Proč jste se rozhodl jít do voleb s Přísahou Roberta Šlachty a být jejich jedničkou v Jihočeském kraji?Nebylo to spontánní okamžité rozhodnutí. S Robertem Šlachtou jsme kolem sebe několik měsíců našlapovali. Byla to dostatečně dlouhá doba na to, aby si on prověřil mě, protože dát někomu důvěru na první místo kandidátky je vážné rozhodnutí. Na druhou stranu […]
Menej ako 1 min. min.
Proč jste se rozhodl jít do voleb s Přísahou Roberta Šlachty a být jejich jedničkou v Jihočeském kraji?
Nebylo to spontánní okamžité rozhodnutí. S Robertem Šlachtou jsme kolem sebe několik měsíců našlapovali. Byla to dostatečně dlouhá doba na to, aby si on prověřil mě, protože dát někomu důvěru na první místo kandidátky je vážné rozhodnutí. Na druhou stranu i já jsem se rozhodoval, jestli spojit své jméno i dlouhodobé politické přesvědčení s nějakým novým projektem. S Robertem Šlachtou jsem si sedli, některé věci jsme si vysvětlili a tím, že mi byl schopen velmi fundovaně odpovídat na programové záležitosti, které byly opravdu rozhodující, mě přesvědčil. Jako bývalý člen sociální demokracie a dnes předseda hnutí Změna 2020 bych se s projektem, kde bych cítil výraznou odlišnost od svého historického politického vývoje, nespojil.
Čtěte více: Přísaha nasadí do voleb exhejtmana Zimolu. Ze Stačilo! chce odloudit příznivce SOCDEM
Nakonec jsme si na to plácli cca před dvěma týdny a řekli jsme si, že se pokusíme udělat výsledek ve všech krajích. Všichni lidé, kteří budou představeni, pro mě byli zárukou toho, že to pan Šlachta myslí vážně a že na místa postavil skutečné osobnosti.
Mělo na vaši spolupráci vliv jednání Přísahy se SOCDEM nebo hnutím ANO?
Popravdě v tom byly dvě věci. Ta první byla avizovaná spolupráce Stačilo! a SOCDEM. Musím říct, že to pro mě byla poslední kapka.
Je třeba vrátit lidem spravedlnost a pocit, že tento stát funguje na bázi spravedlnosti, která se dostane všem.
Byl jste překvapený?
Nebyl, čekal jsem to, protože to k tomu dlouhodobě směřovalo. Jen se potvrdily mé obavy, že to SOCDEM skutečně udělá. Čekal jsem, jakou formou to prosadí a jak obejdou stranickou základnu. V tom jsem byl trochu překvapený a pozbyl jsem jakýchkoliv iluzí, že ještě nějaká vnitrostranická diskuze v SOCDEM existuje. Jakmile se to stalo, volala mi velká spousta mých bývalých spolustraníků, byli v šoku a řekli mi, že nemohou s čistým svědomím volit SOCDEM.
Vnímáte to také tak, že to Jana Maláčová a Lubomír Zaorálek vyměnili za svá křesla ve Sněmovně?
Víte, dal jsem si jedno předsevzetí. Nechci se v kampani vůči nikomu vymezovat.
Je těžké se vás na to nezeptat, když jste byl dlouho vlivným členem sociální demokracie.
Rozumím, mohu si o tom myslet, co chci, ale budu jim věřit, že chtějí, aby nepropadly hlasy pro SOCDEM. Nicméně si myslím, že se v tomto přepočítali a hlasy bohužel propadnou, protože i tradiční voliči SOCDEM tam tentokrát hlasy nedají. Právě proto jsem do toho šel s Robertem Šlachtou. Jedna z mých podmínek byla, aby program dokázal oslovit i bývalé sociálně demokratické voliče, a to tam dnes je.
Není to spíš pragmatický krok z vaší strany? V rámci sociální demokracie máte bohatou, kontroverzní minulost a toto je pro vás šance vrátit se do vrcholné politiky pod jinou značkou.
Není. Sám v sobě jsem si to uspořádal tak, že se do politiky vůbec vrátit nepotřebuji. Je mi 54 let a jsem dlouholetý starosta v Nové Bystřici a myslím, že se nám tu práce daří. To je pro mě smysl současného života. Stále za mnou chodili různí emisaři z různých stran a hnutí a zvali mě.
V čem je tedy Robert Šlachta zajímavější, že vám stálo za to mu říct: Ano, jdu do toho?
Jak jsem řekl, šlo mi celkem o dvě věci. Ta první bylo spojení SOCDEM a Stačilo! A ta druhá, která mě utvrdila v tom, že to Robert Šlachta skutečně myslí vážně a že chce být ve svých krocích naprosto suverénní, bylo odmítnutí Motoristů. Bylo mi sympatické, že jim dokázal říct, že ne, protože s programem Motoristů, který je pravicovější než pravicový, bych se ztotožnit nedokázal. Když Šlachta jednoznačně Macinku odmítl, pochopil jsem, že je člověk, který skutečně když něco řekne, tak si za tím stojí, a tak jsem ho i v posledních měsících poznal. Nebylo to žádné oťukávání s tisíci slovy, ale pragmatická konstatování, a když něco řekl, tak to následně udělal.
Pojďme ještě k tomu programu. Co je za vás důležité, co byste chtěl, aby bylo od vás i od Přísahy slyšet?
Těch věcí je víc, ale pokusím se to zastřešit jedním společným slovem, které je důležité pro mé chápání i pro Přísahu, a to je spravedlnost. Mám pocit, že lidi už trochu ztrácí důvěru ve spravedlnost státu, jak tu justiční, kde vidí, jak se bohatí a vlivní dokáží roky oddalovat soudům – vezměme si Dozimetr nebo Čapí hnízdo. Zatímco když se dostane na nějakého malého zlodějíčka, tak tam se věci vyřeší rychle a zkrátka se někomu měří jinak.
Ale spravedlnost bych použil i ve smyslu té důchodové. Lidi, kteří poctivě odpracují svůj život, najednou zjišťují, jak malé mají důchody, jak jim je nikdo poctivě nevalorizuje nebo jak se neustále rozevírají nůžky mezi mlado a staro důchodci. Spravedlnost není ani daňová a tím nenarážím na rovnou daň, nejsem její zastánce, ale na to, jak je možné, že velký kapitál jako banky vyvádí zisky z České republiky, zatímco my všichni musíme platit daně. Spravedlnost neexistuje ani ve zdravotnictví, kdy je někomu dopřávána lepší péče a všichni ostatní musí měsíce čekat na magnetickou rezonanci. Jednoznačně říkám, že je třeba vrátit lidem spravedlnost a pocit, že tento stát funguje na bázi spravedlnosti, která se dostane všem.
Proč si myslíte, že zrovna vy máte tu možnost lidem důvěru ve spravedlnost vrátit?
Myslím, že když můžu, tak musím. To je moje životní krédo. Lidé, kteří mohou svůj hlas pozvednout, by ho měli říkat. Bude samozřejmě záležet na tom, jaké budou naše síly a zda Přísaha, která osciluje kolem tří procent, vůbec dosáhne těch pěti. Ale kdybych si to nemyslel, tak bych do toho nešel.
Volby do Sněmovny se uskuteční 3. a 4. října. Přečtěte si například, jak získat voličský průkaz nebo jak se stát členem volební komise.
