Středozemní moře obývá 48 druhů žraloků. Je mezi nimi i monstrum z filmu Čelisti

Podle autorů studie zveřejněné v odborném časopise The European Zoological Journal obývá vody Středozemního moře hned 48 druhů žraloků, k tomu dalších 40 druhů jim příbuzných rejnoků a chimér. Na první pohled by tak setkání se žralokem nemělo být nijak výjimečné, ve skutečnosti je to ale složitější.

Monstrum z Čelistí u Tuniska

Možná vás překvapí, že součástí středomořské žraločí populace je i obávaný žralok bílý (Carcharodon carcharias), známý také jako velký bílý žralok. Pověst zabijáka, kterou tomuto až sedmimetrovému predátorovi pomohl vytvořit Spielbergův thriller Čelisti, je značně nadsazená – podle celosvětové vědecké databáze známých útoků žraloků na lidi, kterou spravuje Florida Museum of Natural History, má žralok bílý za posledních zhruba 500 let na svědomí nejvýše 70 smrtelných útoků.

Ve Středozemním moři si bílí žraloci oblíbili Gábeský záliv (Malá Syrta) na jihu Tuniska. Zdejší mělké a vyhřáté vody fungují jako žraločí porodnice a školka zároveň – mláďata se tu nejen rodí, ale zdržují se zde ještě několik měsíců nebo i let. Vyskytují se ale i v dalších částech Středomoří včetně Jadranu. Poslední registrovaný útok tohoto druhu v Chorvatsku se stal v roce 2008 u ostrova Vis, slovinský potápěč útok přežil.

ČTĚTE TAKÉ: Líbánky na Maledivách se změnily v horor: Muže napadl žralok, z nohy mu serval všechno maso

Přestože je celosvětově zaznamenáno kolem deseti smrtelných útoků na člověka ročně, setkat se s bílým žralokem ve Středozemním moři je jako vyhrát v loterii. Nelegální lov hlavně ve vodách severní Afriky totiž jejich populaci silně zredukoval.

Přesto se to v květnu 2026 podařilo v úžině mezi Sicílií a Tuniskem potápěči, který z vraku lodi odstraňoval potrhané a potenciálně nebezpečné rybářské sítě. Na vůbec první záběry žraloka bílého v jeho přirozeném prostředí pořízené ve Středozemním moři se tak můžete podívat z bezpečné vzdálenosti:

Itálie: Mezi Skyllou a Charybdou

Pro starověké námořníky byl průliv mezi Sicílií a Apeninským poloostrovem, tedy špičkou italské „boty“, mimořádně nebezpečným místem ovládaným příšerami Skyllou a Charybdou. Zdejší neklidné vody ovšem nejsou bez života ani dnes. Messinská úžina oddělující Sicílii od Itálie totiž ukrývá jedny z největších žraloků Středomoří, až pětimetrové žraloky šedé (Hexanchus griseus).

Tito prehistoričtí lovci se po desítky milionů let nezměnili. V hlubinách oceánu přežili kataklyzma, které smetlo amonity a dinosaury. Na rozdíl od „moderních žraloků“ postrádají výraznou hřbetní ploutev a místo obvyklých pěti žaberních štěrbin jich mají šest. Nemají žádné přirozené nepřátele a živí se jinými žraloky a také rejnoky a olihněmi.

Milují velké hloubky, za bezměsíčných nocí ale mohou za kořistí připlout až k Messině. V květnu 2024 byly dva uhynulé exempláře objeveny na hladině moře poblíž španělské Valencie, početní jsou i v Neapolském zálivu. V okolí Středomoří jsou žraloci šedí běžnými návštěvníky oblíbených destinací v Egyptě, jako je Hurghada nebo Marsa Alam v Rudém moři.

K útokům na člověka dochází zcela výjimečně a pouze v případech, kdy je žralok zahnán do úzkých. I tak jde spíš o varovný štípanec než o skutečné kousnutí. Rány jsou zpravidla menší a nejsou smrtelné.

Žralok modrý ve Francii a Španělsku

U pobřeží Francie, Itálie a Španělska jsou žraloci ve velkém decimováni rybolovem, a především vlečnými sítěmi. Poblíž francouzského Toulonu ale hledají nad temenem podmořské hory potravu žraloci modří (Prionace glauca). Na rozdíl od svého bratrance z hlubin žraloka šedého je 2,5 metru dlouhý žralok modrý jedním z těch „modernějších“ – objevil se relativně nedávno, teprve před několika miliony let. Rychle osídlil všechny oceány a stal se jedním z nejhojnějších predátorů.

Proudnicový tvar těla, sytě modrá barva a záliba v nočním lovu chobotnic, sépií, krevet, hejnových ryb a dalších menších živočichů jsou pro žraloka modrého typické. Neváhá se přiblížit k hladině, kde příležitostně loví ptáky.

K nevyprovokovaným útokům na člověka došlo celosvětově ve více než deseti zaznamenaných případech, čtyři z nich skončily fatálně. Žralok modrý je absolutně nejčastější původce poplachů na španělských plážích. Kvůli dezorientaci, nemoci nebo hledání potravy se několikrát přiblížil až k plavcům u břehů.

Žraločí torpédo v Chorvatsku

Žralok mako (Isurus oxyrinchus) je zřejmě nejrychlejším žralokem světa – tento dravý sprinter dokáže plavat rychlostí až 74 km/h a vyskočit až devět metrů nad hladinu. V celém Středozemním moři je kriticky ohrožený, ale v Jaderském moři se občas ukáže. V uplynulých sezónách byl několikrát nafilmován jachtaři na středním Jadranu, jak zvědavě krouží kolem lodí.

Člověka aktivně nevyhledává, sleduje primárně migrující hejna tuňáků. To ale neznamená, že nemůže být nebezpečný. V roce 2022 napadl pravděpodobně žralok mako rakouskou turistku v egyptském letovisku poblíž Hurghady. Při útoku žraloka přišla žena o ruku a nohu, během převozu do nemocnice zraněním podlehla.

Proč je setkání se žralokem ve Středomoří tak vzácné?

Odhaduje se, že celosvětově lidé uloví kolem 100 milionů žraloků ročně. Z toho důvodu patří žraloci ve Středozemním moři k nejohroženějším mořským živočichům na světě a více než polovina ze 48 druhů, které zde žijí, čelí vyhynutí.

Populace některých ikonických druhů, jako je velký bílý žralok, zde klesly za poslední dvě století až o 97 %. Přestože je odlov těchto žraloků ve vodách členských zemí EU a podél afrického pobřeží přísně zakázán mezinárodními dohodami, nelegální lov pokračuje. Například jen u pobřeží severní Afriky bylo zdokumentováno zabití nejméně 40 velkých bílých žraloků za jediný rok.

Kromě záměrného lovu na maso a kvůli ploutvím žraloci často skončí jako vedlejší úlovek při průmyslovém rybolovu. Nebezpečné jsou pro ně závěsné a tenatové sítě používané na otevřeném moři stejně jako vlečné sítě tažené zpravidla po dně.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Obrovská ryba se zakousla „mořské panně“ do hlavy, ukazuje video. Show skončila bojem o život