Případ Řecka ukazuje, jak EU záměrně sabotuje jakékoli snahy o střežení vnějších hranic

Řecko v poslední době opět hlásí větší nápor invaze, ale tentokrát především z Libye. Scénář je vždy stejný: každý žadatel o azyl je přijat, projde azylovým řízením – a poté zamíří do Německa či jiné zaslíbené země.

Jen občas se stane, že někdo zůstane v Řecku. Mnozí ani nečekají, až dokončí azylové řízení a prchnou záhy poté, co se dostanou na řeckou pevninu.

V jednu dobu se v Řecku pokusili účinně střežit hranice, ale marně. Pravidla EU to neumožňují, takže země je nucena přijímat skutečně každého, včetně jedinců, kteří nemají doklady.

Aby byl skutečně každý džihádista náležitě přivítán, na to dohlíží jak Frontex, tak Německem a EU financované neziskovky.

Každý nový pokus o střežení hranic je pak okamžitě zastaven Bruselem…

Gavdos, malý ostrov jižně od Kréty, se denně stává místem příjezdu pro více než 500 ilegálů. Vylodění, při kterém lodě přijíždějí z Libye, jsou nyní na denním pořádku.

Řecká pobřežní stráž jednala podle pokynů EU a převezla migranty na Krétu, odkud budou brzy převezeni do center na pevnině ke zpracování.

Nemůže dělat nic jiného, protože 17 jejích členů je již vážně obviněno z „nedbalosti“ v podobném případu v Pylosu, který vedl k potopení lodi a způsobil mezinárodní pozdvižení.

Jejich žádosti o azyl budou pravděpodobně rychle schváleny, protože mnozí pochází z válkou zničených regionů, jako je Súdán, džihádisty kontrolovaná Sýrie nebo dokonce Palestina.

Kromě zatčení a identifikace pašeráků – obvykle těch, kteří řídí zchátralé lodě – se očekává, že většina migrantů bude propuštěna z přijímacích a identifikačních středisek (RIC) během několika dní.

Tato zařízení jsou otevřena v souladu s předpisy EU, takže mnozí ilegálové mohou jednoduše zmizet a odejít kam se jim zachce.

Někteří z nich, místo aby čekali na vyřízení své žádosti, se snaží připojit ke zločineckým sítím a cestovat do jiných evropských zemí s falešnými pasy nebo jinými nelegálními prostředky, často dlouho předtím, než je jejich azylové řízení vůbec dokončeno.

Řekové se obávají, že se zvrhnou na „parkoviště“ Evropy

Ve srovnání s ostatními zeměmi EU uděluje Řecko azyl častěji, než je průměr. Po schválení budou mít tito jedinci právo cestovat v rámci Evropy po omezenou dobu.

Jejich kompas jasně ukazuje na sever: konečnou destinací je Německo nebo severoevropské státy, které lákají robustními sociálními systémy a přítomností zavedených muslimských komunit v diaspoře.

Tento silně „přitažlivý faktor,“ který je pravděpodobně posílen významným vlivem Německa v EU, historicky bránil Řecku v zavedení skutečně přísných hraničních kontrol, což podněcuje sekundární migraci.

Kromě toho mnoho neziskovek, které migrantům s přechodem skutečně pomáhají, sídlí v Německu a dalších členských státech EU a jsou jimi dokonce financovány.

V důsledku toho si řecká vláda myslí, že není v pozici, kdy by měla akceptovat masovou repatriaci těchto migrantů z Německa. Německo jim pomáhá ve vstupu, tak by si je mělo nechat, myslí si Řeci.

Tato kontroverzní otázka se často objevuje v bilaterálních rozhovorech na vysoké úrovni, jak vyšlo najevo při nedávných setkáních mezi řeckým premiérem Kyriakosem Mitsotakisem a německým kancléřem Friedrichem Merzem.

Pokud řecký ministr pro migraci Makis Voridis, který je považován za „zastánce tvrdé linie“ v otázkách imigrace hlavně kvůli své politické minulosti – byl vůdcem protiimigrační strany zvané „Řecká fronta“ – bude s těmito repatriacemi souhlasit, Řecko se obecně stane parkovištěm pro nežádoucí imigranty z Německa.

Pokud by souhlasil s takovými repatriacemi, byla by to vážná rána pro jeho popularitu a opakovaně prohlásil, že ministerstvo migrace převzal pouze proto, aby prosadil svou tvrdou linii. Tento postoj zahrnuje i změnu v některých aspektech řeckého azylového systému.

EU sabotuje možná řešení

Řecké ministerstvo pro imigraci tuto záležitost dosud popíralo, přičemž zdroje tvrdily, že neexistuje žádná oficiální poptávka z Německa po takové repatriaci. A že by proti ní vláda podnikla právní kroky, pokud by takové úsilí bylo vynaloženo.

Namísto toho Řecko zdůraznilo, že podporuje nový evropský rámec pro navracení do třetích zemí a je připraveno postavit se do čela těchto „evropských iniciativ.“

Ministerstvo pro imigraci však nemůže udělat o mnoho více. Je to proto, že schopnost Řecka kontrolovat své hranice a bránit vstupu je v současné době silně omezena směrnicemi EU.

Zatímco se mnoho analytiků v Řecku připravuje na nejhorší, jako je masový exodus ze Súdánu a Palestiny, panují obavy, že příchody z Turecka začnou znovu.

Turecko nepřijímá repatriaci imigrantů z Řecka, přestože bylo prohlášeno za bezpečnou zemi. A to není zatím jediné selhání „evropského řešení.“

Ukázkovým příkladem toho byl březen 2020, kdy Turecko jednostranně otevřelo své pozemní hranice, což vyvolalo masivní, organizovanou invazi džihádistů na hranici u Evrosu (viz titulní obrázek z roku 2020).

Reakce Řecka – mimořádný dekret pozastavující právo na azyl pro nelegální příchozí – se setkala s okamžitou a ostrou kritikou ze strany Evropské komise, Evropského parlamentu a UNHCR.

Tato přímá intervence EU donutila Atény rychle změnit svou politiku a znovu povolit příjem žádostí o azyl.

Tento incident byl tvrdou a opakující se lekcí pro řecké činitele s rozhodovací pravomocí: jakékoli národní opatření vnímané jako odchylka od zavedené právní nebo humanitární linie Bruselu vyvolává okamžitý a zuřivý odpor, který v podstatě anuluje suverénní rozhodnutí o kritických hraničních otázkách.

Řecko financovalo svůj vlastní hraniční plot

Pokračoval vzorec omezení EU. Žádosti Řecka o přibližně sto milionů eur z fondů EU na rozšíření hraničního plotu na řece Evros byly důsledně odmítány.

Navzdory naléhavým výzvám premiéra Mitsotakise, aby byla zdůrazněna úloha Řecka při ochraně vnějších hranic Evropy, se Komise postavila proti financování fyzických bariér a trvala na tom, že finanční prostředky by měly být použity výhradně na opatření v oblasti přijímání a integrace.

Tato politika financování EU přímo omezila Řeckem preferovanou možnost fyzické ochrany hranic a donutila zemi vybudovat menší část zcela z vlastních zdrojů.

Stejně tak bylo nakonec zamítnuto – alespoň veřejně vyjádřené – přání řecké vlády uzavřít detenční střediska pro migranty po přímých návštěvách a intervencích dlouholeté komisařky EU Ylvy Johanssonové.

Místo toho byla zřízena zbrusu nová centra (RICS) financovaná EU.

Zákazy z Bruselu učinily pobřežní stráž nezpůsobilou k obraně

V letech 2021 až 2023 se Egejské moře stalo dějištěm neustálých střetů mezi řeckou pobřežní stráží a připlouvajícími loděmi s migranty. Frontex, agentura EU pro ochranu hranic, měla silné zastoupení.

Její role je však více než kontroverzní. Lodě Frontexu často fungovaly jako kontroverzní „taxislužba“ a pravidelně přivážely zadržené migranty přímo na řecké ostrovy.

Tato vnímaná úleva byla v rozporu se snahami o odstrašení.

Obvinění z nezákonného „vytlačování“ ze strany posádek Frontexu, údajně nařízeného řeckou pobřežní stráží (ačkoli to Řecko oficiálně popřelo), dále zhoršilo vztahy a vedlo k intenzivnímu vyšetřování, které dočasně omezilo kontroly na řeckých hranicích.

Potopení rybářské lodi Adriana u Pylosu 14. června 2023, pak znamenalo konec řecké pobřežní stráže, která do té doby bránila lodím s migranty ve vstupu.

Poté se na příkaz EU změnila na taxislužbu jako Frontex…