly typickými také extrémně dlouhé dredy. „Byl jimi různě omotán a konce vlasů nosíval zastrčené do bočních kapes u kalhot,“ vzpomínal na něj Fiedor. Dredy Hartel považoval za jakýsi symbol odporu. „S dredy člověk nemůže žádat o normální zaměstnání. Já kvůli tomu po revoluci nemohl ani do Československa, kde mi spousta kamarádů nabízela místa na ministerstvech. Jenže to bych si musel ostříhat vlasy. V Anglii jsem si taky užil svoje. Slovní útoky, plivance, inzultace,“ svěřil se v minulosti a poznamenal, že nechápal, že dredy mohou být v demokratické Velké Británii pro někoho problém.

„Před pár lety, kdy ho postihla první mrtvice, uspořádal spolu s přáteli před Globe Theatre happening, kde lidé jeho vlasy roztáhli a ostříhali je. Celý jeho život byla jedna nekončící performance, on sám byl uměleckým dílem,“ uvedl dále Fiedor.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Bílá emotivně o strachu o život Filipiho. Stačilo, kdyby zvedl tašku a byl pryč