Tady bydlel malý Dubček. Tvář pražského jara viděla v Kyrgyzstánu vypadávat z vlaku mrtvoly

Stačí se zastavit a jen si to tak chvíli představovat.

Tady si hrál malý Saša s dřevěným koníkem, tady se učil číst a psát, tudy chodil na dvůr pro vodu, tady dostal od rodičů vyhubováno…

Jsme v Biškeku, dnes hlavním městě Kyrgyzstánu. Právě sem se v roce 1925 přestěhovala rodina Dubčekových, aby na dohled od pohoří Ťan-šan, v nehostinných končinách vyprahlé stepi, pomohla snílkovskému projektu Interhelpo s budováním sovětského socialismu. Čechoslováků tenkrát vyrazilo do Stalinovy říše se stejnými úmysly kolem tisícovky, mnoho z nich za to zaplatilo životem, utrpením v lágru.

ČTĚTE TAKÉ: Bolestné dědictví roku 68. Rusové postřelili spolužačku, nikdy nemohla mít děti, líčí pamětník

V Biškeku po nich zůstalo mnoho stop. Dosud fungující krajanské sdružení, jména ulic, škola, kulturní dům, činžáky.

Domy, které si tu vybudovali místo provizorních zemljanek.

„A je docela zajímavé, že ze všech budov postavených lidmi z Interhelpa je nejzachovalejší právě dům Dubčekových,“ popisuje Štěpán Černoušek, předseda organizace Gulag.cz, který se s kolegy nedávno do Kyrgyzstánu vydal.

Je to přesně 58 let, co sovětské tanky rozsápaly na cucky pražské jaro, zosobňované klíčovým představitelem Alexandrem Dubčekem. A někdejší první tajemník ÚV KSČ nikdy netajil, že srpnovou invazi z roku 1968 bral do značné míry i jako osobní zradu.

„Tohle udělali zrovna mně…“

Zásluhou jak svých moskevských studií, tak i několika roků, které v SSSR strávil jako kluk, cítil k rozlehlé východní zemi ještě silnější pouto než jiní. Nezpřetrhaly je ani zážitky, které musely být pro malého chlapce naprosto otřesné.

Mrtvoly s nafouknutým břichem

Štefan Dubček přivedl svou rodinu do Biškeku (zanedlouho přejmenovaného na Frunze), když bylo Sašovi čtyři. Šikovný fachman měl už sježděný svět, jako vyučený tesař pracoval nějakou dobu i v USA. Právě za oceánem se z něj stal přesvědčený komunista, který pak spolu s dalšími levicově zaměřenými krajany snadno uvěřil ideálům Interhelpa.

Ze západoslovenského Uhrovce přijel s nejbližšími do zaostalé oblasti, kde stavěli první fabriky, začali s pěstováním cukrové řepy, stali se průkopníky v zavádění elektřiny.

„Pro místní byli jako zjevení“říká Černoušek.

V náročných klimatických podmínkách našli daleko od domova něco úplně jiného, než o čem snili. Žili ve velmi těžkých podmínkách. Protože široko daleko nebyl jediný lékař, zemřelo jim na nejrůznější nemoci postupně mnoho dětí. Dubčekovi byli přímými svědky šílené bídy, a to zejména zkraje 30. let, kdy začaly procesy rozkulačování.

„Na Sibiř a do střední Asie se masově deportovali rolníci, hlavně z ruských oblastí a Ukrajiny. Postihlo je to třeba pouze proto, že měli pár krav. Tehdy hlad pociťovali i obyvatelé Kyrgyzstánu. Lidé, kteří prodávali ovoce a vlastnili sady, raději všechno pokáceli, než aby se v očích mocipánů stali kulaky a dostali se tím do problémů. Ze stejných důvodů se vybíjela stáda,“ popisuje Černoušek. „Čechoslováci sice v Kyrgyzstánu hlady neumírali, měli ale před očima deportované kulaky z Ruska a Ukrajiny. Biškek byl tehdy poslední stanicí železnice, z dobytčáků tedy vypadávaly mrtvoly. Lidé s nafouknutým břichem. Malý Saša to taky viděl, ptal se maminky, o co jde. Dostalo se mu odpovědi, že je to z hladu. Udělalo to na něj obrovský dojem, určitě to na jeho formování mělo vliv.“

Čechoslováci na sovětskou realitu reagovali různě. Někteří zůstali, ideály jim to nevzalo. Jiní se ještě před rozpoutáním Stalinova Velkého teroru stačili včas vrátit do vlasti. Alexander Dubček žil s otcem v SSSR až do osmatřicátého, po osmi letech v Biškeku ještě nějakou dobu pobývali v Gorkém (dnes Nižním Novgorodu), kde hlava rodiny pracovala v automobilovém průmyslu.

Tady bydlel váš prezident

Nestává se to rozhodně každý den, před tím nízkým domem poblíž křižovatky se ale v Biškeku sem tam nějaká návštěva ze střední Evropy zastaví.

„Víme to, tady bydlel váš prezident,“chlubil se Černouškovi kdosi z místních.

Nemá smysl to upřesňovat.

I taková „znalost“ je tu svým způsobem zázrak.

A zázrakem je vlastně i to, co Černoušek s kolegy nalezl na Dubčekově dávné adrese.

„Měli jsme pocit, jako bychom se vrátili o sto let zpět. Pořád to tam stojí! Unikátní zážitek,“ tvrdí předseda a zakladatel organizace Gulag.cz. „Majitel barák pronajímá, nedělá ale žádné rekonstrukce. A my měli štěstí, že jsme se tam dostali v momentu, kdy se v domě měnili podnájemci, takže byl úplně prázdný – viděli jsme původní, holou stavbu od Štefana Dubčeka.“

Na místě spatřil typový dvojdomek, který družstevníci Interhelpa začali ve velkém stavět od roku 1927. Uvnitř zaujme především kulatými kamny, umístěnými uprostřed domku, zasahujícími každou svou částí do jedné z místností: do obou pokojů, do předpokoje, do kuchyně.

„Tradovalo se, že to byla vychytávka, kterou Štefan Dubček pochytil při svém dřívějším pobytu v Americe. Podle tohoto vzoru pak prý stavěli v Biškeku i ostatní domky,“ prozrazuje Černoušek. „Už jen to, že Dubčekovi měli tenhle typ dvojdomku, představovalo jistý luxus. Čechoslováci tu skutečně žili velmi skromně. Když přijel druhý, třetí transport, narychlo stavěli něco na způsob ubytoven, které měly na jeden vchod až pět malinkých bytů, toalety jen ve dvoře.“

Dnešní obyvatelé si na jedné straně pochvalují, že baráky od Čechoslováků byly postavené fortelně. Mají prý silné zdi, dřevěné podlahy, jsou dobře odizolované. Ale marná sláva – současně jsou už na první pohled staré; nepodsklepené, s vodou pouze na dvoře.

Upřímně – pro návštěvníka zdaleka budí dojem stísněného slumu, jímž se potloukají chudí a alkoholici.

„Už se těšíme, až to tu radnice nechá zbořit a postaví nové domy,“ vyslechl si od místních Černoušek.

Jisté je, že jen samotné jméno Dubček žádnou demolici nezastaví.

Kyrgyzům nic neříká.

Stejně jako ten nízký, tak trochu nakřivo působící domek s unikátními kamny.

MOŽNÁ JSTE PŘEHLÉDLI: Zpřísněná výstraha kvůli silným bouřkám: Meteorologové varují před výrazným zvýšením hladin řek