KOMENTÁŘ Veroniky Vrecionové: Půdu je třeba chránit. Ne však před jejími vlastníky

Nejedná se o první pokus velkých koncernů dostat se jednodušeji k většímu množství zemědělské půdy. Návrhy se objevují s každou vládou Andreje Babiše. O náhodu se bezesporu nejedná, naopak jde o další zneužívání moci premiéra Babiše k vlastním osobním a podnikatelským zájmům, které žádný svěřenský fond nemůže zakrýt.

ČTĚTE TAKÉ: Názor Pavla na zbrojení mě nezajímá, není náš šéf, řekl Rajchl. Podle Žáčka má prezident pravdu

Na první pohled to může někomu znít jako ochrana českého zemědělství. Ve skutečnosti jde o velmi citelný zásah do vlastnického práva.

Vlastnictví neznamená pouze právo pole užívat. Znamená také svobodně rozhodnout, zda, kdy, komu a za jakých podmínek je prodám. Vláda chce tuto svobodu omezit ve prospěch člověka či firmy, s nimiž má vlastník pouze nájemní vztah. Je to podobné, jako kdyby stát rozhodl, že při prodeji bytu jej musíte nejprve nabídnout současnému nájemníkovi.

Smluvní předkupní právo již dnes existuje. Vlastník se pro ně ale rozhoduje dobrovolně. Automatické právo stanovené zákonem je něco úplně jiného: stát vlastníkovi určí, koho musí jako kupce upřednostnit.

Koho to nejvíce poškodí?

Návrh poškodí především malé a začínající hospodáře. Největší výhodu získají podniky, které již dnes obhospodařují největší výměru pronajaté půdy – tedy velké agroholdingy, včetně Agrofertu. Současné rozdělení půdy se tím spíše zakonzervuje a noví zemědělci se k ní budou dostávat ještě obtížněji. Není náhodou, že proti návrhu vystupuje také Asociace soukromého zemědělství.

Vláda může namítat, že chce bránit spekulacím a chránit produkční schopnost české půdy. To je legitimní cíl. Není však důvodem k zavedení plošného omezení vlastníků. Samotná skutečnost, že půdu koupí její dosavadní nájemce, nezaručuje ochranu před erozí, degradací ani dalším zastavováním krajiny. Od toho máme jiné nástroje.

Na podobný problém upozornil také slovenský Ústavní soud, když zrušil podstatné části tamní právní úpravy převodů zemědělské půdy. Dospěl k závěru, že zákon sice sledoval legitimní ochranu půdy, zvolená omezení však nebyla způsobilá tento cíl skutečně zajistit. Deklarovaná ochrana půdy podle této argumentace nemůže sama o sobě ospravedlnit plošné a nedostatečně odůvodněné zásahy státu do práva vlastníka rozhodnout, komu svůj majetek prodá.

Líbivé označení „ochrana půdy“ nestačí

Český návrh zatím neznáme v paragrafovém znění a nemusí být se slovenským zákonem totožný. Varování slovenského soudu však platí i pro naši debatu: každý zásah do vlastnického práva musí být nezbytný, účinný a přiměřený. Nestačí jej opatřit líbivým názvem „ochrana půdy“.

Chceme-li půdu chránit, máme vymáhat protierozní pravidla, bránit jejímu zbytečnému zastavování, dokončit pozemkové úpravy a využívat státní půdu k podpoře mladých a rodinných farem. Nesmíme však rozhodovat za soukromé vlastníky, komu smějí prodat svůj majetek.

Zemědělci potřebují stabilitu a férové podmínky. Nepotřebují zákon, který posílí velké nájemce na úkor vlastníků a zakonzervuje dnešní poměry. Vláda by proto měla od automatického předkupního práva ustoupit.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Vila Libuše Šafránkové chátrá. Zahrada je jako džungle, trhá nám to srdce, říkají sousedé