Ukrajina slaví 35 let nezávislosti. O její budoucnosti se ale stále snaží rozhodovat Rusko

Ukrajina si připomíná 35 let od vyhlášení nezávislosti – 24. srpna 1991 ukrajinský parlament schválil Akt o vyhlášení nezávislosti, kterým se Ukrajina osamostatnila od Sovětského svazu. „Během této doby se země vyvinula z mladého postsovětského státu v zemi, která se stala jedním z klíčových symbolů boje za svobodu ve světě. Navzdory válkám, hospodářským krizím, revolucím a totální ruské invazi si Ukrajina nejen zachovala svou nezávislost, ale také si vytvořila vlastní politický stát,“ píše web UNN.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Považuji se za Rusa. Ukrajinci zajatí v uniformě nepřítele popsali, proč bojovali proti vlasti

Snaha o vlastní ukrajinskou státnost má hlubší kořeny než rok 1991. Navazuje mimo jiné na Kyjevskou Rus, kozácký stát a krátce existující Ukrajinskou lidovou republiku, která vznikla během revolučních událostí po roce 1917. Ukrajinská lidová republika však svou nezávislost nedokázala ubránit a její území se nakonec ocitlo pod sovětskou kontrolou.

Po neúspěšném srpnovém převratu v Moskvě schválil ukrajinský parlament 24. srpna 1991 vyhlášení nezávislosti Ukrajiny. Její občané ji následně potvrdili v celostátním referendu 1. prosince 1991, ve kterém se pro nezávislost vyslovilo 90,32 procenta voličů. Hlasování tak ukázalo, že samostatný ukrajinský stát měl podporu napříč celou zemí, podotýká web mezha.net.

Země od vyhlášení nezávislosti zažila dvě revoluce – Oranžovou revoluci v roce 2004 a Revoluci důstojnosti v letech 2013 a 2014 – které formovaly její evropskou rozvojovou cestu. Po okupaci Krymu a vypuknutí války na Donbasu v roce 2014 Ukrajina zahájila rozsáhlou vojenskou reformu a od 24. února 2022 brání svou nezávislost v totální válce proti Rusku. Ta si vybírá daň i na civilním obyvatelstvu. V červenci 2026 zaznamenala Mise OSN pro lidská práva na Ukrajině nejvyšší počet zabitých civilistů od května 2022, kdy bylo zabito nejméně 437 lidí a 2 610 zraněno.

„EU i nadále neochvějně podporuje Ukrajinu. Stojíme po boku Ukrajiny vojensky, ekonomicky, politicky i diplomaticky. Podporujeme spravedlivý a trvalý mír založený na mezinárodním právu a Chartě OSN. Naše podpora Ukrajině spočívá v tom, aby se mír stal skutečností,“ uvedla Kaja Kallasová, vysoká představitelka EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Evropské komise.

Je Ukrajina skutečně nezávislá?

Nabízí se ale otázka, zda je Ukrajina v současné době skutečně nezávislá. Rusko totiž momentálně kontroluje zhruba pětinu jejího území – stát tedy nemá faktickou kontrolu nad celým územím, na které se jeho suverenita vztahuje. Moskva se zároveň nesnaží jen získat území, ale také ovlivnit jakou vládu, zahraniční orientaci a bezpečnostní uspořádání si Ukrajina zvolí. Ukrajina je schopná se bránit, ale její přežití je do značné míry spojeno s pomocí USA a Evropy. To nabízí další otázku: může být stát nezávislý, když k obraně své nezávislosti potřebuje jiné státy?

„S rostoucím počtem vojáků na ukrajinské půdě ruský prezident Vladimir Putin evidentně stále vnímá Ukrajinu jako součást většího Ruska a Ukrajince jako Rusy, i když jimi nejsou. Putin neuznává suverenitu Ukrajiny ani mezinárodní právo, což samozřejmě nevěstí nic dobrého pro mírový proces. Ačkoli je Ukrajina suverénním státem od roku 1991, válka, kterou Ukrajina vede, je válkou za nezávislost,“ uvedla docentka ruské a východoevropské politologie na Katedře politologie a mezinárodních vztahů (DPIR) a Oxfordské škole globálních a oblastních studií (OSGA) Marnie Howlettová.

Analýza think-tanku Chatham House upozorňuje, že představa, že Rusko lze správnými ústupky přivést k jednacímu stolu a dohodě o příměří, hranicích Ukrajiny či jejím místě v evropské bezpečnosti, je v rozporu s Putinovými cíli. Ruský prezident dlouhodobě mluví o historickém poslání Ruska „dobýt a opevnit“ svá území, čímž podle analýzy zpochybňuje samotné právo Ukrajiny existovat jako suverénní stát.

„Od počátku ukrajinské nezávislosti se Rusko zdráhalo plně ji uznat v jednom z nejzákladnějších aspektů státnosti – v respektování a jasném vymezení ukrajinských hranic. K dohodám sice postupně docházelo, často však za cenu prosazování ruských strategických zájmů, které byly v rozporu s tím, co si přála samotná Ukrajina. Rusko navíc přistupuje k mezinárodním dohodám účelově. Od Ukrajiny očekává jejich dodržování, samo ale své závazky opakovaně porušuje, a to i silou. Takový přístup vyvolává vážné pochybnosti o tom, zda budou jakékoli budoucí dohody skutečně respektovány. Až válka skončí, bude pravděpodobně uzavřena nějaká forma písemné dohody mezi Ruskem a Ukrajinou. Bez pevných bezpečnostních záruk ze strany mezinárodního společenství však bude mít Ukrajina jen málo důvodů věřit, že ji Rusko tentokrát dodrží,“ uvádí Chatham House.

Ukrajina je však odhodlaná. „Posledních 35 let je svým způsobem každý den dnem ukrajinské nezávislosti. Dnes Ukrajina vede existenční válku a znovu dokazuje, že o její budoucnosti nemůže rozhodovat žádná říše, diktátor ani cizí stát. Nezávislost znamená právo být sami sebou, rozhodovat o vlastní cestě, volit si své přátele a spojence a budovat zemi, ve které chceme žít. Úkolem současné generace je zajistit, aby tato svoboda zůstala zachována a aby ji mohly bezpečně zdědit i další generace,“ uvedl na síti X ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha. Dodal, že Ukrajina nebojuje jen za svou vlastní nezávislost, ale také za právo každého suverénního národa rozhodovat o své budoucnosti a žít bez agrese. „Boj za nezávislost zdědila od předchozích generací. Jejím úkolem je předat dalším generacím nejen odkaz tohoto boje, ale samotnou svobodnou a nezávislou zemi,“ uvedl.

MOHLO VÁM UNIKNOUT: Záběry likvidace ruských vojáků. Ukrajinští výsadkáři postříleli několik okupantů