EU sponzoruje Erdoganovu organizaci, jejímž cílem je uznat islám jako oficiální evropské náboženství
Pokud stále někdo věří, že migrační pakt není zaváděn proto, aby pomohl islamizovat i ty části Evropy, kterým se zatím náběh na chalífát vyhýbá, pak by měl sledovat činnost EU, která dlouhodobě financuje různé islámské neziskovky napojené na Muslimské bratrstvo.
K tématu zde na stránkách najdete bezpočet článků. V podstatě si tak Evropané platí za to, aby byli dobyti potomky těch, proti nimž bojovali naši předkové a kdysi je vyhnali od Vídně.
Podstatou těchto snah je zavedení zákona o rouhání, který už u nás platí (byl zaveden před 5 lety), ale je zatím uplatňován nárazově, tedy aktuálně se neřeší tak jako v dobách, kdy byl ministrem vnitra nechvalně známý islamofil Hamáček.
Nebo se možná jen natolik zavedl, že se již o případných žalobách na „islamofoby,“ kteří kritizují islám na sociálních sítích, systém již tolik nezaměřuje.
Nyní je v popředí jiné téma, ale zákon může být kdykoli opět ve velkém využíván.
Nicméně mnoho evropských zemí zatím zákon o předsudečné nenávisti, který je zaměřený zejména na trestání kritiků islámu a výměny obyvatel, zavedený nemá. A i ty, které jej již zavedly, jsou v trestání islamofobů často – alespoň podle představ Erdogana – příliš laxní.
Právě to chce změnit organizace, kterou štědře dotujete i vy ze svých daní, a která působí dokonce i u nás.
Evropská komise financovala dva projekty v rámci programu mobility pracovníků s mládeží na období 2023–2024 Erasmus+, do obou se zapojila neziskovka, která je považována za prodlouženou ruku islámsko-konzervativní strany AKP tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana v Evropě.
První z těchto projektů „Boj proti dezinformacím, xenofobii a nenávisti vůči muslimům prostřednictvím sociálně-vzdělávací práce“ si klade za cíl zvýšit povědomí o těchto tématech mezi odborníky z řad mládeže.
Druhá, „Dekolonizace myslí – kolonialismus a jeho moderní důsledky,“ si klade za cíl přimět mladé profesionály, aby si uvědomili „moderní důsledky kolonialismu“ a poskytnout jim nezbytné nástroje k dekolonizaci jejich praktik.
Dlouhodobým cílem tohoto projektu je „přispět k širšímu hnutí za dekolonizaci a sociální spravedlnost v Evropě i mimo ni.“
Tyto projekty jsou vedeny neziskovkami z mnoha zemí Evropské unie: Německa, Španělska, Itálie, Belgie, Francie, Nizozemska a Portugalska.
Tři z těchto neziskovek jsou společné pro oba projekty, z nichž jedna je francouzská, sdružení ROSI France-Essonne s velmi multikulturním profilem. Další dvě, Apida a Unie evropských demokratických Turků – Nizozemsko (UID Netherlands), zpochybňují své skutečné cíle.
Od začátku roku 2024 je jejím prezidentem Kenan Aslan. Narodil se v Nizozemsku a předtím, než ho Erdoğan jmenoval prezidentem UID, měl na starosti vnější vztahy turecké islámsko-nacionalistické konfederace Millî Görüş v Nizozemsku.
Jeho předchůdce v čele UID Köksal Kus měl blízko k tureckému ultranacionalistickému hnutí Šedí vlci. Ve Francii vyzýval k vraždění Arménů žijících na francouzském území.
Na UID se od roku 2017 zaměřují všechny výroční zprávy o „ochraně ústavy,“ které vydává německé spolkové ministerstvo vnitra. Podle těchto zpráv UID silně hájí zájmy turecké vlády v Německu a Evropě.
Ještě horší je, že německá vláda uznává, že UID umožňuje Erdoganovi nepřímo ovlivňovat politické rozhodovací procesy v Německu.
Je považována za „neoficiální organizaci vládnoucí turecké strany AKP,“ která lobuje za své zájmy na politické a společenské úrovni.
Oficiálních cílů UID je mnoho a všechny mají za cíl posílit vliv turecké diaspory v Evropě. Hlavním cílem je však uznání islámu jako evropského náboženství.
Tuto znepokojivou analýzu lze nepochybně rozšířit na všech 24 evropských zemí, v nichž má UID pobočky (jedna pobočka se nachází i v České republice).
Osmanská říše se nám zde tedy vytváří poněkud modernější – a zřejmě i spolehlivější – cestou než jakou to Turci zkoušeli (a to neúspěšně) v roce 1683.
A tentokrát si to dokonce Evropané sami platí…
